Toto je článek o zachování přírodního prostředí. Filisofická pozice vs dědičnost viz Environmentalismus (psychologie)
Historická fotografie Modrého mramoru, která pomohla vnést environmentalismus do očí veřejnosti.
Ekologický aktivismus se datuje téměř 400 let zpět. Prvním takovým zaznamenaným případem je případ Bishnoiů z indického Rádžasthánu, kdy řada Bishnoiů přijala smrt, aby se vzepřela kácení stromů ve svých vesnicích, které provedli královi muži z tohoto regionu.
Moderní environmentalismus má své kořeny ve Spojených státech od poloviny do konce 19. století u jedinců jako John Muir a Henry David Thoreau. Thoreau se zajímal o vztah člověka k přírodě a studoval to tak, že žil v blízkosti přírody v jednoduchém životě. Své zkušenosti publikoval v knize Walden, která tvrdí, že člověk by se měl s přírodou sblížit. Muir také začal věřit v přirozené právo přírody poté, co strávil čas turistikou v Yosemitském údolí a studoval ekologii i geologii. Úspěšně lobboval v kongresu za vytvoření Yosemitského národního parku a pokračoval založením Sierra Clubu. Ochranářské principy stejně jako víra v přirozené právo přírody se měly stát základem moderního environmentalismu.
Ve 20. století rostla popularita a uznání ekologických myšlenek. Začalo se usilovat o záchranu některých volně žijících živočichů, zejména amerického bizona. Smrt posledního pasažérského holuba a také ohrožení amerického bizona pomohly soustředit mysl ochránců přírody a popularizovat jejich obavy. Zejména v roce 1916 založil správu národních parků prezident Woodrow Wilson.
V roce 1949 vyšla Almanach písečného kraje od Alda Leopolda. Vysvětlovala Leopoldovo přesvědčení, že lidstvo by mělo mít morální úctu k životnímu prostředí a že je neetické mu škodit. Kniha je někdy nazývána nejvlivnější knihou o ochraně přírody.
Až v šedesátých letech se starost o životní prostředí ze strany několika jedinců změnila v hnutí a začalo docházet k formování environmentalismu jako ideologie. V roce 1962 vydala Rachel Carsonová knihu Silent Spring. V ní Carsonová podrobně popsala, jak mohou insekticidy a pesticidy vstupovat do potravinového řetězce a ovlivňovat tak celé životní prostředí a způsobovat riziko pro člověka. Kniha se věnovala zejména DDT a vedla k jejímu případnému zákazu. Odkazem knihy bylo vytvořit daleko větší povědomí o otázkách životního prostředí a zájem o to, jak člověk ovlivňuje životní prostředí. S tímto novým zájmem o životní prostředí přišel zájem o problémy, jako je znečištění ovzduší a úniky ropy, a zájem o životní prostředí rostl. Vznikly nové nátlakové skupiny, zejména Greenpeace a Přátelé Země.
V 70. letech vzniklo v Indii hnutí Chipko, ovlivněné Mahátmou Gándhím, kteří založili pokojný odpor proti odlesňování tím, že doslova objímali stromy (což vedlo k termínu „objímači stromů“). Jejich pokojné metody protestu a heslo „ekologie je trvalá ekonomika“ měly velký vliv.
V polovině sedmdesátých let mnozí cítili, že člověk je na pokraji ekologické katastrofy. Začalo se formovat hnutí zády k půdě a myšlenky ekologické etiky se spojily s náladami proti válce ve Vietnamu a dalšími politickými tématy. Tito jedinci žili mimo normální společnost a začali přebírat některé radikálnější ekologické teorie, jako je hluboká ekologie. Přibližně v této době začal více mainstreamový environmentalismus projevovat svou sílu podpisem zákona o ohrožených druzích v roce 1973 a založením CITES v roce 1975.
V roce 1979 bývalý vědec NASA James Lovelock publikoval knihu Gaia: Nový pohled na život na Zemi, která dala vzniknout Gaiově hypotéze, že život na Zemi lze chápat jako jediný organismus. To se stalo důležitou součástí ideologie Deep Green. Po celý zbytek historie environmentalismu probíhaly debaty a hádky mezi radikálnějšími stoupenci této ideologie Deep Green a většinovými frakcemi.
Environmentalismus se také změnil, aby se zabýval novými otázkami, jako je teorie globálního oteplování a genetické inženýrství.
Ekologická akce nedávno vedla k rozvoji nové subkultury. Skládá se především ze vzdělaných vyšších vrstev. Tyto ekologicky uvědomělé typy jsou obzvláště hrdé na své udržitelné spotřební vzorce, nakupují v obchodech s potravinami, které hlásají šetrnost k zemi (jako je Whole Foods Market), a nakupují špičkové bioprodukty.
Někteří environmentalisté si stěžují, že tato skupina elit nakupuje pod praporem environmentalismu, aniž by se hlásila k nějakému z jeho skutečných ideálů. Protože organické a udržitelné produkty jsou často dražší, stal se jejich nákup známkou bohatství. V jiné formě přetvářky zašli mladí a svobodní tak daleko, že se dokonce začali označovat za „ekosexuály“. Ekosexuál, který se velmi podobá konceptu uhlazeného metrosexuála, vyhledává partnery, kteří sdílejí jejich environmentalistické ideály. Proto už environmentalismus není jen o přírodě – je o sociálních vazbách.
Tvrdí se, že tento nový trend odvedl pozornost od skutečných problémů, které chtějí „praví“ ekologové vyřešit: spotřební zboží nabízí klamně snadný, příjemný způsob, jak zachránit svět a zároveň svou pověst. Jiní, kteří zastávají myšlenku, že lidé mohou efektivně „hlasovat svým dolarem“, však tvrdí, že tato nová subkultura napomáhá ekologické věci. Nákupem udržitelných produktů podporují udržitelné podnikání, které bude prospěšné pro životní prostředí, i když spotřebitelé mají pro jejich podporu cizí účely.
Tmavě zelení a světle zelení
Ekologové jsou někdy rozděleni do dvou skupin, na tmavé a světlé zelené. Světlí zelení jsou oblíbenější a viditelnější částí ekologického hnutí, které zahrnuje slavnější a veřejné ekologické skupiny, jako jsou Greenpeace, Přátelé Země a Sierra Club. Světlí zelení nenásledují environmentalismus jako odlišnou politickou ideologii, ale spíše usilují o větší důraz na životní prostředí v rámci existujících ideologií, jako je konzervatismus, socialismus nebo liberalismus.
Tmaví zelení jsou mnohem radikálnější než světle zelení; mají tendenci se domnívat, že všechny současné politické ideologie (které jsou označovány jako industrialismus) jsou zkorumpované a přirozeně vedou k degradaci životního prostředí, protože nevnímají lidstvo jako součást životního prostředí, ale spíše jako vyšší formu života s právem brát si z životního prostředí, co chce. Tmaví zelení tvrdí, že je to způsobeno důrazem na růst, který existuje v rámci všech existujících ideologií označovaných jako „růstová mánie“. Tmavě zelená značka environmentalismu je spojována s myšlenkami hluboké ekologie, postmaterialismu, holoismu, teorie Gaia Jamese Lovelocka a prací Fritjofa Capry. Rozdělení mezi světlou a tmavě zelenou bylo viditelné v bojích mezi Fundiho a Realovou frakcí německé Strany zelených
Koncem devadesátých let se objevila nová škola ekologické filozofie. Založil ji David Klein v jižní Kalifornii a spojila odpovědnost za životní prostředí s racionálním ekonomickým myšlením. V podstatě byla založena v liberální/socialistické politické filozofii a nakonec se rozvětvila v antielitářství. Klein zastával názor, že ústředním bodem environmentalismu by měla být péče a ochrana našeho světa, a ne egoismus a získávání finančních prostředků spojené s mnoha ekologickými organizacemi. I když je „kleinismus“ krátký a jeho dopad malý, má i nadále vliv na politický environmentalismus.
Ekologické organizace a konference
Na mezinárodní úrovni byla starost o životní prostředí předmětem konference OSN ve Stockholmu v roce 1972, které se zúčastnilo 114 států. Z této schůzky vznikl UNEP (Program OSN pro životní prostředí) a navazující Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Mezi další mezinárodní organizace na podporu rozvoje politik životního prostředí patří Komise pro spolupráci v oblasti životního prostředí (NAFTA), Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) a Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC).