Úmluva o právech osob se zdravotním postižením je mezinárodním nástrojem Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, jehož cílem je chránit práva a důstojnost osob se zdravotním postižením. Od smluvních stran úmluvy se požaduje, aby podporovaly, chránily a zajistily plné užívání lidských práv osobami se zdravotním postižením a zajistily, aby požívaly plné rovnosti podle práva.
Znění bylo přijato Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. prosince 2006 a otevřeno k podpisu dne 30. března 2007. Po ratifikaci dvacátou stranou vstoupilo v platnost dne 3. května 2008. K říjnu 2012 má 154 signatářů a 124 stran, včetně Evropské unie (která ji ratifikovala v rozsahu, v jakém byla odpovědnost členských států převedena na Evropskou unii) dne 23. prosince 2010. Úmluvu monitoruje Výbor pro práva osob se zdravotním postižením.
V letech 1981-1992 se konala „Dekáda osob se zdravotním postižením“ OSN. V roce 1987 doporučila celosvětová schůzka odborníků za účelem přezkoumání pokroku, aby Valné shromáždění OSN vypracovalo návrh mezinárodní úmluvy o odstranění diskriminace osob se zdravotním postižením. Návrh osnov úmluvy navrhla Itálie a následně Švédsko, ale konsensu nebylo dosaženo. Mnoho zástupců vlád argumentovalo, že stávající dokumenty o lidských právech jsou dostačující. Místo toho byla v roce 1993 Valným shromážděním přijata nepovinná „Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením“. V roce 2000 vydali vedoucí představitelé pěti mezinárodních nevládních organizací zabývajících se zdravotním postižením prohlášení, v němž vyzvali všechny vlády, aby úmluvu podpořily. V roce 2001 Valné shromáždění na návrh Mexika zřídilo výbor ad hoc, jehož úkolem bylo posoudit návrhy na komplexní a ucelenou úmluvu na podporu a ochranu práv a důstojnosti osob se zdravotním postižením, založenou na holistickém přístupu. Organizace hájící práva osob se zdravotním postižením, včetně Mezinárodní aliance osob se zdravotním postižením jako koordinátora ad hoc Mezinárodního výboru pro zdravotně postižené, se aktivně podílely na procesu přípravy, zejména usilovaly o úlohu osob se zdravotním postižením a jejich organizací při provádění a sledování toho, co se stalo úmluvou.
Úmluva navazuje na tradici občanského práva s preambulí, v níž je citována zásada, že „všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně závislá a vzájemně provázaná“ Vídeňské deklarace a akčního programu, následovaná 50 články. Na rozdíl od mnoha úmluv a úmluv OSN není formálně rozdělena na části.
Článek 1 vymezuje účel úmluvy:
Články 2 a 3 obsahují definice a obecné zásady včetně komunikace, přiměřené úpravy a univerzálního designu.
Články 4 až 32 vymezují práva osob se zdravotním postižením a povinnosti států, které jsou jejich stranami. Mnohá z těchto práv odrážejí práva potvrzená v jiných úmluvách OSN, jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech nebo Úmluva proti mučení, ale se specifickými závazky zajišťujícími, že mohou být plně realizovány osobami se zdravotním postižením.
Práva specifická pro tuto úmluvu zahrnují právo na přístupnost včetně informačních technologií, právo žít samostatně a být začleněn do společenství (článek 19), právo na osobní mobilitu (článek 20), habilitaci a rehabilitaci (článek 26) a právo na účast v politickém a veřejném životě a na kulturní život, rekreaci a sport (články 29 a 30).
Kromě toho musí smluvní strany úmluvy zvyšovat povědomí o lidských právech osob se zdravotním postižením (článek 8) a zajistit přístup k silnicím, budovám a informacím (článek 9).
Články 33 – 39 upravují podávání zpráv a monitorování úmluvy vnitrostátními institucemi pro lidská práva (článek 33) a Výborem pro práva osob se zdravotním postižením (článek 34).
Ratifikaci, vstup v platnost a změnu úmluvy upravují články 40 až 50. Článek 49 rovněž vyžaduje, aby úmluva byla k dispozici v přístupných formátech.
Hlavní zásady úmluvy
Úmluva je založena na osmi hlavních zásadách:
Úmluva přijímá sociální model zdravotního postižení a definuje zdravotní postižení jako zahrnující
Zásada „přiměřené úpravy“
Úmluva definuje „přiměřenou úpravu“ jako „nutnou a vhodnou úpravu a úpravy, které nepředstavují nepřiměřenou nebo nepřiměřenou zátěž, je-li to v konkrétním případě nutné, aby osobám se zdravotním postižením bylo zajištěno užívání nebo uplatňování všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními“ v článku 2 a požaduje to ve všech aspektech života včetně inkluzivního vzdělávání.
Předcházení diskriminaci
Článek 8 úmluvy zdůrazňuje zvyšování povědomí za účelem podpory dodržování práv a důstojnosti proti diskriminaci:
Úmluva zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením by měly mít možnost žít samostatně a plně se podílet na všech aspektech života. Za tímto účelem by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, měly přijmout vhodná opatření, která zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup k fyzickému prostředí, k dopravě, k informačním a komunikačním technologiím a k dalším zařízením a službám otevřeným nebo poskytovaným veřejnosti.
Rizikové a humanitární situace
Článek 11 úmluvy potvrzuje, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmou v souladu se svými závazky podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv, veškerá nezbytná opatření k zajištění ochrany a bezpečnosti osob se zdravotním postižením v situacích ozbrojených konfliktů, humanitárních mimořádných situací a výskytu přírodních katastrof.
Uznání před zákonem a způsobilost k právním úkonům
Článek 12 úmluvy potvrzuje rovné uznání osob se zdravotním postižením před zákonem a jejich způsobilost k právním úkonům.
Článek 13 úmluvy potvrzuje účinný přístup osob se zdravotním postižením ke spravedlnosti a uvádí, že:
Úmluva stanoví, že osobám se zdravotním postižením by mělo být zaručeno právo na inkluzivní vzdělávání na všech úrovních bez ohledu na věk, bez diskriminace a na základě rovných příležitostí.
Smluvní státy by měly zajistit, aby:
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, by měly přijmout vhodná opatření, například:
Článek 25 upřesňuje, že „osoby se zdravotním postižením mají právo na požívání nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví bez diskriminace na základě zdravotního postižení“.
Ochrana integrity osoby
Článek 17 úmluvy stanoví, že každá osoba se zdravotním postižením má právo na respektování své tělesné a duševní nedotknutelnosti na rovnoprávném základě s ostatními.
Článek 23 úmluvy zakazuje povinnou sterilizaci zdravotně postižených osob a zaručuje jejich právo na adopci dětí.
Habilitace a rehabilitace
Úmluva o právu osob se zdravotním postižením uznala, že „zdravotní postižení je výsledkem interakce mezi osobami se zdravotním postižením a bariérami v postojích a životním prostředí, které brání jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními“ a že „osoby se zdravotním postižením nadále čelí bariérám ve svém zapojení jako rovnocenní členové společnosti“.
Úmluva činí z účasti osob se zdravotním postižením jeden ze svých principů a uvádí: „Zásadami této Úmluvy jsou:…Plná a účinná účast a začlenění do společnosti“, následně zakotvuje právo osob se zdravotním postižením plně a rovnoprávně se podílet na společenství, vzdělávání, všech aspektech života (v souvislosti s habilitací a rehabilitací), politickém a veřejném životě, kulturním životě, volném čase a sportu.
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, by měly přijmout vhodná opatření, například:
Článek 27 vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávaly právo osob se zdravotním postižením pracovat na rovnoprávném základě s ostatními; to zahrnuje právo na možnost získat živobytí prací svobodně zvolenou nebo přijatou na trhu práce a v pracovním prostředí, které je otevřené, inkluzivní a přístupné osobám se zdravotním postižením. A aby státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečily a podporovaly realizaci práva na práci, a to i pro ty, kteří získají zdravotní postižení v průběhu zaměstnání, a to přijetím vhodných opatření, a to i prostřednictvím právních předpisů, s cílem mimo jiné:
2. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly drženy v otroctví nebo nevolnictví a aby byly na rovnoprávném základě s ostatními chráněny před silami nebo povinnou prací.
Přiměřená životní úroveň a sociální ochrana
Článek 28 vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznaly právo osob se zdravotním postižením na odpovídající životní úroveň pro sebe a své rodiny, včetně odpovídající stravy, ošacení a bydlení, a na neustálé zlepšování životních podmínek, a přijmou vhodná opatření k zajištění a podpoře realizace těchto práv bez diskriminace na základě zdravotního postižení.
2. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na sociální ochranu a na požívání těchto práv bez diskriminace na základě zdravotního postižení a podniknou příslušné kroky k zabezpečení a podpoře realizace těchto práv, včetně opatření;
Článek 29 vyžaduje, aby všechny smluvní státy chránily „právo osob se zdravotním postižením volit tajným hlasováním ve volbách a veřejných referendech“. Podle tohoto ustanovení by měl každý smluvní stát zajistit hlasovací zařízení, které by umožnilo zdravotně postiženým voličům volit nezávisle a tajně. Některé demokracie, tj. Spojené státy, Japonsko, Nizozemsko, Slovinsko, Albánie nebo Indie umožňují zdravotně postiženým voličům používat elektronické hlasovací zařízení nebo elektronické pomůcky, které pomáhají zdravotně postiženým voličům vyplnit papírový hlasovací lístek. V jiných, mezi nimi v Ázerbájdžánu, Kosovu, Kanadě, Ghaně, Velké Británii a většině afrických a asijských zemí, mohou zrakově postižení voliči používat hlasovací lístky v Braillově písmu nebo papírové šablony hlasovacích lístků. Mnohé z těchto a také některé další demokracie, například Chile, používají nastavitelné stoly, aby se k nim voliči na invalidních vozících mohli přiblížit. Některé demokracie umožňují pouze jiné osobě vhodit hlasovací lístek pro nevidomé nebo zdravotně postižené voliče. Takové uspořádání však nezajišťuje utajení hlasovacího lístku.
Článek 29 také vyžaduje, aby smluvní státy zajistily, „aby hlasovací postupy, zařízení a materiály byly vhodné, přístupné a snadno srozumitelné a použitelné“. V některých demokraciích, tj. ve Švédsku a ve Spojených státech, jsou již všechny volební místnosti plně přístupné pro zdravotně postižené voliče.
Řada stran vznesla výhrady a interpretační prohlášení ke svému uplatňování úmluvy.
Austrálie se nepovažuje za povinnou přestat násilně medikovat osoby označené za duševně nemocné.
Salvador úmluvu přijímá v rozsahu, v jakém je slučitelná s jeho ústavou.
Malta vykládá právo na zdraví v článku 25 úmluvy tak, že z něj nevyplývá žádné právo na potrat. Vyhrazuje si rovněž právo nadále uplatňovat své vlastní volební zákony týkající se přístupnosti a pomoci.
Mauricius se nepovažuje za vázán povinností podle článku 11 přijmout všechna nezbytná opatření na ochranu osob se zdravotním postižením během přírodních katastrof, ozbrojených konfliktů nebo humanitárních mimořádných událostí, pokud to neumožňují vnitrostátní právní předpisy.
Nizozemsko vykládá právo na život v článku 10 v rámci svých vnitrostátních právních předpisů. Rovněž vykládá čl. 25 písm. f), který zakazuje diskriminační odepření zdravotní péče, tak, že osobě umožňuje odmítnout lékařské ošetření, včetně jídla nebo tekutin.
Polsko vykládá články 23 a 25 tak, že nezakládají žádné právo na potrat.
Spojené království má výhrady týkající se práva na vzdělání, přistěhovalectví, službu v ozbrojených silách a aspekt práva sociálního zabezpečení.
Opční protokol k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením je vedlejší dohodou k úmluvě, která jejím smluvním stranám umožňuje uznat pravomoc Výboru pro práva osob se zdravotním postižením posuzovat stížnosti jednotlivců. Text je z velké části založen na opčním protokolu k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen.
Opční protokol vstoupil v platnost spolu s úmluvou dne 3. května 2008. K říjnu 2012 má 91 signatářů a 73 stran.
Výbor pro práva osob se zdravotním postižením
Výbor pro práva osob se zdravotním postižením je sbor odborníků na lidská práva, jehož úkolem je sledovat provádění úmluvy. Původně se skládal z 12 nezávislých odborníků na lidská práva, z nichž polovina byla zvolena na dvouleté období a polovina na čtyřleté. Poté budou členové voleni na čtyřleté období, přičemž polovina členů bude volena každé dva roky. Vzhledem k tomu, že úmluva dosáhla 80 ratifikací, bude výbor rozšířen na 18 členů.