Toto je základní článek. Viz Psychologické aspekty vojenského využití dětí
Čínský voják, 10 let, člen čínské divize nastupující do letadel v Myitkyině (Barma) směřujících do Číny, květen 1944.
Vojenské využití dětí odkazuje na akt umístění dětí do nebezpečí ve vojenských akcích, za účelem ochrany místa nebo poskytnutí propagandy. To je někdy označováno jako dětská oběť, i když to není rovnocenné náboženské odrůdě. Může to také odkazovat na využití dětí jako dětských vojáků nebo sabotérů.
Den rudé ruky 12. února je každoroční vzpomínkový den, který má upozornit veřejnost na praxi využívání dětí jako vojáků ve válkách a ozbrojených konfliktech.
Ilustrační basreliéf řeckého válečníka v doprovodu jeho vozataje. Z piedestalu sochy kourose, ca. 490 př. n. l.
V průběhu dějin a v mnoha kulturách byly děti rozsáhle zapojeny do vojenských kampaní i v případech, kdy tyto praktiky byly údajně proti kulturní morálce.
Polští skauti bojující ve Varšavském povstání.
Nejstarší zmínky o tom, že by se nezletilí účastnili válek, pocházejí ze starověku. Bylo zvykem, že mladíci ve Středomoří sloužili jako pomocníci, vozkové a nosiči brnění dospělým válečníkům. Příklady této praxe lze nalézt v Bibli (například Davidova služba králi Saulovi), v chetitském a egyptském umění a v řecké mytologii (například příběh Herkula a Hyla), filozofii a literatuře. Ve starověkém Řecku byla tato praxe formalizována jako součást pederastické výchovné tradice a páry muž/chlapec byly považovány za zvlášť efektivní bojovou sílu. Viz Svatá kapela Théb
Dětský voják v americké občanské válce
Také v praxi, která se datuje do starověku, byly děti rutinně brány na tažení, společně se zbytkem rodiny vojáka, jako součást zavazadla. To je vystavilo nebezpečí útoků zadních vojsk, jako například v bitvě u Agincourtu, kde byli sluhové a děti anglické armády zmasakrováni Francouzi.
Římané také využívali mladíky ve válce, i když se vědělo, že je nerozumné a kruté používat děti ve válce, a Plútarchos naznačuje, že předpisy vyžadovaly, aby mladíci byli nejméně šestnáctiletí.
Ve středověké Evropě byli mladí chlapci od asi dvanácti let využíváni jako vojenští pomocníci („panoši“), i když teoreticky byla jejich role ve skutečném boji omezená. Takzvaná Dětská křížová výprava v roce 1212 rekrutovala tisíce dětí jako netrénované vojáky v domnění, že božská moc jim umožní dobýt nepřítele, i když žádné z dětí ve skutečnosti do boje nevstoupilo; podle legendy byly místo toho prodány do otroctví. I když většina učenců již nevěří, že Dětská křížová výprava sestávala pouze, nebo dokonce převážně z dětí, je nicméně příkladem éry, kdy se celá rodina účastnila válečného úsilí.
Mexiko ctí své hrdinské kadety, kteří padli v bitvě u Chapultepecu (1847).
Podle zákona, který v roce 1827 podepsal ruský Mikuláš I., byl neúměrný počet židovských chlapců, známých jako kantonisté, nucen nastoupit do vojenských výcvikových zařízení, aby sloužili v armádě. Pětadvacetileté období branné povinnosti oficiálně začalo v osmnácti letech, ale chlapci od osmi let byli rutinně bráni, aby splnili tvrdou kvótu.
20. dubna 1945. V den svých 56. narozenin uděluje Hitler Železný kříž Hitlerjugend před svým bunkrem během bitvy o Berlín.
Mladý dětský voják ve službách sovětského námořnictva během druhé světové války.
Váleční zajatci v ulicích Berlína, 1945
Ve druhé světové válce děti často bojovaly v povstáních. Mnoho členů mládežnického hnutí Hašomer Hatzair bojovalo ve Varšavském ghettu při povstání v roce 1943. Mnoho dalších protifašistických odbojových hnutí v nacisty okupované Evropě se skládalo částečně z dětí. Také ozbrojené síly Sovětského svazu používaly během války množství dětských vojáků.
Na druhé straně Hitlerjugend (Hitlerjugend) byla oficiální organizace v nacistickém Německu, která trénovala mládež fyzicky a indoktrinovala ji nacistickou ideologií. Na konci druhé světové války byli členové Hitlerjugend přijímáni do armády ve stále mladším věku. Během bitvy o Berlín v roce 1945 byli hlavní součástí německé obrany.
V některých případech byly a stále jsou mládežnické organizace militarizovány s cílem vštípit jejich řadám disciplínu, někdy je indoktrinovat propagandou a připravit se na následnou vojenskou službu.
12 letý voják ARVN s granátometem M-79, Tan Son Nhut, 1968 (válka ve Vietnamu)
Revoluční sjednocená fronta
RUF používala dětské vojáky pro své milice během občanské války v Sieře Leone v letech 1993 – 2001. Většina z nich přežila vesnické útoky a byla vycvičena zabíjet a používat zbraně a RPG, zatímco jiní byli jen nalezeni opuštění. Byli používáni pro hlídkové účely, útočili na vesnici nebo hlídali dělníky na diamantových polích. V červnu 2007 zvláštní soud pro Sierru Leone shledal tři z jedenácti lidí obžalovaných z válečných zločinů během tohoto období, včetně branné povinnosti nebo naverbování dětí mladších 15 let do ozbrojených sil.
Během pozdějších fází íránsko-irácké války byly obě strany obviňovány z toho, že využívají dospívající děti k vyplňování řad vojáků vyčerpaných léty válčení. Během této války byl Írán obviňován z toho, že využívá děti k čištění minových polí tím, že je nechává běhat nebo jezdit na kole po polích.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Mezinárodní právo v oblasti lidských práv
Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte, článek 38, (1989) vyhlásila: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmou veškerá proveditelná opatření, aby zajistily, že osoby, které nedosáhly věku 15 let, se nebudou přímo účastnit bojů.“ Opční protokol o zapojení dětí do ozbrojených konfliktů k úmluvě, který vstoupil v platnost v roce 2002, stanoví, že jeho státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmou veškerá proveditelná opatření, aby zajistily, že osoby mladší 18 let se nebudou přímo účastnit bojů a že nebudou povinně verbovány do svých ozbrojených sil.
Dne 26. července 2005 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1612, šestou z řady rezolucí o dětech a ozbrojených konfliktech. Rezoluce 1612 zavedla první komplexní monitorovací a ohlašovací systém pro vynucování dodržování pravidel mezi těmi skupinami, které v ozbrojených konfliktech používají dětské vojáky.
Mezinárodní humanitární právo
Podle čl. 77 odst. 2 dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám ze dne 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, přijatého v roce 1977:
Strany konfliktu přijmou veškerá proveditelná opatření, aby se děti, které nedosáhly věku patnácti let, přímo neúčastnily bojů, a zejména upustí od jejich náboru do svých ozbrojených sil. Při náboru mezi osobami, které dosáhly věku patnácti let, ale nedosáhly věku osmnácti let, se strany konfliktu vynasnaží dát přednost těm, které jsou nejstarší.
Jak objasňuje komentář MVČK k Protokolu I, nejedná se o úplný zákaz využívání dětí v konfliktech. MVČK navrhl, aby strany konfliktu „přijaly veškerá nezbytná opatření“, což se v konečném znění stalo „přijaly veškerá proveditelná opatření“, což není úplný zákaz jejich provádění, protože proveditelné by mělo být chápáno jako „proveditelné, možné nebo proveditelné“. Odmítnutí náboru dětí mladších patnácti let nevylučuje děti, které se dobrovolně přihlásí do ozbrojené služby. Během jednání o doložce „zúčastnit se nepřátelských akcí“ k ní bylo přidáno slovo „přímé“, což otevírá možnost, že by se dětští dobrovolníci mohli nepřímo účastnit nepřátelských akcí, shromažďovat a předávat vojenské informace, pomáhat při přepravě zbraní a munice, zajišťování zásob atd.
Článek 4.3.c Protokolu II, který doplňuje Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 a který se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů jiných než mezinárodních, přijatý v roce 1977, stanoví, že „děti, které nedosáhly věku patnácti let, nesmějí být rekrutovány do ozbrojených sil nebo skupin, ani jim nesmí být dovoleno účastnit se nepřátelských akcí“.
Nucený nebo povinný nábor dětí pro použití v ozbrojených konfliktech je jednou z předem definovaných nejhorších forem dětské práce z hlediska Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nejhorších formách dětské práce z roku 1999, přijaté v roce 1999.
Pokud jde o nejhorší formy doporučení o dětské práci, měly by ratifikující země zajistit, aby nucený nebo povinný nábor dětí pro použití v ozbrojeném konfliktu byl trestným činem, a také stanovit další trestněprávní, občanskoprávní nebo správní opravné prostředky k zajištění účinného prosazování těchto vnitrostátních právních předpisů (čl. III odst. 12 až 14).
Dětští vojáci v dnešním světě
„Dětský voják na Pobřeží slonoviny“, Gilbert G. Groud, 2007, směsové materiály: tuše a vosková pastelka
Podle Human Rights Watch v tiskové zprávě z 15. června 1999:
Podle podmínek Protokolu I Ženevských úmluv mohou být děti starší patnácti let, které se dobrovolně přihlásily, použity jako pozorovatelé, pozorovatelé, nositelé zpráv. (viz výše Mezinárodní humanitární právo)
V případech, kdy se děti účastnily bojů, přijímající strany přijaly aktivní opatření proti jejich neochotě, jako je nucení dětských rekrutů páchat brutality a brát drogy jako marihuanu, amfetaminy a „hnědo-hnědé“, které potlačují vinu a strach. Propaganda, pomsta a strach z toho, že zůstanou samy, ovlivňují děti, aby „dobrovolně“ zůstaly v armádě. Děti byly účastníky i oběťmi zvěrstev. Nábor dětí jako vojáků je praxe, která přežila do moderní doby.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Od roku 2007 má Afrika největší počet dětských vojáků s až 200 tisíci, kteří jsou údajně zapojeni do nepřátelských akcí. Dětští vojáci jsou využíváni v ozbrojených konfliktech v Burundi, Čadu, Pobřeží slonoviny, Demokratické republice Kongo, Rwandě, Sieře Leone, Libérii, Somálsku, Súdánu a Ugandě. Ugandská Armáda odporu pána je obzvláště nechvalně známá svým využíváním dětských vojáků.Ugandské Lidové obranné síly také povolují vstup dětem od 13 let, ale pouze se souhlasem rodičů.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]V Čadu neexistuje žádné minimální věkové omezení pro dobrovolníky se souhlasem rodičů.
V roce 2004 Koalice pro zastavení využívání dětských vojáků oznámila, že v Asii jsou tisíce dětí zapojeny do bojů v aktivních konfliktních situacích a v situacích příměří v Afghánistánu, Barmě, Indii, Indonésii, Laosu, Filipínách, Nepálu a na Srí Lance, ačkoli vládní odmítnutí přístupu do konfliktních zón znemožnilo zdokumentovat příslušné počty. V roce 2004 byla Barma v regionu jedinečná, neboť byla jedinou zemí, kde vládní ozbrojené síly násilně verbují a využívají děti ve věku od 12 do 18 let.
V roce 2004 Koalice pro zastavení využívání dětských vojáků oznámila, že v Čečensku se předpokládá, že osoby mladší 18 let jsou zapojeny do řady ozbrojených skupin ve válce proti Rusku, i když počty není možné stanovit vzhledem k faktickému zákazu činnosti médií a organizací na ochranu lidských práv v regionu. Některé děti se údajně účastnily sebevražedných bombových útoků.
Na Srí Lance jsou tisíce dětí údajně v řadách Tygrů osvobození tamilského Ílamu (LTTE), povstalecké skupiny zakázané jako teroristická organizace řadou zemí včetně Spojených států, Kanady, Indie a Evropské unie.
Od podpisu dohody o příměří v roce 2001 poslední dostupné údaje UNICEF ukazují, že LTTE unesla do července 2006 5 666 dětí, i když organizace spekuluje, že je jim hlášena jen asi třetina takových případů. Srílanští vojáci přezdívali jednu jednotku Baby Battalion, vzhledem k počtu dětí v ní.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
V reakci na rozšířené mezinárodní odsouzení údajných praktik náboru dětí LTTE informovala, že učinila (s účinností od října 2006) nábor dětí pro své skupiny nezákonným.
V poslední době se za únosy dětí podle UNICEF a Human Rights Watch zodpovídá polovojenská skupina známá jako Karuna Group, která je zřejmě odštěpenou skupinou od LTTE.
Obě pohlaví mohou dobrovolně vstoupit do ozbrojených sil od 17 let. V době války však může být věk povinné vojenské služby pro obě pohlaví snížen z 18 na 16 let.
Minimální věk pro vstup do britské armády je 16 a půl roku; pro osoby mladší 18 let je vyžadováno rodičovské svolení. Vojáci se smějí účastnit operací až od 18 let. Přibližně čtyřicet procent britských vojenských sil vstoupilo do armády ještě před dosažením věku. Tato vojenská služba je dobrovolná, což vede některé k domněnce, že se spor točí kolem toho, zda má teenager svobodnou vůli a jasnou mysl pro souhlas se vstupem do armády. Obhájci práv dětí tvrdí, že děti by neměly být vystaveny rizikům vojenského života, i když se zdají být ochotné tak učinit.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Sporná území v Izraeli
Dětští vojáci byli také použiti v izraelsko-palestinském konfliktu.
Podle Koalice pro zastavení využívání dětských vojáků „Globální zpráva o využívání dětských vojáků z roku 2004“ došlo mezi říjnem 2000 a březnem 2004 k nejméně devíti zdokumentovaným sebevražedným útokům s účastí palestinských nezletilých: „Nebyly důkazy o systematickém verbování dětí palestinskými ozbrojenými skupinami. Nicméně děti jsou používány jako poslové a kurýři a v některých případech jako bojovníci a sebevražední atentátníci při útocích na izraelské vojáky a civilisty. Všechny hlavní politické skupiny tímto způsobem zapojují děti, včetně Fatahu, Hamasu, Islámského džihádu a Lidové fronty pro osvobození Palestiny.“ Podle izraelských bezpečnostních sil došlo k 229 případům zapojení nezletilých do militantní činnosti.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Arabský novinář Huda Al-Hussein napsal v londýnských novinách Al-Sharq Al-Awsat: „Zatímco organizace OSN zachraňují dětské vojáky, zejména v Africe, před kontrolou vůdců milic, kteří je vrhají do pece bojů mezi gangy, někteří palestinští vůdci… vědomě vydávají rozkazy s cílem ukončit jejich dětství, i když to znamená jejich poslední dech.“ (27. října 2000, přeloženo MEMRI, Arab Journalist Decries Palestinian Child-Soldiers Special Dispatch 146, Nov. 1, 2000). V rozhovoru pro kuvajtské noviny Azzaman (20. června 2002) Mahmúd Abbás odsoudil tuto praxi s tím, že je proti tomu, „aby malé děti umíraly“, a uvedl, že „[i]t je hrozná věc. Nejméně 40 dětí v Rafáhu se stalo mrzáky poté, co jim trubkové bomby ustřelily ruce. Dostaly 5 šekelů [něco málo přes $1] na to, aby je hodily“ (Citováno v jordánských novinách Alrai)[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Ve Spojených státech mohou sedmnáctiletí vstoupit do ozbrojených sil, ale nesmějí být nasazeni v bojových situacích. Armáda Spojených států je založena na dobrovolném náboru, i když nezletilí musí mít také rodičovské povolení k narukování (nebo povolení zákonného zástupce v případě nepřítomnosti rodičů). Muži mladší osmnácti let nejsou způsobilí k odvodu a ženy nejsou způsobilé k odvodu v jakémkoli věku. Armáda Spojených států vyžaduje, aby všichni vojáci vlastnili středoškolský diplom nebo rovnocenný doklad; tento požadavek může být prominut mladým vojákům po dobu až 180 dnů od data narukování. V duchu tyto politiky zajišťují zralost vojáků podobně jako zákony, které by výslovně zakazovaly použití nezletilých v boji. Organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch uvedla:
V Latinské Americe se odhaduje, že více než 11 000 dětí je zapojeno do levicových gerilových skupin a pravicových polovojenských jednotek v Kolumbii. Podle organizace Human Rights Watch „přibližně 80 procent dětských bojovníků v Kolumbii patří k jedné ze dvou levicových gerilových skupin, FARC nebo ELN. Zbytek bojuje v polovojenských řadách“.
Je známo, že Bolívie rekrutuje děti již od 14 let v době, kdy do ozbrojených sil vstupuje jen málo dobrovolníků. Asi 40% bolivijské armády je mladších 18 let, přičemž polovina z nich je mladší 16 let.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Dobrovolný minimální věk 16 let je také standardem pro bývalé britské kolonie jako Austrálie, Kanada a Singapur. Minimální dobrovolný věk je na Novém Zélandu 17 let, ale vojáci nemohou být nasazeni v zámoří do 18 let.[Jak na odkaz a odkaz na shrnutí nebo text]
Hnutí za zastavení vojenského využívání dětí
Nedávno vzniklo silné mezinárodní hnutí, které chce tuto praxi ukončit. Viz například Koalice za zastavení využívání dětských vojáků.
Po válce je těžké přivést děti nebo bývalé dětské vojáky do občanské společnosti, protože se jim dostalo malého vzdělání, jsou zvyklí na používání násilí a často děti ztratily vazby na své rodiny.