Reinkarnace a převtělování duše, jak se říká v hinduismu
Transmigrace duše (někdy se udává jednoduše jako Transmigrace) je podobná a v některých ohledech cizí filozofii reinkarnace. Myšlenka transmigrace duše pochází ze starověkých Řeků.[citace nutná] Při transmigraci po smrti se duše, neboli stín, napije z řeky Léthé a ztratí všechny minulé vzpomínky na svůj předchozí život, když byla v Hádu, nebo v podsvětí, a pak se přesune (nebo transmigruje) do jiné lidské podoby a je znovuzrozena. Myslelo se, že duše byla a vždy bude věčná, bez začátku a konce.
Některá psychická média různých náboženských přesvědčení (včetně hinduismu a Wiccy) a někteří spiritisté věří v převtělování duše, ale zastávají názor, že reinkarnace je anomálie, pokud k ní vůbec dojde.
Transmigrace v indických náboženstvích
Věřená povaha duše (džíva nebo atman) má významný vliv na hinduistické přesvědčení o převtělování. V hinduismu je duše jak neměnná, tak věčná a tak se na té nové otiskne charakter duše z předchozího života.
Buddhisté se však nehlásí ke konceptu univerzálního átmana, duše nebo já nebo individuální átman, duše nebo já, takže koncept převtělování se v tomto základním bodě liší od hinduismu. Buddhistický koncept převtělování je spíše chápán jako účinek karmy (kammy), přičemž karma je definována jako dobrovolná akce.
Sinan ibn Salman ibn Muhammad, také známý jako Rašíd al-Dín Sinan, (r. 1162-92) se hlásil k převtělování duší jako k principu víry Nusajrí.
Platonismus, transmigrace a „vrozené poznání“
Proměnění duší, neboli metempsychóza, je pojem, který je základem Platónových myšlenek týkajících se vrozeného poznání. Platón mohl tento pojem začlenit ze dvou řeckých náboženských skupin, které mu předcházely: Pythagorejců nebo Orfů. Platón učil, že „veškeré učení je jen vzpomínání“, protože máme vrozenou znalost univerzálních myšlenek (např. všude má trojúhelník 3 strany – odtud jeho univerzálnost) z minulých zkušeností naší nesmrtelné duše. Tato duše, podle platónského myšlení, jakmile je oddělena od těla, stráví neurčité množství času ve „formlandu“ (viz Alegorie jeskyně v Republice) a pak převezme jiné tělo. Proto podle Platóna stačí připomenout naše pohřbené vzpomínky, aby se projevilo vrozené poznání.
Zkoumání transmigrace v umění, možná více přímo duchovní než aspekt populární kultury výše, byl spisovatel Philip K. Dick román The Transmigration of Timothy Archer.
Mark Twain se o tomto konceptu zmiňuje v „Slově vysvětlování“ na začátku svého „Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše“. Na hradě Warwick v Anglii narazí na „zvědavého cizince“, který mu ukazuje starobylé brnění, jež údajně kdysi patřilo rytířům Kulatého stolu. Přeruší jeho úvahy slovy: „Víte o převtělování duší; víte o převádění epoch – a těl?“ Později tvrdí, že jednoho z rytířů zabil sám… kulkou!
Po událostech z 11. září 2001 byl americký skladatel John Adams pověřen Newyorskou filharmonií, aby napsal skladbu na počest ztracených, kterou nazval „O přemisťování duší“. Dílo o délce 25 minut, zaznamenané pro velký orchestr, sbor a předtočenou kazetu, obdrželo v roce 2003 Pulitzerovu cenu za hudbu a řadu cen Grammy.