Soucit se sebou samým je projevování soucitu se sebou samým v případech vnímané nedostatečnosti, selhání nebo obecného utrpení. Neff definoval soucit se sebou samým jako složený ze tří hlavních složek – laskavosti k sobě samému, obyčejné lidskosti a všímavosti.
Velká část dosavadních výzkumů soucitu se sebou samým využívá škálu soucitu se sebou samým, která měří, do jaké míry jedinec projevuje laskavost k sobě samému oproti sebeodsuzování, společnou lidskost oproti izolaci a všímavost oproti přílišné identifikaci. Výzkum naznačuje, že jedinci, kteří se sebou soucítí, zažívají větší psychické zdraví než ti, kteří se sebou soucítit neumějí. Soucit se sebou samým například pozitivně souvisí s životní spokojeností, moudrostí, štěstím, optimismem, zvídavostí, vzdělávacími cíli, sociální propojeností, osobní odpovědností a emoční odolností. Zároveň je negativně spojena se sebekritičností, depresí, úzkostí, přežíváním, potlačováním myšlenek, perfekcionismem a poruchovými postoji v oblasti stravování.
Ačkoli psychologové po mnoho let vychvalovali výhody sebeúcty, nedávný výzkum odhalil náklady spojené s úsilím o vysokou sebeúctu, včetně narcismu, zkresleného vnímání sebe sama, podmíněné a/nebo nestabilní sebeúcty, jakož i hněvu a násilí vůči těm, kteří ohrožují ego.
Zdá se, že soucit se sebou samým přináší stejné výhody pro duševní zdraví jako sebeúcta, ale má méně svých nevýhod, jako je narcismus, ego-obranný hněv, nepřesné vnímání sebe sama, podmíněnost vlastní hodnoty nebo sociální srovnávání.