Spokojenost s životem je způsob, jakým člověk vnímá, jaký byl jeho život a jaký má pocit z toho, kam směřuje v budoucnu. Je to míra pohody.
Spokojenost s životem byla měřena ve vztahu k socioekonomickému postavení, množství vzdělání, životních zkušeností a obydlí lidí a také mnoha dalším tématům. Martin Seligman, profesor psychologie na Pensylvánské univerzitě, používá vzorec pro štěstí, který zahrnuje faktory, které vedou k obecnému štěstí. Vzorec je H = S + C + V. V tomto vzorci H znamená trvalou úroveň štěstí člověka, S je nastavený rozsah (nebo biologické hranice), C je okolnosti života člověka a V jsou faktory pod dobrovolnou kontrolou člověka. Každý z nich bude rozebrán podrobněji.
Životní spokojenost a osobnost
Je možné, že životní spokojenost může odrážet životní zkušenosti, které člověka pozitivně ovlivnily. Tyto zkušenosti mají schopnost motivovat lidi k tomu, aby šli za svými cíli a dosáhli jich (Frisch,1999;Frischet et al.,2005).
Existují dvě hlavní emoce, které mohou ovlivnit to, jak lidé vnímají svůj život. Naděje i optimismus se skládají z kognitivních procesů, které jsou obvykle orientovány na dosahování cílů a vnímání těchto cílů. Stupnice spokojenosti s životem (SWLS) je jediná stupnice, která se používá k měření toho, jak člověk vnímá své sebevědomí, pohodu a celkové štěstí se životem (Diener,Sapyta,&Suh,1998).
Předchozí modelování ukázalo, že pozitivní názory a spokojenost se životem byly zcela zprostředkovány konceptem sebevědomí a odlišným způsobem, jakým lidé vnímají věci a události. Několik studií zjistilo, že sebevědomí hraje jednoznačnou roli při ovlivňování spokojenosti se životem. Existuje také homeostatický model, který tato zjištění také podporuje (Cummins et al.2002). Nálada a pohled na život může také ovlivnit vlastní vnímání spokojenosti se životem.
Podle Martina Seligmana Ph.D. čím jsou lidé šťastnější, tím méně jsou zaměřeni na negativa. Mají také tendenci mít více rádi ostatní, což vytváří celkové štěstí, které pak vede ke spokojenosti s jejich životem v té době. „Pozitivní emoce odčiní ty negativní“
Navrhuje se, aby celková spokojenost se životem vycházela z nitra člověka samotného na základě jeho osobních hodnot a toho, co je pro něj důležité. Pro někoho je to rodina, pro někoho láska a pro někoho peníze nebo jiné hmotné předměty; tak či onak se liší od jednoho člověka k druhému, stejně jako se zdá, že spokojenost se životem.
Materialismus lze považovat za hodnotu. Předchozí výzkumy zjistily, že materialističtí jedinci byli převážně muži a že materialističtí lidé také vykazovali nižší míru spokojenosti se životem než jejich nematerialističtí kolegové. Totéž platí o lidech, kteří si cení peněz více než pomoci jiným lidem; je to proto, že peníze, které mají, jim mohou koupit majetek, který považují za cenný. Materialističtí lidé jsou méně spokojeni se životem, protože neustále chtějí více a více věcí, a jakmile jsou tyto věci získány, ztrácejí hodnotu, což zase způsobuje, že tito lidé chtějí více věcí a cyklus pokračuje. Pokud tito materialističtí jedinci nemají dostatek peněz, aby uspokojili svou touhu po více věcech, stávají se více nespokojenými. To bylo označováno jako hédonický běhací pás. Naopak, pokud jedinec nepovažuje nabytí bohatství za vysokou prioritu, jeho osobní finanční stav nebude mít vliv na to, jak je celkově šťastný se životem. Jedinci hlásící vysokou hodnotu tradic a náboženství hlásili vyšší míru spokojenosti se životem. To platí také pro nahlášené běžné návštěvníky kostela a lidi, kteří se často modlí. Idea náboženství a církve jsou příhodně nezištné, nematerialistické činy, což logicky vyvozuje, proč opačný efekt platí pro lidi, kteří mají opačné hodnoty jako prioritu. Dalšími jedinci, kteří hlásili vyšší úroveň spokojenosti se životem, byli lidé, kteří oceňovali tvořivost, a lidé, kteří oceňovali vzájemnou úctu —další dvě zdánlivě vlastnosti nesouvisející s materiálními statky. Protože nastávají těžké časy a lidé často spoléhají na své vrstevníky a rodinu, že jim pomohou přežít, není divu, že vyšší míra spokojenosti se životem byla hlášena u lidí, kteří měli sociální podporu, ať už to byli přátelé, rodina nebo církev. Lidé, kteří si osobně vážili časoprostoru, zjistili, že materiální věci byly celkově v životě méně spokojeni než lidé, kteří přikládali vyšší hodnotu mezilidským vztahům
Spokojenost s životem je široce zkoumané téma. Jedním z největších témat zkoumaných vedle toho je věk lidí. Lutz Goldbeck], Tim Schmitz, Tanja Besier, Peter Herschbach, Gerhard Henrich (2007) testovali studenty od jedenácti do šestnácti let, aby zjistili, jak se cítí ohledně svých životních spokojeností. Testovali 1 274 studentů a zjistili, že spokojenost s životem má během této doby tendenci klesat. Celkové skóre bylo velmi nízké a jediná věc, která mírně vzrostla, byla spokojenost s partnerstvím a sexualitou, ale byl to tak mírný nárůst, že nemůže kompenzovat všeobecnou ztrátu spokojenosti.
Další dva psychologové, Yuval Palgi a Dov Shmotkin (2009), zkoumali staré lidi. Tato tematická skupina byla tvořena lidmi, kterým bylo primárně kolem devadesáti let. Zjistilo se, že tato skupina lidí měla o své minulosti a přítomnosti vysoké mínění. Ale obecně tato skupina o své budoucnosti smýšlela hůře. Tito lidé byli velmi spokojeni se svým životem až do bodu, kdy byli zkoumáni, ale věděli, že se blíží konec, a tak nebyli tak nadějní do budoucnosti. Velkým faktorem, o kterém se mluvilo v knize Spokojenost se životem, byla inteligence. Experimenty hovoří o tom, jak spokojenost se životem roste s tím, jak lidé stárnou, protože se stávají moudřejšími a znalejšími, takže začínají vidět, že život bude lepší s tím, jak stárnou, a více chápou důležité věci v životě.
U osob ve věku 65 až 88 let studie prokázaly, že u vysoce starších osob se v průběhu života zvyšuje náboženskost, u osob s nízkou náboženskou příslušností byl zaznamenán pokles. Mezi náboženskou příslušností a spokojeností se životem existuje nízký střední pozitivní vztah. Nejsilnější proreligiozní vliv měly údajně matky, ačkoli oba rodiče jsou vnímáni jako významný vliv na náboženský vývoj.
Osobní náboženská identita je pozitivně spojena se spokojeností se životem po celém světě, ale asociace se zvětšuje v podmínkách větší vládní regulace; a asociace mezi účastí v organizovaném náboženství a spokojeností se životem, je zeslabena s rostoucí vládní regulací a stává se negativní, když je vládní regulace vysoká.
Studie prokázaly, že věřící lidé jsou více spokojeni se svým životem než nevěřící. U lidí, kteří navštěvovali náboženskou bohoslužbu týdně, byli „extrémně spokojeni“ se svým životem. Podle American Sociological Review získávají věřící lidé životní spokojenost díky sociálním sítím, které si vytvářejí návštěvou náboženských bohoslužeb. Podle výzkumného pracovníka Chaeyoon Lima, sociologa z University of Wisconsin- Madison. „Ukazujeme, že životní spokojenost je téměř výhradně o sociálním aspektu náboženství, spíše než o teologickém nebo duchovním aspektu náboženství. Zjistili jsme, že lidé jsou více spokojeni se svým životem, když chodí do kostela, protože si budují sociální síť v rámci své kongregace.“
Lidé s více než 10 přáteli ve svém sboru byli údajně téměř dvakrát spokojenější se životem než lidé bez přátel ve svém sboru. Náboženský sklon k charitě a dobrovolnictví může být spojen i s blízkým církevním přátelstvím.