Volba spočívá v duševním procesu myšlení, který je spojen s posuzováním výhod více možností a výběrem jedné z nich. Jednoduchým příkladem může být rozhodování, zda ráno vstát, nebo jít spát, nebo výběr určité trasy pro cestu napříč zemí.
Většina lidí obecně považuje možnost volby za dobrou věc. Výrazně omezená nebo uměle omezená možnost volby však může vést k nepříjemným pocitům z volby nebo dokonce k neuspokojivým výsledkům. Naopak neomezená volba může vést ke zmatku, lítosti nad nevyužitými alternativami a lhostejnosti v nestrukturované existenci; a iluze, že volba předmětu nebo směru vede nutně k ovládnutí tohoto předmětu nebo směru, může způsobit psychické problémy.
Konzumní zastánci spotřeby obecně a reklamy zvláště se připojují k zastáncům zastupitelské demokracie, kteří opěvují a přisuzují přednosti volbě.
V politické sféře omezení systému dvou stran často frustrují jak voliče, tak politiky.
Zastánci volby často spojují přednosti volby s odpovědností. Všimněte si, že důsledky osobní volby mohou mít dopad na další lidi a že veškerá související odpovědnost může zasahovat i do širší společnosti.
Z filozofického hlediska znamená možnost volby existenci svobodné vůle a protiklad osudu, náhody a předurčení. Dramatické zdůraznění svévolnosti a krutosti přísně vnucené a předepsané volby viz ústřední obraz Sofiiny volby.
Někteří lidé rozlišují mezi volbou (což znamená téměř náhodný výběr) a rozhodnutím – výběrem, který údajně vylučuje možnost vrátit se zpět nebo výběr změnit.
Podle filozofie Jeana-Paula Sartra je člověk „odsouzen ke svobodě“, protože je ve světě „opuštěn“ a má právo volby. Pokud je jeho volba špatná nebo nemorální, pocítí vinu a smutek.
Věk, ve kterém mohou děti nebo mladí dospělí činit smysluplná a uvážená rozhodnutí, představuje problém pro etiku a právní vědu.
Hlavní článek: teorie volby