Vyhýbání se podmiňování nastává tehdy, když se subjekt naučí chování zabraňující výskytu averzního podnětu. To bylo rozsáhle studováno jako operantní podmiňovací procedura. Mělo by to být porovnáno s únikovým podmiňováním, při kterém se naučí chování ukončující škodlivé podněty.
Vyhýbavý trénink patří k negativním posilovým jízdním řádům. Předmět se naučí, že určitá reakce povede k vyhýbání se averznímu podnětu nebo k jeho prevenci.
Podmínka aktivního vyhýbání se daňovým povinnostem
Podmínkou aktivního vyhýbání se (neboli učení aktivního vyhýbání se) je například to, že krysa je vycvičena přeskočit bariéru, kdykoli se rozsvítí světlo, aby se vyhnula následnému elektrickému šoku.
Podmíněné pasivní vyhýbání se daňovým povinnostem
Pasivní vyhýbání se podmiňování (alias pasivní vyhýbání se učení) nastane, když se organismus naučí nevypouštět určitou odezvu, aby se vyhnul trestajícím nebo averzním podnětům
Existují dva druhy běžně používaných experimentálních paradigmat: diskriminované a free-operant vyhýbání učení.
Diskriminované učení vyhýbání se daňovým povinnostem
Při učení se diskriminaci dochází k diskriminovanému učení vyhýbání se, kdy se organismus naučí reagovat na nový podnět, jako je světlo nebo tón předtím, než po něm následuje averzivní podnět, jako je šok (CS-US, podobně jako klasické podmiňování). Kdykoli zvíře provede operantní reakci, CS(podmíněný podnět), respektive US(nepodmíněný podnět) je odstraněn. Během prvních pokusů (tzv. escape-trials) zvířata obvykle zažijí CS i US, ukazující operantní reakci na ukončení averzivního US. V době, kdy se zvíře naučí provádět reakci již během prezentace CS, čímž zabrání averzivnímu US. Takovým pokusům se říká pokusy vyhýbání se.
Free-operant vyhýbání učení
Ve volném operantním vyhýbání se pradigmu se nepoužívá diskrétní podnět, který by signalizoval výskyt averzního podnětu. Averzní podnět (většinou šoky) se spíše prezentuje bez explicitních varovných podnětů.
Dvouprocesová teorie vyhýbání se
Tato teorie byla původně vytvořena, aby vysvětlila učení v diskriminovaném vyhýbání se učení. Předpokládá dva procesy, které mají proběhnout .
a) Klasické podmiňování strachu
Během prvních zkoušek výcviku organismus zažívá CS i averzní US (escape-trials). Teorie předpokládala, že během těchto zkoušek probíhá klasické podmiňování spárováním CS s US. Vzhledem k averzivní povaze USA má CS vyvolat podmíněnou emoční reakci (CER) – strach. V klasickém podmiňování prezentace CS podmíněné averzivní US narušuje průběžné chování organismu.
b) Posílení operantní reakce redukcí strachu
Vzhledem k tomu, že během prvního procesu se CS signalizující averzivní US sama stala averzivní tím, že v organismu vyvolala strach, redukce této nepříjemné emoční reakce slouží k motivaci operantní reakce. Organismus se naučí během CS provádět reakci, čímž ukončí averzivní vnitřní reakci vyvolanou CS. Důležitým aspektem této teorie je, že termín „Vyhýbání“ ve skutečnosti nepopisuje, co organismus dělá. Nevyhýbá se averzivnímu US ve smyslu jeho předvídání. Spíše organismus uniká averzivnímu vnitřnímu stavu, způsobenému CS.