Test neúplných obrázků (neboli Gollinův test postavy) byl vyvinut E. S. Gollinem v roce 1960. Jedná se o psychologický test používaný k posouzení implicitní a explicitní paměti. Subjektům je ukázána série výkresů v pořadí od nejmenších po nejjasnější a jsou požádáni, aby obrázek identifikovali. Objekt není možné identifikovat v prvním nákresu a většina lidí musí vidět několik panelů, než ho mohou identifikovat. Při retenčním testu o něco později však subjekty identifikují obrázek dříve než při prvním testu, což naznačuje určitou formu paměti pro obrázek. Subjekty s amnézií také vykazují zlepšení v tomto testu, i když si nevzpomínají, že by test předtím dělali.
Test se skládá z 5 sad roztříštěných kreseb. Každá sada obsahuje kresby stejných 20 objektů, ale liší se stupněm kresby.
Sada 1 obsahuje nejvíce roztříštěné kresby a Sada 5 nejúplnější kresby.
Subjekt je požádán, aby identifikoval 20 objektů z nejvíce nezřetelné množiny – množiny 1. Potom pro ty, které nepoznají, jsou jim předloženy ty obrázky ze množiny 2. Pro ty, které nejsou v této zkoušce rozpoznány, jdou na podněty odebrané ze množiny 3 a tak dále, dokud nejsou všechny objekty identifikovány.