Discursivní psychologie

Diskurzivní psychologie je psychologická škola, kterou v 90. letech 20. století vyvinuli Jonathan Potter a Derek Edwards na Loughborough University. Čerpá z filozofie jazyka pozdějšího Wittgensteina, rétorického přístupu Michaela Billiga a konverzační analýzy Harveyho Sackse. Diskurzivní psychologické studie zdůrazňují způsob, jakým lidé konstruují verze ‚mentálních‘, ‚sociálních‘ a ‚materiálních‘ událostí a procesů jako součásti konkrétních praktik.

Diskurzivní psychologie začala studiemi, které nabídly nové způsoby porozumění hlavním tématům sociální a kognitivní psychologie, jako je paměť, připisování a postoje. Jak jsou například konstruovány účty pro řízení otázek postoje a motivu? Edwards a Potter to ilustrují úryvkem z procesu znásilnění.

Obhájce: [odkazuje na klub, kde se obžalovaný a poškozený setkali] Tam se přece scházejí holky a kluci, ne?

Svědek: Lidé tam chodí.

Všimněte si, jak obhájce a svědek vytvářejí vzájemně si konkurující popisy místa, z nichž každý nabízí porotě závěry. „Je to místo, kde se holky a kluci setkávají“ vyvolává dojem toho, co klientela očekává a chce; zatímco „lidé tam chodí“ tento dojem neutralizuje. Alternativní popisy implikují různé postoje, motivy a dokonce i morální status. Tyto psychologické záležitosti jsou rozehrány v navzájem si konkurujících popisech, které obě strany této interakce nabízejí. O tom je diskurzivní psychologie.

V posledních několika letech se práce v oblasti diskurzivní psychologie zaměřila na materiály z reálných situací, jako je vztahové poradenství, linky důvěry na ochranu dítěte a sousedské spory. Klade otázky jako například následující. Jak účastník vztahového poradenství staví problém jako něco, na čem musí druhá strana pracovat? Nebo jak pracovník ochrany dítěte, který pracuje na lince důvěry na ochranu dítěte, zvládá případně vzájemně si konkurující úkoly spočívající v uklidnění plačícího volajícího a zároveň v získání dostatečných důkazů pro zásah sociálních služeb na pomoc týranému dítěti?

Je filosoficky v protikladu k tradičnějším kognitivistickým přístupům k jazyku.