Mnoho sociálních kritik zahrnuje zpochybňování sociálních hierarchií, které jsou považovány za nespravedlivé. Feminismus například často rozebírá hierarchii pohlaví, ve které kultura vidí muže nebo mužské rysy jako nadřazené ženám nebo ženské rysy. V těchto termínech někteří kritizují hierarchii pouze dvou uzlů, „mužské“ a „ženské“, spojené asymetrickým vztahem „jsou pro společnost cennější“.
V tomto kontextu a v jiných sociálních kritikách se slovo hierarchie obvykle používá jako význam mocenské hierarchie nebo mocenské struktury. Feministky nemusí mít problém s tím, že neživé objekty jsou organizovány hierarchicky, ale spíše se specifickým asymetrickým uspořádáním nerovné hodnoty a moci mezi muži a ženami a obvykle s jinými společenskými hierarchiemi, jako je rasismus, zaujatost proti homosexuálům a šikana.
Rozdělení moci v rámci politických systémů
Existuje mnoho modelů rozložení moci, také známých jako „formy vlády“. Většina reálných vlád vykazuje vlastnosti více forem. Běžné formy jsou:
Tyto pojmy popisují modely vlády přesněji než skutečné vlády a většina reálných systémů je složitou směsicí výše popsaných systémů. Například Spojené státy jsou primárně republikánskou demokracií, ale v některých otázkách a v některých státech se používá přímá demokracie (viz: referendum). Podobně Spojené království a mnoho evropských národů jsou technicky monarchie, ale de facto republiky nebo demokracie jako monarchové se staly spíše figurkami celebrit než aktéry na politické scéně.
Anglo-americké stipendium připisuje Spojenému království a Spojeným státům přechod od monarchismu k demokracii ve 2. tisíciletí: posun prý začal podpisem Magny charty králem Janem v roce 1215 a zrychlil se kvůli anglické Listině práv a slavné revoluci v 17. století. V době americké revoluce v roce 1776, kdy Spojené království bylo technicky monarchií, mnozí historici považují politický systém Spojeného království za jeden z „nejprogresivnějších“ systémů v Evropě v té době.
Rozdělení bohatství se často používá jako měřítko pokrokovosti a sociální spravedlnosti společnosti. Giniho koeficient měří ekonomickou rovnost ve společnosti. Rozvinuté společnosti se obecně pohybují mezi 0,2 a 0,5, přičemž sociální státy, jako Dánsko, bodují na dolním konci a čistší volné trhy jako Spojené státy bodují na horním konci.
Kritici kapitalismu jej popisují jako systém, v němž je bohatství soustředěno v rukou několika málo lidí, buržoazie, kteří vlastní výrobní prostředky a kde většina lidí, proletariát, žádné nemá. Jiní tvrdí, že tento model je nepřesný, protože lidský a kulturní kapitál jsou také důležité pro předpovídání vlivu jednotlivce, jeho autonomie a případného bohatství a jsou spravedlivěji rozděleny. V rozvinutém světě, zejména v materialistických společnostech, jako jsou Spojené státy a Japonsko, je velké množství bohatství svázáno s osobním majetkem, jako jsou domy, auta a elektronika. Lidé v těchto společnostech mají tendenci si tohoto majetku vysoce cenit, a jsou tedy docela spokojeni se svou finanční situací.
V protikladu ke kapitalistickému systému jsou socialistické systémy, v nichž se teoreticky bohatství rozděluje úměrně něčímu přínosu pro společnost, a komunistické systémy, v nichž se rozděluje podle nutnosti. Příklady společností blížících se těmto ideálům jsou izraelské kibucy a anarchistické kolektivy španělské revoluce.
Sám Karel Marx tvrdil, že cílem samotného proletariátu je vytlačit kapitalistický systém socialismem, změnit společenské vztahy, které jsou základem třídního systému, a pak se vyvinout v budoucí komunistickou společnost, v níž: „..svobodný rozvoj každého z nich je podmínkou svobodného rozvoje všech.“ Komunistický manifest.
Sociální status představuje celkovou schopnost jedince ovládat nebo ovlivňovat ostatní lidi a instituce. Na rozdíl od ekonomického statusu je obtížné sociální status kvantifikovat.
Společenský status je oficiálně uznáván pojmy hodnost, náboženský titul nebo akademický titul a neformálně pojmy jako reputace a sdílení mysli.