Chci, abyste si vzpomněli, kdy jste poprvé viděli svou drahou polovičku. Teď mě nechte hádat, při této akci se vám okamžitě sevřel žaludek motýly, sevřel se vám hrudník a při vzpomínce jste se zachichotali. Považovali byste to za lásku na první pohled?
Jste si však jisti, že láska byla první emoce, která vás napadla, když jste poprvé spatřili svou drahou polovičku? Vzpomínáte si přesně na události, které se odehrály v době, kdy jste tuto osobu viděli? Je pravděpodobné, že si většinu toho, co se stalo, nebudete pamatovat, a to málo, co si pamatujete, bude dodáno tím, co si myslíte, že se stalo.
Takto vlastně funguje naše paměť. Podle autorů nové studie Northwestern Medicine „naše paměť bere fragmenty přítomnosti a vkládá je do minulých vzpomínek. Vzpomínky jsou aktualizovány o aktuální informace.“
A co pověstná láska na první pohled? Bridge vysvětlil, že když si vzpomenete na dobu, kdy jste se seznámili se svým partnerem, můžete si vybavit tento pocit lásky a euforie. Ale může ne je tomu tak proto, že si možná promítáte své současné pocity zpět do prvního setkání s touto osobou.“
Možná si nevzpomenete, že se vám nelíbilo, co měla na sobě, když jste ji poprvé potkali, nebo že dělal vtipy, které byly vtipné (jen pro něj). Ale nezoufejte, pravděpodobně si nepamatuje váš špatný den s vlasy nebo že zapomněla, že jste při prvním setkání vlastně zakopli. To je v pořádku, nikdo nemá dokonalou paměť.
Podle Joela Vosse, hlavního autora článku a docenta lékařských sociálních věd a neurologie na Feinbergově univerzitě, je představa dokonalé paměti ve skutečnosti mýtus. „Paměť je navržena tak, aby nám pomáhala činit správná rozhodnutí v daném okamžiku. Proto musí být paměť stále aktuální. Informace, které jsou důležité právě teď, mohou přepsat ty, které tam byly na začátku.“
Elizabeth Loftusová, americká kognitivní psycholožka a odbornice na paměť, provedla na toto téma experiment. Tento experiment provedla v USA s 300 účastníky – obžalovanými, kteří byli uvězněni, všichni s různými tresty. Přes důkladné zkoumání zjistila, že ¾ odsouzení jsou způsobeny chybnou pamětí očitých svědků.
Důsledky pro svědectví očitých svědků u soudu jsou jasné. Nemusíme si plně vybavit událost, které jsme byli svědky, protože ji mohou snadno přepsat jiné informace. „Naše paměť je stavěná na to, aby se měnila, nikoliv na to, abychom si znovu vybavovali fakta, takže nejsme příliš spolehliví svědci.“ Bridge řekl. Výhrada výzkumu spočívá v tom, že byl proveden v kontrolovaném experimentálním prostředí a ukazuje, jak se vzpomínky v rámci experimentu měnily. „Ačkoli k tomu došlo v laboratorním prostředí, je rozumné se domnívat, že paměť se takto chová i v reálném světě,“ řekl Bridge.
A v 90. letech se objevil extrémní druh problému s pamětí. Někteří pacienti na psychoterapii přicházeli s jedním druhem problému (například s úzkostí nebo poruchou příjmu potravy) a odcházeli z ní s jiným (zejména s extrémními vzpomínkami na brutalitu.
Loftus se pokusil tuto záležitost prošetřit. Jako pravděpodobnou příčinu těchto nových a extrémních vzpomínek uvedla metody psychoterapie, zejména cvičení představivosti, výklad snů a hypnózu. Koneckonců naše paměť je jako stránka na Wikipedii – musí být udržována v aktuálním stavu a zároveň ji může kdokoli změnit.
To, že to říkají s jistotou, podrobně a s emocemi, ještě neznamená, že to musí být pravda, protože je pravděpodobné, že dotyčná osoba už vyplnila mezery ve své paměti i jinými faktory.
Když lidem podáváte mylné informace, můžete kontaminovat jejich paměť. A dezinformace jsou všude. Každý má moc kontaminovat – změnit paměť člověka. Kdy bychom měli tuto technologii mysli používat? A kdy bychom ji měli zakázat? Protože paměť je přece tak křehká věc.