Akceptační a závazková terapie (anglicky Acceptance and Commitment Therapy, ACT) je odvětví kognitivně-behaviorální terapie, empiricky založené psychologické intervence, která využívá strategií akceptace a všímavosti, společně se strategiemi závazků a změn chování, ke zvýšení psychologické flexibility.[1]
ACT je vyvíjen v rámci pragmatické filozofie zvané funkční kontextualismus. ACT je založen na teorii relativního rámce (RFT), komplexní teorii jazyka a poznávání, která se objevila v rámci analýzy chování. ACT se liší od tradiční kognitivní behaviorální terapie (CBT) tím, že místo snahy naučit lidi lépe ovládat své myšlenky, pocity, vjemy, vzpomínky a jiné soukromé události, se ACT zaměřuje na to, co mohou ovládat příměji: své ruce, nohy a ústa. ACT je učí „jen si všímat“, přijímat a přijímat své soukromé události, zejména ty dříve nechtěné. ACT pomáhá jednotlivci dostat se do kontaktu s transcendentním pocitem sebe sama známým jako „já jako kontext“ – tedy já, které je vždy přítomno, pozoruje a prožívá a přesto je odlišné od svých myšlenek, pocitů, vjemů a vzpomínek. ACT si klade za cíl pomoci jednotlivci objasnit jeho osobní hodnoty a přijmout vůči nim opatření, čímž do jeho života vnese více vitality a smyslu.
Jádrem koncepce ACT je to, že psychické utrpení je obvykle způsobeno vyhýbáním se zkušenostem, kognitivním propletením a výslednou psychickou rigiditou, která vede k neschopnosti učinit potřebné behaviorální kroky v souladu se základními hodnotami. Jako jednoduchý způsob shrnutí modelu můžete říci, že ACT považuje jádro mnoha problémů za STRACH:
A zdravá alternativa k ACT:
ACT je obecně považován za empiricky orientovanou psychoterapii. ACT byl k únoru 2006 hodnocen ve více než 20 randomizovaných klinických studiích pro různé problémy klientů. Celkově, při srovnání s jinými aktivními léčbami navrženými nebo známými jako užitečné, je velikost účinku ACT Cohenovo d kolem 0,6, což je považováno za střední velikost účinku. Velikost účinku, která je tak velká, není překvapující při porovnávání dobře navržených léčebných postupů pro kontroly pořadníku, ale nejsou běžné, pokud jsou podmínky srovnání samy o sobě přístupy založené na důkazech (napříč celou literaturou empirické klinické psychologie se průměrná velikost účinku pro taková srovnání blíží nule).
Od roku 2006 je ACT stále relativně nová v rozvoji své výzkumné základny. Nicméně ACT prokázala předběžný výzkum účinnosti na celou řadu problémů včetně chronické bolesti, závislostí, odvykání kouření, deprese, úzkost, psychóza, stres na pracovišti, zvládání cukrovky.[2]
Mediační analýzy poskytly důkazy o možné kauzální roli klíčových procesů ACT, včetně akceptace, defuze a hodnot, při vytváření prospěšných klinických výsledků. Korelační důkazy také zjistily, že absence těchto procesů předpovídá mnoho forem psychopatologie. Nedávná metaanalýza ukázala, že procesy ACT tvoří asi 25% rozptylu psychopatologie ve výchozím stavu za použití korelačních metod.
ACT je někdy seskupena společně s dialektickou behaviorální terapií, funkční analytickou psychoterapií a kognitivní terapií založenou na všímavosti jako Třetí vlna behaviorální terapie, kterou Steven C. Hayes definoval ve svém projevu prezidenta AABT následovně: „Třetí vlna behaviorální a kognitivní terapie, založená na empirickém, principiálním přístupu, je obzvláště citlivá na kontext a funkce psychologických jevů, nejen jejich formu, a proto má tendenci zdůrazňovat kontextuální a zážitkové strategie změny vedle přímějších a didaktických. Tyto terapie mají tendenci usilovat o vybudování širokého, flexibilního a efektivního repertoáru přes eliminační přístup k úzce definovaným problémům a zdůrazňovat relevanci otázek, které zkoumají, pro klinické lékaře i klienty. Třetí vlna přeformuluje a syntetizuje předchozí generace behaviorální a kognitivní terapie a přenáší je do otázek, otázek a oblastí, které dříve řešily především jiné tradice, v naději na zlepšení porozumění i výsledků.“
Podobnosti lze nalézt také u hnutí pro řízení povědomí v programech obchodního vzdělávání, kde se využívá všímavost a techniky kognitivního posunu, aby se vytvořily rychlé pozitivní posuny v náladě a výkonnosti.
ACT byl také upraven tak, aby vytvořil neterapeutickou verzi stejných procesů s názvem Acceptance and Commitment Training. Tento vzdělávací proces, orientovaný na rozvoj všímavosti, přijetí a hodnoty dovedností v neklinickém prostředí, jako jsou podniky nebo školy, byl také zkoumán v hrstce výzkumných studií s dobrými předběžnými výsledky.
Důraz ACT na současné smýšlení, směry a akce je podobný jiným přístupům v rámci psychologie, které nejsou tak zaměřené na výzkum výsledků nebo vědomě spojené se základním vědeckým programem, včetně více humanistických nebo konstruktivistických přístupů, jako je narativní psychologie, Gestalt Therapy, Morita Therapy, nebo Re-evaluation Counselling mezi mnoha dalšími.
Je také podobný mnoha východním přístupům (zejména buddhismu) a mystickým aspektům většiny hlavních duchovních a náboženských tradic. ACT nevznikl přímo z těchto souvisejících oblastí – je výsledkem 25 letého vývoje uvnitř západní vědy – ale dospěl k podobnému místu, které je zajímavé samo o sobě. Souvislosti byly prozkoumány v několika článcích, které lze nalézt na webových stránkách ACBS (viz externí odkazy níže). Lze zde nalézt i intelektuální historii ACT.