Abraham Maslow

Narodil se a vyrůstal v Brooklynu v New Yorku jako nejstarší ze sedmi dětí. Jeho rodiče byli nevzdělaní židovští přistěhovalci z Ruska. Byl pomalý a pořádkumilovný a na své dětství vzpomínal jako na osamělé a poněkud nešťastné, protože, jak říkal, „byl jsem malý židovský chlapec v nežidovské čtvrti. Bylo to trochu jako být prvním černochem zapsaným do čistě bílé školy. Byl jsem izolovaný a nešťastný. Vyrůstal jsem v knihovnách a mezi knihami, bez přátel.“

Maslow nejprve studoval práva na City College of New York (CCNY). V roce 1927 přestoupil na Cornellovu univerzitu, kde studoval jeho bratranec Will Maslow. Jeho otec doufal, že se bude věnovat právu, ale on odešel na postgraduální studium psychologie na Wisconsinskou univerzitu. Tam se v prosinci 1928 oženil se svou první sestřenicí Bertou a za svého hlavního učitele si našel profesora Harryho Harlowa. Ve Wisconsinu se věnoval originálnímu směru výzkumu, zkoumal dominantní chování primátů a sexualitu. Pokračoval ve výzkumu na Kolumbijské univerzitě, kde pokračoval v podobných studiích; tam našel dalšího mentora v Alfredu Adlerovi, jednom z prvních následovníků Sigmunda Freuda.

V letech 1937-1951 působil Maslow na Brooklyn College. V New Yorku našel další dva učitele, antropoložku Ruth Benedictovou a gestalt psychologa Maxe Wertheimera, které obdivoval jak po odborné, tak po osobní stránce. Tito dva byli v obou sférách tak úspěšní a také tak „úžasné lidské bytosti“, že si Maslow začal o nich a jejich chování dělat poznámky. To se stalo základem jeho celoživotního výzkumu a přemýšlení o duševním zdraví a lidském potenciálu. Na toto téma napsal mnoho prací, přičemž si vypůjčil myšlenky od jiných psychologů, ale významně je doplnil, zejména o koncepty hierarchie potřeb, metapotřeb, seberealizujících se osob a vrcholných zážitků. Maslow se stal vůdčí osobností humanistické psychologické školy, která vznikla v 50. a 60. letech 20. století a kterou označoval za „třetí sílu“ – mimo freudovskou teorii a behaviorismus.

Maslow byl v letech 1951-1969 profesorem na Brandeisově univerzitě a poté se stal rezidentem Laughlinova institutu v Kalifornii. Zemřel na infarkt 8. června 1970.

Doporučujeme:  Terapeutické využití neurolingvistického programování

V roce 1967 ho Americká humanistická asociace jmenovala Humanistou roku.

Humanistické teorie sebeaktualizace

V historii se o své teorie podělil nespočet psychologů, kteří významně ovlivnili chápání světa, který je obklopuje. Jedním z těchto teoretiků byl Abraham Maslow, který přinesl novou tvář do studia lidských vlastností. Inspiroval se velkými mozky a svým vlastním myšlenkovým darem, který přinesl jedinečný koncept humanistické psychologie.

Maslowovy názory v průběhu jeho kariéry vycházely z jeho ortodoxního židovského původu. Jeho rodina a zkušenosti ovlivnily myšlenky, které vytvořily zcela novou podobu psychologie; většina jeho spisů se stala skutečností po druhé světové válce. Maslow začal zpochybňovat způsob, jakým psychologové dospěli ke svým závěrům, a i když s nimi zcela nesouhlasil, měl své vlastní představy o tom, jak porozumět lidské mysli.

Humanističtí psychologové věří, že v každém člověku je silná touha realizovat svůj plný potenciál, dosáhnout úrovně seberealizace. Dokázat, že lidé pouze slepě nereagují na situace, ale snaží se dosáhnout něčeho většího. Aby to dokázal, rozhodl se Maslow studovat duševně zdravé jedince namísto lidí s vážnými psychickými problémy. Na základě svých studií si uvědomil, že jedinci zažívají „vrcholné zážitky“, což jsou vrcholy života, kdy jedinci věří, že jsou v harmonii sami se sebou i se svým okolím. Sebeaktualizovaní lidé mohou mít během dne mnoho vrcholných zážitků, zatímco ostatní mají tyto zážitky méně často.

Maslow vytvořil vizuální pomůcku pro vysvětlení svých teorií; nazval ji Hierarchie potřeb. Jedná se o pyramidu, která znázorňuje úrovně humanistických potřeb, psychických a fyzických. Když člověk splní všechny stupně pyramidy, dosáhne sebeaktualizace. Na dně pyramidy se nacházejí „základní potřeby“ člověka, tedy jídlo a voda. Dalším stupněm je „bezpečí a stabilita“. Tyto dva stupně jsou důležité pro fyzické přežití člověka. Jakmile má jedinec základní výživu a přístřeší, pak se okamžitě snaží dosáhnout více. Třetí úrovní je „Láska a sounáležitost“, jedná se o psychologickou potřebu, jakmile se jedinec postará o sebe fyzicky, pak je připraven sdílet se s ostatními. Čtvrtý stupeň nastává, když se člověk cítí spokojen s tím, čeho dosáhl, pak dosáhl úrovně „Úcty“. Tato úroveň představuje úspěch a status. Vrcholem pyramidy je „Sebeaktualizace“, která nastává, když se věří, že jedinec dosáhl stavu harmonie a porozumění.

Doporučujeme:  Cathine

Maslow se zaměřil na historické osobnosti a také na lidi, které znal a kteří podle něj jasně splňovali standard sebeaktualizace, aby na nich založil svou studii. Studoval mnoho lidí; jednou z těchto osobností byl Albert Einstein. Maslow se zabýval jeho spisy a úspěchy, kterých dosáhl během svého života, a začal vytvářet charakteristiky sebeaktualizovaného člověka. Uvědomil si, že jedinci, které studoval, mají podobné osobnostní rysy. Všichni byli „zaměřeni na realitu“, což znamená, že dokázali rozlišit, co je podvodné, od toho, co je skutečné. Byli také „zaměřeni na problém“, což znamená, že k životním obtížím přistupovali jako k problému, který vyžaduje řešení. Tito jedinci byli také v pořádku, když byli sami, a jejich osobní vztahy byly zdravé. Měli spíše jen několik blízkých přátel a rodinu než velké množství povrchních vztahů. Jednou z historických postav, která Maslowovi pomohla na jeho cestě k pochopení sebeaktualizace, byl Lao-c‘, otec taoismu. Základem taoismu je, že lidé nezískávají osobní smysl nebo potěšení hledáním materiálních statků.

Když Maslow tyto myšlenky představil světu psychologie, někteří lidé nebyli připraveni pochopit, proč věří tomu, čemu věří. Byl na zcela opačném spektru než Sigmund Freud, který byl a stále je uznávaným psychologem. Maslow ve své knize prohlásil: „Je to, jako by nám Freud dodal nemocnou polovinu psychologie a my ji nyní musíme doplnit zdravou polovinou.“ Lidská povaha má dvě tváře – nemocnou a zdravou – a tak by měla mít dvě tváře i psychologie.

Abraham Maslow vtiskl psychologii novou tvář a změnil způsob, jakým současní fyziologové chápou svět kolem sebe. Bez jeho tvůrčí mysli kriticky nahlížející na situace, které ho obklopovaly, by humanistická psychologie nebyla tak dobře pochopena a rozvinuta, jak se jí dostalo

Doporučujeme:  James Cattell

Maslow viděl lidské potřeby uspořádané jako žebřík. Nejzákladnějšími potřebami na dně byly tělesné potřeby – vzduch, voda, jídlo, spánek. Poté následovaly potřeby bezpečí – jistota, stabilita – následované psychologickými nebo sociálními potřebami – sounáležitost, láska, přijetí. Pak následovaly potřeby úcty – pocit úspěchu, postavení, odpovědnosti a dobré pověsti. Na vrcholu toho všeho byly potřeby seberealizace – potřeba naplnit sebe sama, stát se vším, čím je člověk schopen se stát. Maslow se domníval, že nenaplněné potřeby níže na žebříčku brání člověku ve výstupu na další stupeň. Jak zdůraznil, někdo, kdo umírá žízní, na svou žízeň rychle zapomene, když nemá k dispozici kyslík. Lidi, kteří se zabývali zvládáním vyšších potřeb, nazýval seberealizujícími se lidmi. Benedict a Wertheimer byli Maslowovými modely seberealizace, z nichž zobecnil, že seberealizující se lidé mají kromě jiných charakteristik tendenci zaměřovat se na problémy mimo sebe, mají jasný smysl pro to, co je pravdivé a co falešné, jsou spontánní a kreativní a nejsou příliš svázáni společenskými konvencemi.

Maslowův vliv přesáhl rámec psychologie – jeho práce o vrcholných zážitcích je relevantní pro religionistiku, zatímco jeho práce o managementu znamená, že jeho myšlenky jsou relevantní pro transpersonální obchodní studia.

Maslow sestavil hierarchii pěti úrovní základních potřeb. Nad těmito potřebami existují vyšší úrovně potřeb. Patří mezi ně potřeby porozumění, estetického ocenění a čistě duchovní potřeby. V úrovních pěti základních potřeb člověk nepociťuje druhou potřebu, dokud nejsou uspokojeny požadavky první, ani třetí, dokud není uspokojena druhá, a tak dále.

Maslow, A. H. (1968) Lidský potenciál a zdravá společnost. In Otto, Herbert (Ed.), Human Potentialities, Warren H. Green, Inc., St. Louis, Mo.

„*Maslow a seberealizace“ (film). Psychological Films, Santa Ana, Kalifornie.