Vztah tváří v tvář odkazuje na koncept v myšlence francouzského filozofa Emmanuela Lévinase o lidské socialitě.
Lévinasovo fenomenologické líčení setkání „tváří v tvář“ slouží jako základ pro jeho etiku a zbytek jeho filozofie. Pro Lévinase je „etika první filosofie“. Lévinas tvrdí, že setkání s Jiným skrze tvář odhaluje určitou chudobu, která zakazuje redukci na Stejnost a současně instaluje odpovědnost za Jiné v Já.
Lévinasovo vyprávění o osobním setkání má mnoho podobností se vztahem Martina Bubera „Já a Ty“. Jeho vliv je také zvláště výrazný v etických spisech Jacquese Derridy.
Hlavním rozdílem mezi Buberovým popisem vztahu Já a Ty a etikou osobního setkání je aplikace Lévinasovy asymetrie vůči tomu druhému. Pro Bubera znamenal etický vztah „symetrickou spolupřítomnost“, zatímco Lévinas na druhé straně považuje vztah k tomu druhému za cosi vnitřně asymetrického: ten druhý, jak se jeví, tvář, dává přednost sobě samému, jeho první požadavek ještě předtím, než na něj zareaguji, zamiluji ho nebo zabiji, zní: „nezabiješ mě“. Takový požadavek pro Lévinase předchází jakékoli reakci nebo jakémukoli prosazování svobody subjektem. Tvář toho druhého se v tomto smyslu tyčí nad druhou osobou a sleduje, „kudy prochází Bůh“. Bůh (nekonečný Jiný) zde odkazuje na Boha, jehož nelze odmítnout víru v Jeho historii, to je Bůh, který se objevuje v tradiční víře a Písmu a ne nějaký pojmový Bůh filosofie nebo ontotheologie.
V osobním setkání také vidíme, jak Levinas odděluje etiku od morálky. Etika označuje primární situaci osobního setkání, zatímco morálka přichází později, jako jakýsi, dohodnutý nebo jiný, soubor pravidel, která vyplývají ze sociální situace, kde jsou více než jen dva lidé osobního setkání.
Tento etický vztah pro Levinase předchází ontologii přírody, místo toho o něm mluví jako o meontologii, která potvrzuje význam přesahující Bytí, způsob nebytí (řecky: me-on).