Protirasismus zahrnuje přesvědčení, akce, hnutí a politiky přijaté nebo vyvinuté proti rasismu. Obecně má antirasismus podporovat rovnostářskou společnost, v níž lidé nečelí diskriminaci na základě své rasy, ať je definována jakkoli. Protirasismus má ze své podstaty tendenci podporovat názor, že rasismus v určité společnosti je jak zhoubný, tak společensky všudypřítomný a že k jeho odstranění jsou nutné konkrétní změny v politickém, ekonomickém a/nebo společenském životě.
Slovo „antirasismus“ je rozpoznáno jen velmi málo slovníky, a to z nemalé části proto, že se jedná o termín a ne o slovo.
Americký původ moderního antirasismu
Mnoho zakladatelů Spojených států amerických bylo vlastníky černých otroků. Do textu Ústavy Spojených států byly zapsány námitky proti legální praxi otroctví založené na rasismu, navzdory implicitně rovnostářským prohlášením jako „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“ z americké Deklarace nezávislosti. Ačkoli na takové nesrovnalosti poukazovali černoši ze západu, jako Olaudah Equiano, a běloši, jako Thomas Jefferson, autor Deklarace vlastnící otroky, vážné politické změny v této otázce by musely počkat až do americké občanské války.
První velké úspěchy v odporu proti rasismu získalo abolicionistické hnutí, a to jak v Anglii, tak ve Spojených státech. Ačkoli mnozí abolicionisté nepovažovali černochy nebo mulaty za rovné bělochům, obecně věřili ve svobodu a často dokonce v rovné zacházení se všemi lidmi. Několik z nich, jako John Brown, šlo ještě dál. Brown byl ochoten zemřít jménem, jak řekl, „milionů lidí v této otrocké zemi, jejichž práva jsou porušována zkaženými, krutými a nespravedlivými zákony…“ Mnoho černých abolicionistů, jako například Frederick Douglass, se výslovně zasazovalo za lidskost černochů a mulatů a za rovnost všech lidí.
Během americké občanské války se rasové rovnostářství na severu stalo mnohem silnějším a obecněji rozšířeným. Úspěch černošských jednotek v armádě Unie měl dramatický dopad na nálady na severu. Výrazným příkladem tohoto posunu v politických postojích bylo Prohlášení o emancipaci, i když v několika státech nezaniklo zcela legální otroctví. Po válce vláda obnovy schválila čtrnáctý dodatek a patnáctý dodatek k ústavě, aby zaručila práva černochů a mulatů. Mnoho bývalých otroků mělo poprvé přístup ke vzdělání. Černoši a mulati také směli volit, což znamenalo, že Afroameričané byli voleni do Kongresu v počtu nerovném, dokud zákon o volebních právech a Warrenův soud nepomohl černošským Američanům znovu získat volební právo.
Kvůli odporu na jihu a všeobecnému kolapsu idealismu na severu však Rekonstrukce skončila a ustoupila nadiru amerických rasových vztahů. V období od roku 1890 do roku 1920 došlo k obnovení zákonů Jima Crowa. Prezident Woodrow Wilson, který považoval Rekonstrukci za katastrofu, zrekonstruoval federální vládu.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] Ku Klux Klan dosáhl největšího vrcholu popularity a síly. Film Zrození národa od D.W. Griffitha byl filmovou senzací. 4. listopadu 2008 zvolila Amerika svého prvního biracionálního prezidenta Baracka Obamu.
Návrh rasové rovnosti Japonska na Pařížské mírové konferenci, 1919
Japonsko jako první navrhlo, aby byly do pravidel Společnosti národů doplněny články věnované odstranění rasové diskriminace. Jednalo se o první návrh týkající se mezinárodního odstranění rasové diskriminace ve světě.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Oživení rasové rovnosti ve Spojených státech
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století opět ožila opozice proti rasismu. V té době se antropologové jako Franz Boas, Ruth Benedictová, Margaret Meadová a Ashley Montaguová zasazovali o rovnost lidí napříč rasami a kulturami. Eleanor Rooseveltová byla v tomto období velmi viditelnou obhájkyní práv menšin. Socialistické organizace jako Průmysloví dělníci světa, které si během velké hospodářské krize získaly jistou popularitu, byly výslovně rovnostářské.
Počínaje harlemskou renesancí a pokračujíc až do 60. let 20. století mnoho afroamerických spisovatelů, včetně Jamese Weldona Johnsona, Langstona Hughese, Richarda Wrighta a Jamese Baldwina, důrazně argumentovalo proti rasismu.
Během Hnutí za občanská práva byly na jihu zrušeny zákony Jima Crowa a černoši konečně znovu získali volební právo v jižních státech. Vůdce amerického hnutí za občanská práva Dr. Martin Luther King Jr. byl vlivnou silou a jeho projev „I Have a Dream“ je příkladnou zhuštěninou jeho rovnostářské ideologie.
Egalitarismus byl katalyzátorem feminismu, protiválečných a protiimperialistických hnutí. Například odpor Henryho Davida Thoreaua vůči mexicko-americké válce byl částečně založen na jeho obavě, že USA používají válku jako záminku k rozšíření amerického otroctví na nová území. Thoreauova reakce byla zaznamenána v jeho slavném eseji „Občanská neposlušnost“, který zase pomohl zažehnout Gándhího úspěšné tažení proti Britům v Indii.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] Gándhího příklad zase inspiroval americké hnutí za občanská práva.
Jak poznamenává James Loewen v knize Lies My Teacher Told Me: „Po celém světě, od Afriky po Severní Irsko, hnutí utlačovaných lidí nadále používají taktiku a slova vypůjčená od našich abolicionistických hnutí a hnutí za občanská práva.“ Ve východním Německu, revolučním Íránu, na náměstí Tchien-an-men a v Jižní Africe byly obrazy, slova a taktiky vyvinuté zastánci lidských práv používány pravidelně a opakovaně.
Mnohá z těchto použití byla kontroverzní. Například hnutí pro-life často vytváří souvislosti mezi svými cíli a cíli abolicionismu. V Zimbabwe Robert Mugabe použil antirasistickou rétoriku k podpoře schématu rozdělování půdy, které vedlo k rozsáhlému hladovění. Nicméně bylo argumentováno, že prezident Mugabe sám stojí v čele rasistické vlády kvůli jeho nehorázným projevům nepřátelství a útlaku vůči bílým Zimbabwanům (viz Pozemková reforma v Zimbabwe).