Porucha nálady může být klasifikována jako porucha vyvolaná látkou, pokud lze její etiologii vysledovat k přímým fyziologickým účinkům psychoaktivní drogy nebo jiné chemické látky, nebo pokud k rozvoji poruchy nálady došlo současně s intoxikací látkou nebo abstinencí. Také jedinec může mít poruchu nálady koexistující s poruchou zneužívání látky. Poruchy nálady vyvolané látkou mohou mít rysy manické, hypomanické, smíšené nebo depresivní epizody. Většina látek může vyvolat různé poruchy nálady. Například stimulanty jako amfetamin, metamfetamin a kokain mohou způsobit manické, hypomanické, smíšené a depresivní epizody.
Poruchy nálady vyvolané alkoholem
Vysoká míra depresivní poruchy se vyskytuje u těžkých alkoholiků a u osob s alkoholismem. V minulosti se vedly spory o to, zda ti, kteří zneužívali alkohol a u nichž se rozvinula deprese, sami léčili svou již existující depresi. Nedávný výzkum však dospěl k závěru, že i když to může být v některých případech pravda, zneužívání alkoholu přímo způsobuje rozvoj deprese u značného počtu těžkých alkoholiků. Studovaní účastníci byli také hodnoceni během stresujících událostí v jejich životě a měřeni na škále pocitů špatného stavu. Stejně tak byli také hodnoceni na základě své příslušnosti k deviantním vrstevníkům, nezaměstnanosti a užívání drog a trestné činnosti jejich partnera.
Vysoká míra sebevražd se vyskytuje také u těch, kteří mají problémy spojené s alkoholem. Obvykle je možné rozlišit mezi depresí spojenou s alkoholem a depresí, která nesouvisí s požitím alkoholu, pečlivou anamnézou pacienta. Deprese a další psychické problémy spojené se zneužíváním alkoholu mohou být způsobeny narušením chemie mozku, protože mají tendenci se po období abstinence samy zlepšovat.
Poruchy nálady vyvolané benzodiazepinem
Dlouhodobé užívání benzodiazepinů, jako je Valium a Librium, může mít podobný účinek na mozek jako alkohol a také se podílí na depresi. Závažná depresivní porucha se může vyvinout také v důsledku chronického užívání benzodiazepinů nebo jako součást vleklého abstinenčního syndromu. Benzodiazepiny jsou třídou léků běžně používaných k léčbě nespavosti, úzkosti a svalových křečí. Stejně jako u alkoholu se předpokládá, že za zvýšenou depresi mohou účinky benzodiazepinu na neurochemii, jako jsou snížené hladiny serotoninu a norepinefrinu. Závažná depresivní porucha se může objevit také jako součást abstinenčního syndromu benzodiazepinů. V dlouhodobé sledovací studii pacientů závislých na benzodiazepinech bylo zjištěno, že 10 lidí (20%) se předávkovalo při užívání chronických léků s benzodiazepiny navzdory tomu, že pouze dva lidé někdy měli nějakou preexistující depresivní poruchu. Rok po programu postupného abstinenčního syndromu žádný pacient neužíval další předávkování. Deprese vyplývající z abstinenčního syndromu z benzodiazepinů obvykle odezní po několika měsících, ale v některých případech může přetrvávat po dobu 6-12 měsíců.