Humanistický manifest I
Manifest je produktem mnoha myslí. Byl navržen tak, aby představoval rozvíjející se úhel pohledu, nikoli nové vyznání. Jednotlivci, jejichž podpisy se objevují, by, kdyby psali jednotlivá prohlášení, vyjadřovali svá tvrzení různě. Důležitost tohoto dokumentu spočívá v tom, že více než třicet mužů dospělo k obecné shodě v záležitostech, které se týkají posledních věcí, a že tito muži jsou nepochybně představiteli velkého počtu těch, kteří formují novou filozofii z materiálů moderního světa.
— Raymond B. Bragg (1933)
Nadešel čas pro všeobecné uznání radikálních změn v náboženském přesvědčení v celém moderním světě. Doba pouhého přehodnocení tradičních postojů je minulostí. Věda a ekonomické změny narušily starou víru. Náboženství po celém světě jsou pod nutností vyrovnat se s novými podmínkami vytvořenými ohromným nárůstem znalostí a zkušeností. Ve všech oblastech lidské činnosti je nyní životně důležité hnutí ve směru upřímného a explicitního humanismu. Abychom mohli náboženskému humanismu lépe porozumět, my, níže podepsaní, si přejeme učinit určitá ujištění, která, jak věříme, dokazují fakta našeho současného života.
Existuje velké nebezpečí konečného, a my věříme, že fatálního, ztotožnění slova náboženství s doktrínami a metodami, které ztratily svůj význam a které jsou bezmocné k vyřešení problému lidského života ve dvacátém století. Náboženství byla vždy prostředkem k realizaci nejvyšších hodnot života. Jejich konec byl dosažen prostřednictvím interpretace celkové situace životního prostředí (teologie nebo pohled na svět), smyslu hodnot z toho vyplývajících (cíl nebo ideál) a techniky (kult), zavedené k realizaci uspokojivého života. Změna kteréhokoli z těchto faktorů má za následek změnu vnějších forem náboženství. Tato skutečnost vysvětluje proměnlivost náboženství v průběhu staletí. Ale přes všechny změny zůstává náboženství samo konstantní ve svém hledání trvalých hodnot, neoddělitelného rysu lidského života.
Dnešní větší chápání vesmíru člověkem, jeho vědecké úspěchy a hlubší uznání bratrství vytvořily situaci, která vyžaduje nové vyjádření o prostředcích a cílech náboženství. Takové vitální, nebojácné a upřímné náboženství schopné zajistit přiměřené společenské cíle a osobní uspokojení se může mnoha lidem jevit jako naprostý rozchod s minulostí. I když tento věk je obrovským dlužníkem tradičních náboženství, je nicméně zřejmé, že každé náboženství, které může doufat, že bude syntetizující a dynamickou silou dneška, musí být formováno pro potřeby tohoto věku. Založení takového náboženství je hlavní nutností současnosti. Je to odpovědnost, která spočívá na této generaci. Proto potvrzujeme následující:
PRVNÍ: Náboženští humanisté považují vesmír za soběstačný a ne za stvořený.
DRUHÝ: Humanismus věří, že člověk je součástí přírody a že vznikl jako výsledek nepřetržitého procesu.
TŘETÍ: Humanisté zastávající organický pohled na život zjišťují, že tradiční dualismus mysli a těla musí být odmítnut.
ČTVRTÁ: Humanismus si uvědomuje, že náboženská kultura a civilizace člověka, jak ji jasně líčí antropologie a historie, jsou výsledkem postupného vývoje díky jeho interakci s jeho přirozeným prostředím a s jeho sociálním dědictvím. Jedinec, který se narodí do určité kultury, je touto kulturou do značné míry formován.
FIFTH: Humanismus tvrdí, že povaha vesmíru znázorněná moderní vědou činí nepřijatelnými jakékoliv nadpřirozené nebo kosmické záruky lidských hodnot. Je zřejmé, že humanismus nepopírá možnost dosud neobjevených realit, ale trvá na tom, že způsob, jak určit existenci a hodnotu jakékoliv a všech realit, je pomocí inteligentního bádání a vyhodnocením jejich vztahů k lidským potřebám. Náboženství musí formulovat své naděje a plány ve světle vědeckého ducha a metody.
ŠESTÁ: Jsme přesvědčeni, že uplynula doba teismu, deismu, modernismu a několika variant „nového myšlení“.
SEDMÝ: Náboženství se skládá z těch činů, účelů a zkušeností, které jsou lidsky významné. Nic lidského není náboženskému cizí. Zahrnuje práci, umění, vědu, filozofii, lásku, přátelství, rekreaci – vše, co je ve své míře výrazem inteligentně uspokojujícího lidského života. Rozdíl mezi posvátným a světským již nelze udržet.
OSM: Náboženský humanismus považuje úplné uskutečnění lidské osobnosti za konec lidského života a hledá jeho rozvoj a naplnění v přítomnosti a tady. To je vysvětlení humanistické sociální vášně.
NINTH: Na místě starých postojů spojených s bohoslužbou a modlitbou nachází humanista své náboženské emoce vyjádřené zvýšeným smyslem pro osobní život a v kooperativním úsilí o podporu sociálního blahobytu.
TENTH: Z toho vyplývá, že zde nebudou žádné jedinečně náboženské emoce a postoje, jaké byly dosud spojovány s vírou v nadpřirozeno.
JEDENÁCT: Člověk se naučí čelit krizím života ve smyslu znalosti jejich přirozenosti a pravděpodobnosti. Rozumné a mužné postoje budou podporovány vzděláním a zvyky. Předpokládáme, že humanismus se vydá cestou sociální a duševní hygieny a bude odrazovat od sentimentálních a neskutečných nadějí a zbožných přání.
TWELFTH: Věříce, že náboženství musí stále více pracovat pro radost ze života, náboženští humanisté se snaží podporovat tvořivost v člověku a podporovat úspěchy, které přispívají k uspokojení života.
TŘINÁCT: Náboženský humanismus tvrdí, že všechny spolky a instituce existují pro naplnění lidského života. Inteligentní hodnocení, transformace, kontrola a směřování takových spolků a institucí s ohledem na posílení lidského života je účelem a programem humanismu. Náboženské instituce, jejich rituální formy, církevní metody a společné činnosti musí být rekonstruovány tak rychle, jak to dovoluje zkušenost, aby mohly v moderním světě efektivně fungovat.
ČTVRTEK: Humanisté jsou pevně přesvědčeni, že stávající akviziční a ziskem motivovaná společnost se ukázala jako nedostatečná a že je třeba zavést radikální změnu metod, kontrol a motivů. Je třeba zavést socializovaný a kooperativní ekonomický řád, aby bylo možné spravedlivé rozdělení prostředků pro život. Cílem humanismu je svobodná a univerzální společnost, v níž lidé dobrovolně a inteligentně spolupracují pro společné dobro. Humanisté požadují sdílený život ve sdíleném světě.
PATNÁCTÁ A POSLEDNÍ: Tvrdíme, že humanismus bude: (a) život spíše potvrzovat, než popírat; (b) usilovat o získání životních možností, nikoli před nimi utíkat; a (c) usilovat o vytvoření podmínek uspokojivého života pro všechny, nikoli jen pro hrstku. Touto pozitivní morálkou a záměrem se bude řídit humanismus a z tohoto pohledu a sladění potečou techniky a úsilí humanismu.
Tak stojí teze náboženského humanismu. I když náboženské formy a myšlenky našich otců již nepovažujeme za dostačující, hledání dobrého života je stále ústředním úkolem lidstva. Člověk si konečně začíná uvědomovat, že jen on je zodpovědný za realizaci světa svých snů, že má v sobě sílu k jeho dosažení. Musí tomuto úkolu podřídit inteligenci a vůli.
[POZNÁMKA PRO EDITORA: Tento dokument podepsalo 34 osob, včetně Antona J. Carlsona, Johna Deweyho, Johna H. Dietricha, R. Lestera Mondalea, Charlese Francise Pottera, Curtise W. Reese a Edwina H. Wilsona.]
Copyright © 1973 by the American Humanist Association
Oprávnění k rozmnožování tohoto materiálu v této podobě v elektronické nebo tištěné podobě uděluje držitel autorských práv bezplatně. Svobodné oprávnění k přetištění eseje uděluje neziskovým publikacím Humanist a Freethought. Všechny ostatní si musí předem zajistit svolení autora prostřednictvím Americké humanistické asociace, kterou lze kontaktovat na adrese na konci tohoto souboru.