Terapeutická aliance (také nazývaná pomocná aliance, terapeutický vztah a pracovní aliance) odkazuje na vztah mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem. Je to prostředek, kterým se chce odborník zapojit a provést změnu u pacienta.
Výzkum ukázal, že kvalita vztahu mezi terapeutem a klientem má větší vliv na výsledky klienta než specifický typ psychoterapie, kterou terapeut používá (to poprvé navrhl Saul Rosenzweig v roce 1936). Většina současných škol psychoterapie se proto zaměřuje na léčivou sílu terapeutického vztahu.
Tento výzkum je rozsáhle diskutován (s mnoha odkazy) v The Heart and Soul of Change: What Works in Therapy, Mark A. Hubble, Barry L. Duncan, Scott D. Miller (Eds), American Psychological Association (1999) ISBN 155798557X (citace v této sekci jsou z této knihy) a v „The great psychotherapy debate“ od Bruce Wampolda (2001).
V roce 2001 Bruce Wampold, Ph.D. z University of Wisconsin publikoval „The Great Psychotherapy Debate“. V ní Wampold, bývalý statistik studující především výsledky u depresivních pacientů, uvedl, že (1) psychoterapie může být účinnější než placebo, (2) žádná jednotlivá léčebná modalita nemá výhodu v účinnosti a (3) faktory společné pro různé psychoterapie, jako je to, zda terapeut vytvořil nebo nevytvořil pozitivní pracovní alianci s klientem/pacientem, mají na svědomí mnohem větší rozptyl ve výsledcích než specifické techniky nebo modality. Někteří uvádějí, že pokusem programovat nebo manualizovat léčbu psychoterapeuti mohou ve skutečnosti snižovat účinnost, i když nestrukturovaný přístup mnoha psychoterapeutů nemůže oslovit pacienty motivované řešit své potíže použitím specifických technik odlišných od jejich minulých „chyb“.
Zatímco mnoho raných prací na toto téma bylo vytvořeno z psychodynamického pohledu, výzkumníci z jiných směrů tuto oblast od té doby zkoumali. Bylo zjištěno, že predikuje dodržování léčby (compliance) a shodu a výsledek napříč řadou diagnóz pacientů a léčebných nastavení. Výzkum statistické síly terapeutického vztahu nyní odráží více než 1000 zjištění.
Přehled literatury od M. J. Lamberta (1992) odhadl, že 40% změn klientů je způsobeno extraterapeutickými vlivy, 30% je způsobeno kvalitou terapeutického vztahu, 15% je způsobeno očekávanými (placebo) účinky a 15% jsou způsobeny specifickými technikami. Extraterapeutické vlivy zahrnují motivaci klientů a závažnost problému:
Součásti terapeutického vztahu
Terapeutický vztah se podle teorie skládá ze tří částí: pracovní aliance, transference/countertransference a skutečný vztah. Byly shromážděny důkazy o jedinečném přínosu každé složky k výsledku, stejně jako důkazy o interakci mezi složkami.
Také známá jako terapeutická aliance, pracovní aliance nesmí být zaměňována s terapeutickým vztahem, jehož je teoreticky součástí.
Pracovní aliance může být definována jako spojení rozumné strany klienta s pracovní nebo analyzující stranou terapeuta. Bordin pojal pracovní alianci tak, že se skládá ze tří částí: úkolů, cílů a pouta.
Cíle jsou to, co si klient od terapie slibuje na základě svých prezentujících obav. Úkoly jsou to, na čem se terapeut a klient shodnou, že je třeba udělat pro dosažení cílů klienta. Pouto se utváří z důvěry a jistoty, že úkoly přiblíží klienta jeho cílům.
Výzkum pracovního spojenectví naznačuje, že je silným prediktorem psychoterapie nebo poradenství pro klientské výsledky. Také způsob, jakým se pracovní spojenectví odvíjí, byl zjištěn ve vztahu k klientským výsledkům. Obecně platí, že spojenectví, které zažije rupturu, která je opravena, souvisí s lepšími výsledky než spojenectví bez ruptur, nebo spojenectví s rupturou, která není opravena. Také v úspěšných případech krátké terapie bylo zjištěno, že pracovní spojenectví sleduje v průběhu terapie vysoký-nízký-vysoký vzor.
Provoz a měření
Bylo vyvinuto několik stupnic, které hodnotí vztah pacienta a odborníka v terapii, včetně
Abend, S. M. (1996). The problem of therapeutic alliance: Journal of Clinical Psychoanalysis Vol 5(2) 1996, 213-240.