Experiential avoidance (EA) je široce definována jako pokus vyhnout se myšlenkám, pocitům, vzpomínkám, fyzickým vjemům a dalším vnitřním zážitkům – i když takový krok vytváří újmu v dlouhodobém horizontu. Má se za to, že proces EA je udržován prostřednictvím negativního posílení – to znamená, že krátkodobé úlevy od nepohodlí je dosaženo prostřednictvím vyhýbání se, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že chování bude přetrvávat. Důležité je, že současná konceptualizace EA naznačuje, že problematické nejsou negativní myšlenky, emoce a vjemy, ale to, jak na ně člověk reaguje, může způsobit potíže. Má se za to, že zejména obvyklá a přetrvávající neochota prožívat nepříjemné myšlenky a pocity (a s tím spojené vyhýbání se a potlačování těchto zážitků) souvisí s širokou škálou problémů.
EA byla popularizována nedávnými kognitivně-behaviorálními teoriemi třetí vlny, jako je Acceptance and Commitment Therapy (ACT). Obecný koncept má však kořeny v mnoha dalších teoriích psychopatologie a intervence.
Obranné mechanismy byly původně pojímány jako způsoby, jak se vyhnout nepříjemným vlivům a nepohodlí, které vyplynuly z protichůdných motivací. Tyto procesy byly považovány za příspěvek k projevu různých typů psychopatologie. Postupné odstraňování těchto obranných procesů je považováno za klíčový aspekt léčby a nakonec návrat k psychickému zdraví.
Teorie gestalt nastiňuje výhody plné uvědomělosti a otevřenosti celému prožitku. Jedním z úkolů psychoterapeuta je „zkoumat a plně si uvědomovat [pacientovy] důvody k vyhýbání se“ a „[vést] pacienta zpět k tomu, čemu se chce vyhnout“ (s. 142). Podobné myšlenky vyjadřuje raná humanistická teorie: „Ať už byl podnětem dopad konfigurace formy, barvy nebo zvuku v prostředí na smyslové nervy, nebo vzpomínková stopa z minulosti, nebo vnitřní pocit strachu nebo potěšení nebo znechucení, dotyčný by to „prožíval“, měl by to zcela k dispozici uvědomění…je otevřenější svým pocitům strachu, odrazení a bolesti…je schopnější plně prožívat zážitky svého organismu, než je vytěsňovat z uvědomění“ (s. 188).
Tradiční behaviorální terapie využívá vystavení pacienta různým typům obav a úzkostí, což nakonec vede k výraznému snížení psychopatologie. Tímto způsobem může být vystavení myšleno jako „protiúčinkující“ vyhýbání se v tom smyslu, že zahrnuje jedince, kteří se opakovaně setkávají a zůstávají v kontaktu s tím, co způsobuje úzkost a nepohodlí.
V kognitivní teorii vyhýbání se narušuje přehodnocování negativních myšlenkových vzorců a schémat, čímž se udržuje zkreslená víra. Má se za to, že tato zkreslená víra přispívá a udržuje mnoho typů psychopatologie.
Kognitivně-behaviorální reakce třetí vlny
Koncept EA je explicitně popsán a zacílen v novějších CBT modalitách včetně Acceptance and Commitment Therapy (ACT), Dialektická behaviorální terapie (DBT), Funkční analytická psychoterapie (FAP) a Behaviorální aktivace (BA).
Problémy spojené s EA
Význam pro psychopatologii
Význam pro kvalitu života
Obranné mechanismy
Vyhýbavé zvládání
Potlačení myšlenek
(nízká) Snášenlivost tísně
(ne) Akceptace
Psychologická (in) flexibilita