Thích Quảng Đức vyobrazen při sebeupálení.
Sebeupálení je akt sebevraždy, často ohněm. Je považováno za jeden z nejsilnějších symbolických aktů oběti. Může být také součástí náboženských rituálů (viz rituální sebevražda).
Smrt ohněm je dlouhá a nesmírně bolestivá, což z ní činí mocné prohlášení, způsob vyjádření absolutní oddanosti určité pozici nebo víře, tak, že opravňuje k doslovnému sebeobětování.
Sebeupálení, i když nebylo buddhismem a hinduismem tolerováno za jiných než mimořádných okolností, bylo praktikováno náboženskými nebo filozofickými mnichy, zejména v Indii, po celé věky, z různých důvodů, včetně politického protestu, oddanosti, zřeknutí se atd. Některé kultury válečníků to také praktikovaly, například v případě rádžpútů.
Řada buddhistických mnichů, včetně Thích Quảng Đứca v roce 1963, se obětovala na protest proti diskriminačnímu zacházení, které snášeli buddhisté za režimu Ngo Dinh Diem v Jižním Vietnamu – přestože od násilí proti sobě samému odrazuje většina výkladů buddhistického učení.
Čtyři Američané se upálili v roce 1965 na protest proti válce ve Vietnamu; prvním byla Alice Herzová, dvaaosmdesátiletá německá imigrantka, která tento čin provedla v centru Detroitu 16. března 1965 před vyučováním na Michiganské univerzitě. Druhým byl Norman Morrison, který tento čin provedl poté, co si přečetl článek jednoho misionáře o zničení vietnamské vesnice napalmem. Třetím byl Roger Allen LaPorte před budovou Organizace spojených národů v New Yorku 9. listopadu 1965. V té době byl dvaadvacetiletým členem Katolického dělnického hnutí. 10. května 1970 se třiadvacetiletý George Winne Jr. upálil v kampusu Kalifornské univerzity v San Diegu. Zanechal tam ceduli s nápisem „Ve jménu Božím, zastavte válku“.
Dne 8. září 1968 se polský právník a bývalý voják Armie Krajowy Ryszard Siwiec upálil během oficiálního komunistického ceremoniálu na hlavním stadionu ve Varšavě při protestu proti intervenci Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.
O pět měsíců později, v lednu 1969, se Jan Palach upálil v Praze na protest proti nedávnému sovětskému vojenskému odporu proti reformnímu hnutí „Pražského jara“. O měsíc později se ze stejného důvodu upálil další student Jan Zajíc.
19. září 1970 se baskický nacionalista Joseba Elosegui vrhl do ohně proti španělskému diktátorovi Franciscu Francovi, který předsedal hře mistrovství světa v pelotách u soudu v Anoetě v San Sebastiánu.
Elosegui byl zatčen a Francovi se nic nestalo.
Také 19. září 1970 se Kostas Georgakis sám upálil na Matteotiho náměstí v Itálii na protest proti řeckému vojenskému režimu.
Romas Kalanta se sám upálil na protest proti ruské okupaci Litvy (Sovětský svaz) 14. května 1972. To vyvolalo studentské povstání v Kaunasu.
7. dubna 1989 se vydavatel podporující nezávislost Tchaj-wanu Cheng Nan-jung raději upálil, než aby se podrobil zatčení za to, že zveřejnil návrh ústavy Tchaj-wanské republiky. Po jeho činu brzy následovalo upálení dalšího aktivisty během Čengova pohřebního průvodu.
V roce 1990 se Rajiv Goswami sebeupálil na protest proti implementaci rezervací pracovních míst a univerzitního vzdělání pro zaostalé kasty v rozsahu 27% navíc ke stávajícím kvótám 22,5% v Indii, jak doporučila Mandalova komise. To vyvolalo sérii stejných protestů ostatních vysokoškolských studentů a vedlo k impozantnímu hnutí proti implementaci této politiky.
V únoru 1991 se student UMass Amherst Greg Levey zapálil na Amherst v Massachusetts na protest proti válce v Perském zálivu.
V 90. letech se také několik jihokorejských studentů rozhodlo k sebeupálení ve vlnách masových protestů proti tehdejší autoritářské vládě v zemi.
23. října 1996 se aktivistka ze Západní Filadelfie Kathy Change upálila na protest proti „současné vládě a ekonomickému systému a cynismu a pasivitě lidí“, jak uvedla ve svém dopise na rozloučenou.
Studentka MIT Elizabeth Shin mohla spáchat sebevraždu tímto způsobem.
Během procesu se Zulfiqarem Alím Bhuttem, premiérem Pákistánu, se jedna osoba v Sargodhě sama upálila.
23. ledna 2001 se na náměstí Tchien-an-men v Pekingu v Číně sebeupálila skupina lidí. Skupina byla údajně praktikující čínského duchovního hnutí Falun Gong; to však popírají příznivci Falun Gong, kteří tvrdí, že to byla léčka čínské vlády v rámci probíhajících zásahů proti hnutí.
V roce 2003 se v Česku zapálilo šest lidí, čtyři zemřeli a dva utrpěli těžké popáleniny. Nejvíce případů bylo v Praze. Podle dopisů na rozloučenou byla důvodem deprese ze současné situace ve světě.
15. listopadu 2004 se poblíž Bílého domu zapálil Mohamed Alanssi, nespokojený bývalý federální informátor pro terorismus. Důstojníci tajné služby oheň uhasili a Alanssi přežil.
27. května 2006 se dva studenti v Indii zapálili na protest proti politice rezervace ze strany vlády.
[citace nutná]