Nápis sídla Národního sdružení proti volebnímu právu žen
Sexismus je obecně považován za diskriminaci a/nebo nenávist vůči lidem na základě jejich pohlaví spíše než jejich individuálních zásluh, ale může také odkazovat na jakékoliv a všechny systémové rozdíly na základě pohlaví jednotlivců.
Zobecnění a rozdělení
Sexistická víra, jako součást esencialismu, má za to, že jedinci mohou být chápáni nebo posuzováni pouze na základě charakteristik skupiny, do které patří – v tomto případě jejich sexuální skupiny, jako muži nebo ženy. To předpokládá, že všichni jedinci zapadají do kategorie mužů nebo žen a nebere v úvahu intersexované osoby, které se rodí se směsí mužských a ženských pohlavních charakteristik. To také předpokládá homogenitu v charakteristikách všech mužů, respektive všech žen, a nebere v úvahu žádné rozdíly, které mohou existovat v rámci skupiny. Navíc existují XY muži a XX ženy, kteří jsou geneticky jedno pohlaví, ale mají vyvinuté pohlavní charakteristiky jiného pohlaví ve stadiu plodu.
Určité formy sexuální diskriminace jsou v mnoha zemích nelegální, ale téměř všechny země mají zákony, které dávají zvláštní práva, výsady nebo povinnosti jednomu nebo dvěma pohlavím.
Pojem „sexismus“ je v běžném užívání mnohými chápán tak, že implikuje sexismus vůči ženám, možná proto, že se jedná o nejčastěji identifikovanou formu sexismu. Názor, že muži jsou nadřazeni ženám, je jednou z forem sexismu. Tato forma je často nazývána mužským šovinismem, šovinismem v širším slova smyslu označujícím jakékoli extrémní a nerozumné stranictví, které je doprovázeno zlobou a nenávistí vůči soupeřící skupině. Podobným pojmem je gynofobie, která odkazuje na obavy z žen nebo ženskosti.
Historicky v mnoha patriarchálních společnostech byly a jsou ženy považovány za „slabší pohlaví“. Nižší postavení žen lze spatřovat v případech, kdy ženy nebyly uznány ani jako osoby podle zemského práva. Feministické hnutí prosazuje práva žen na ukončení sexismu vůči ženám tím, že se zabývá otázkami, jako je rovnost podle zákona, politické zastoupení žen, přístup ke vzdělání a zaměstnání, ženské oběti domácího násilí, vlastní vlastnictví ženského těla a dopad pornografie na ženy. Zatímco feministky se obecně shodují na cílech a cílech feminismu, mohou se neshodnout na konkrétních otázkách (například pornografie nebo potraty), taktice nebo prioritách.
Názor, že ženy jsou nadřazené mužům, je také formou sexismu. Sexismus proti mužům bývá označován jako „obrácený sexismus“. Suedfeld tuto nálepku kritizuje a uvádí, že diskriminace mužů je sexistická a že obrácená diskriminace je nediskriminace. Androfobie odkazuje na strach z mužů nebo mužství.
Určité postoje k násilí v partnerských vztazích mohou být důkazem sexismu.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] V rámci průzkumu z roku 2006 pro mezinárodní studii studentek 60% z 200 žen na glasgowské univerzitě uvedlo, že je přijatelné, aby ženy bily svého manžela, zatímco 35% přiznalo, že napadly svého partnera. Osm procent přiznalo, že zranily svého partnera, což je nejvyšší podíl ve studii, která zahrnovala 36 univerzit.
Britská skupina pro mužské zdraví uvedla, že nerovnováha ve financování mužského zdraví v poměru ke zdraví žen, stejně jako sociální postoje k mužskému zdraví, přispívají k nižší průměrné délce života, vyšší míře sebevražd a vyšší úmrtnosti na rakovinu.
Christina Hoff Sommers a autoři Nathanson a Young obvinili, že moderní feministické hnutí přispělo k sexismu proti mužům.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Sexismus proti transsexuálům byl také identifikován teprve nedávno a také se zatím nedostal do veřejného diskurzu. Tradičně jsou transsexuálové vnímáni jako osoby s psychologickým problémem poruchy genderové identity, nebo v poslední době jako prostě radikálně homosexuální.
Transsexualita odkazuje na stav sebeidentifikace s opačným pohlavím a LGBT hnutí aktivně bojuje proti sexismu proti transexuálům. Nejtypičtějšími formami sexismu proti transsexuálům je to, kolik akcí a organizací „pouze pro ženy“ a „pouze pro muže“ bylo kritizováno za odmítání transžen, respektive transmales. Transsexuálové jsou také často terčem zločinů z nenávisti, protože tradiční pojetí maskulinity a ženskosti je často vnímáno jako ohrožení těmi, kteří později v životě adoptují jiné pohlaví.
Sexismus a sexuální vyjádření
Vyjádření sexuální intimity je součástí lidského bytí. Nicméně různé aspekty lidské sexuality byly argumentovány jako ty, které přispěly k sexismu.
Během sexuální revoluce došlo ke změně kulturního vnímání sexuální morálky a sexuálního chování. Sexuální revoluce je známá jako sexuální osvobození feministkami, protože někteří vnímali tento nový vývoj na Západě jako rovnítko pro ženy, aby měly tolik možností volby týkající se jejich sexuality jako muži – doufajíc, že se tím vyvrátí problematická dichotomie panna/děvka tradiční západní společnosti.
Moderní feministky jako Ariel Levy varovaly, že současný stav komerční sexuality vytvořil „Raunch Culture“ [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí či text]. Tento kulturní vývoj, (k němuž ve velké míře došlo na Západě) komercializace sexuální objektivizace žen, byl kritizován jako omezující pro muže a ženy. Některé feministky tvrdí, že „pornifikace“ západní společnosti omezila rozsah ženské moci a postavila ho na roveň pouze sexuální moci. Některé feministky tvrdí, že ženy samy objektivizují jiné ženy tím, že se stávají producentkami a propagátorkami „Raunch Culture“.
Někteří maskulističtí teoretici předpokládají, že před sexuální revolucí se očekávalo, že idealizovaný muž bude mužný, zatímco od idealizované ženy se očekávalo, že bude skromná. Poznamenávají, že po sexuální revoluci dostaly ženy více svobody k vyjádření mužnosti, zatímco u mužů, kteří ještě nedostali na výběr, zda budou nevirilní, to neplatí. Tvrdili, že dvojí identita hypersexuality a asexuality je luxus a zvláštní postavení, které existuje pouze pro ženy. Nicméně mnoho feministek věří, že tato dvojí identita spíše umožňuje mužům odsoudit ženu za její sexualitu za to, že je buď skromná, nebo mužná (viz dvojí metr).
Někteří jedinci vyjadřují názor, že pornografie přispívá k sexismu, protože v obvyklých pornografických představeních pro mužské diváky jsou herečky sexuálně objektivizovány. Vyprávění se formuje kolem mužské rozkoše jako jediného cíle sexuální aktivity. Jedním ze zástupců tohoto úhlu pohledu je německá feministka Alice Schwarzerová. S tímto tématem přišla opakovaně od 70. let, zejména ve feministickém časopise Emma. Za sexismus byl označen i opak, kdy ženské divačky objektivizují mužské herce.
Na druhou stranu, některé slavné pornografické herečky jako Teresa Orlowski a Tímea Vágvölgyi veřejně prohlásily, že se necítí být oběťmi sexismu vůči ženám. Ve skutečnosti, mnoho ženských pornografických hvězd a sexuálně pozitivních feministek považuje pornografii za progresivní, protože jsou placeny za provádění konsensuálních aktů, a také proto, že mnoho ředitelů a manažerů průmyslu jsou také ženy. Porno pozitivní feministky často podporují svůj postoj poukazem na situaci žen v zemích s přísnými zákony o pornografii (tj. Saúdská Arábie) versus ženy v zemích s liberálními zákony o pornografii (tj. Nizozemsko). To však nebere v úvahu, že i když se ženy účastnící se pornografie rozhodnou tak učinit z velké části proto, že za to dostávají peníze, budou stále diváky a konzumenty pornografie vnímány jako objekty sexuálního obchodu. Mnoho příznivců pornografie se také domnívá, že pornografie poskytuje zkreslený pohled na mužská a ženská těla, stejně jako na samotný sexuální akt, často zobrazující účinkující se syntetickými implantáty nebo přehnané, falešné sténání rozkoše. Mnoho pornografických filmů také ukazuje ženu jako extrémně pasivní, nebo provádějící ponižující akty pouze pro potěšení svého sexuálního partnera a diváka.
Ti, kdo obhajují proti pornografii, často neberou homosexuální pornografii v potaz. Stejné argumenty použité proti heterosexuální pornografii by mohly být přizpůsobeny homosexuální pornografii. Pokud by se předpokládalo, že sledování pornografie ve své podstatě zahrnuje objektivizaci herců a že objektivizace někoho je formou sexismu, pak by homosexuálové, kteří sledují homosexuální pornografii, byli také vinni sexismem vůči svému vlastnímu pohlaví. Mnoho lidí považuje tento argument za absurdní a falešně se domnívá, že to naznačuje, že argumenty použité proti heterosexuální pornografii jsou nezdravé. Samozřejmě ne všichni zastánci proti pornografii argumentují, že objektivizace rovná se pouze sexismus a naopak. Mnozí zastávají názor, že pornografie může být objektivizována, aniž by divák byl nutně sexistický vůči příslušníkům svého vlastního pohlaví.
Ještě další feministky, mimo pornopozitivního feminismu a antipornografického feminismu, se obávaly, že cenzura ziskově orientované pornografie povede k cenzuře legitimního neziskového ženského vyjádření jejich sexuální zkušenosti. Je to proto, že historicky byly akty neslušnosti v různých zemích v minulosti používány k cenzuře sexuální výchovy, která je životně důležitá pro sexuální nezávislost žen a žen, které přebírají vlastnictví rozhodnutí o svém těle. Tak se dvě nezávislé záležitosti bohužel zapletou.
Bylo argumentováno, že sexuální dichotomie existují v jazyce, i když je sporné, zda určitý jazyk způsobuje sexismus nebo sexismus způsobuje určitý jazyk (viz Sapir-Whorfova hypotéza).
Sexistický jazyk a genderově neutrální jazyk
S blížícím se koncem 20. století dochází v západních světech k nárůstu používání genderově neutrálního jazyka. To je často připisováno vzestupu feminismu. Genderově neutrální jazyk je vyhýbání se genderově specifickým pracovním titulům, nekonjunkturálnímu používání a dalšímu používání, které je některými považováno za sexistické. Zastánci mají pocit, že mít genderově specifické tituly a genderově specifická zájmena buď implikuje systémovou zaujatost k vyloučení jednotlivců na základě jejich pohlaví, nebo je jinak ve většině případů stejně zbytečné jako rasově specifická zájmena, nábožensky specifická zájmena nebo osoby-výškově specifická zájmena. Někteří z těch, kteří podporují genderově specifická zájmena, tvrdí, že propagace genderově neutrálního jazyka je sama o sobě jakousi „sémantickou injekcí“. Někteří odpůrci tento trend odmítají jako „politickou korektnost, která se zbláznila“[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] a protestují proti tomu, co považují za cenzuru. Jiní, jako misandričtí badatelé Nathonson a Young, považují termín „gender“ za zaujatou „frontu“ pro to, co nazývají „ideologickým“ feminismem[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
Antropologická lingvistika a genderově specifický jazyk
Na rozdíl od indoevropských jazyků na západě jsou pro mnoho dalších jazyků po celém světě genderově specifická zájmena jevem poslední doby, který se objevuje kolem počátku 20. století. V důsledku kolonialismu došlo v mnoha částech světa ke kulturní revoluci s pokusy o „modernizaci“ a „westernizaci“ přidáním genderově specifických zájmen a animálně neživých zájmen k místním jazykům. To paradoxně vyústilo v situaci, kdy se genderově neutrální zájmena před sto lety náhle stala genderově specifickou. (Viz například Genderová neutralita v jazycích bez gramatického genderu: turečtina.)
V těchto částech světa si některé feministky, které si nejsou vědomy etymologie svého vlastního jazyka, stěžují na to, co vnímaly jako „sexistický jazyk“ s argumenty jako „tradiční jazyk dostatečně neodráží přítomnost žen v moderní společnosti“[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] podobně jako na západě. Jiné feministky, které jsou si vědomy historické lingvistiky, si však uvědomují, že tradiční jazyk v jejich části světa je ze své podstaty genderově neutrální. Místo toho se rozhodnou oživit původní genderově neutrální používání z doby před více než sto lety s rekultivačními projekty.
Například, když je pohlaví něčeho neznámé, je to vždy označováno jako „on“, nebo když se používá termín „jeden“, typicky se používá také „on“. Stejně jako tyto příklady, ve frázi „on a ona“ je vždy na prvním místě „on“. Dále se v některých kombinovaných slovech jako „pošťák“ používá slovo muž, které zjevně není genderově neutrální, zatímco žena, nebo genderově neutrální alternativa (která ani v mnoha jazycích neexistuje) se nikdy nepoužívá.
Opětovné schválení a rekultivace
Opětovné schvalování (též rekultivační projekty) popisuje kulturní proces, kterým si určité skupiny nárokují nebo znovu přiřazují termíny, symboly a artefakty, které byly dříve používány k diskriminaci. V anglickém jazyce se termíny jako ‚bitch‘ a ‚slut‘, které byly historicky používány jako pejorativní sexistické poznámky vůči ženám. Od té doby byly používány pro označení „silné, nezávislé, nezadané ženy“ a „sexuálně liberální, hypersexuální ženy“[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]. Podobně termíny jako ‚girlie men‘ a ‚tranny‘, které byly historicky používány jako pejorativní sexistické poznámky vůči transsexuálům, byly od té doby používány pro označení různého stupně transexuality pro „pre-operation“ a „non-operation“ jako zda podstoupili nebo podstoupí změnu pohlaví nebo ne. Úspěch tohoto kulturního procesu byl zpochybňován.
Na druhé straně, slovo ‚frajer‘ jako pejorativ přešlo mezi pohlavími a je aplikováno na muže. V politice byl termín ‚holčičí muži‘ použit také guvernérem Schwarzeneggerem k útokům na jeho politické oponenty, kteří nejsou transsexuálové. To vedlo k tomu, že byl Schwarzenegger obviněn z toho, že je sexistický.
Sexuální diskriminace a právo
Diskriminace na základě pohlaví je diskriminace založená na pohlaví. V současnosti je diskriminace na základě pohlaví definována jako nepříznivé jednání vůči jiné osobě, ke kterému by nedošlo, pokud by dotyčná osoba byla jiného pohlaví. To je považováno za formu předsudků a za určitých vyjmenovaných okolností je to ve většině zemí nezákonné.
Existuje mnoho typů sexuální diskriminace v závislosti na životním prostředí. Například v nastavení zaměstnání lze tvrdit, že zaměstnavatel během pohovoru kladl diskriminační otázky, zaměstnavatel nepřijal, nepovýšil nebo neoprávněně ukončil pracovní poměr se zaměstnancem na základě jeho pohlaví, navíc zaměstnavatelé mohou platit nerovnoměrně na základě pohlaví a sexuálně obtěžovat zaměstnance. V nastavení Vzdělávání mohou být tvrzení, že student byl vyloučen ze vzdělávacího programu nebo příležitosti kvůli svému pohlaví a student může být sexuálně obtěžován. V nastavení bydlení mohou být tvrzení, že osobě bylo odmítnuto jednání o hledání domu, uzavření smlouvy/pronájmu domu nebo získání úvěru na základě svého pohlaví. Další nastavení, kde obvykle dochází k diskriminaci na základě pohlaví, je, když je člověku odmítnuto poskytnout úvěr, odmítnuto schválení procesu úvěru/úvěru a pokud je zatížen nerovnými podmínkami úvěru na základě svého pohlaví.
Mezi významné americké zákony týkající se diskriminace na základě pohlaví v USA patří zákon o rovném odměňování z roku 1963, který zakazuje mzdovou diskriminaci ze strany zaměstnavatelů a odborových organizací na základě pohlaví, a hlava VII zákona o občanských právech z roku 1964, který široce zakazuje diskriminaci na pracovišti včetně přijímání, propouštění, snižování počtu zaměstnanců, dávek a sexuálně obtěžujícího chování. Americké zákony také zahrnuly diskriminaci na základě těhotenství na pracovišti jako diskriminaci na základě pohlaví zákonem o diskriminaci v těhotenství ztělesněným v zákoně o občanských právech z roku 1991.