Crown copyright je forma nároku na autorská práva užívaná vládami Spojeného království a řadou dalších oblastí Commonwealthu.
Korunní autorské právo se vztahuje na všechna díla vytvořená britskou vládou pod podmínkou, že je splněna kvalifikace „Pokud dílo vytvoří Její Veličenstvo nebo úředník nebo služebník Koruny při plnění svých povinností“. Koruně mohou být rovněž přidělena autorská práva. Existuje také malá třída materiálů, u nichž si Koruna nárokuje právo na kontrolu rozmnožování mimo běžný autorský zákon vzhledem k patentu Letters Patent vydanému v rámci královské výsady. Tento materiál zahrnuje Bibli krále Jakuba a Knihu společné modlitby.
Před 17. stoletím kontrolovala výkonná moc – jednající jménem panovníka, na základě královské výsady – veškerý tisk a udělování licencí tiskařům. Během 17. století koruna ztratila většinu svých práv, s výjimkou Bible krále Jakuba, Knihy společné modlitby, zákonů parlamentu a podobně. Až do roku 1911 neexistovalo pro korunu žádné zvláštní postavení, s výjimkou těchto textů.
Autorský zákon z roku 1911 odstranil z britského práva pojem ochrany autorských práv podle zvykového práva a také poprvé poskytl specifickou ochranu vládním dílům. Korunní autorské právo bylo definováno tak, aby zahrnovalo každé dílo připravené nebo publikované Jeho Veličenstvem nebo jakýmkoli vládním úřadem nebo pod jeho vedením nebo kontrolou. Autorský zákon z roku 1956 dále rozšířil ochranu autorských práv Koruny tím, že rozšířil definici tak, aby zahrnovala každé původní literární, dramatické, hudební nebo umělecké dílo vytvořené Jejím Veličenstvem nebo vládním úřadem nebo pod jeho vedením nebo kontrolou; zvukové nahrávky nebo kinematografické filmy vytvořené Jejím Veličenstvem nebo vládním úřadem nebo pod jeho vedením nebo kontrolou a díla poprvé publikovaná ve Spojeném království, pokud byla poprvé publikována Jejím Veličenstvem nebo vládním úřadem nebo pod jeho vedením nebo kontrolou.
Když vstoupil v platnost zákon o autorských vzorech a patentech z roku 1988 (zákon z roku 1988), rozsah definice autorského práva koruny se značně zmenšil. Korunní autorské právo bylo definováno jako trvající, když „dílo je vytvořeno Jejím Veličenstvem nebo úředníkem či sluhou Koruny při výkonu jeho povinností“. Korunní autorské právo bylo také definováno jako trvající „v každém zákoně parlamentu, zákoně skotského parlamentu, zákoně severoirského Assemblyor Measure of the General Synod of the Church of England“. Všechna existující díla v autorském právu koruny byla jako taková zachována.
Některé dokumenty však mají korunní autorská práva, kterých se vláda za určitých podmínek vzdala. To bylo zavedeno v bílé knize v roce 2000 s cílem zlepšit přístup k vládním publikacím. Existuje 11 tříd autorských práv, pro které jsou uděleny výjimky. Dotyčný dokument, od Kanceláře pro kancelář Jejího Veličenstva (HMSO), je Future Management of Crown Copyright. Které dokumenty jsou předmětem výjimek, se čas od času liší. Aktuální seznam lze nalézt na oficiálních stránkách.
Webové stránky jsou reprodukovatelné, pokud není uvedeno jinak, ale HMSO v korespondenci uvedlo, že nepovažuje materiál podle Korunního autorského práva za redistribuovatelný podle takových licencí, jako je GFDL. Například dokumenty na webových stránkách Úřadu pro veřejnou evidenci“ podléhají těmto podmínkám:
Obrázky na těchto stránkách nesmí být reprodukovány bez zaplacení poplatku do Image Library.
Povolení k rozmnožování Korunou chráněného materiálu se nevztahuje na žádný materiál na této stránce, který je označen jako autorské právo třetí strany. Povolení k rozmnožování takového materiálu musí být získáno od dotčených držitelů autorských práv.
Doba trvání autorského práva Crown se liší v závislosti na tom, zda je materiál publikován nebo nezveřejněn. Neveřejněný materiál byl původně chráněn autorským právem na dobu neurčitou. Zákon z roku 1988 však tento pojem z britského práva odstranil. Přechodná ustanovení platí po dobu 50 let od vstupu zákona z roku 1988 v platnost, což znamená, že žádný nezveřejněný materiál neztratí svou autorskou ochranu až do 1. ledna 2040. Materiál New Crown chráněný autorským právem, který je nezveřejněn, je chráněn autorským právem po dobu 125 let od data vzniku. Materiál Published Crown chráněný autorským právem je chráněn po dobu 50 let od data vydání. Na díla chráněná patentem Letters Patent jsou uplatňována trvalá autorská práva i přes jejich vydání. Na díla, u nichž autorské právo postoupí Koruně autor, se vztahuje běžná doba ochrany pro tento konkrétní druh díla, například životnost autora plus 70 let u literárního díla.
Podle části VII autorského zákona z roku 1968 vlastní australská vláda autorská práva k jakémukoli dílu, filmu nebo zvukovému záznamu pořízenému vládou nebo pod jejím vedením či kontrolou a k jakémukoli dílu, které bylo poprvé publikováno vládou nebo pod jejím vedením či kontrolou.
Rozsáhlý přezkum byl proveden v roce 2004 a závěry byly zveřejněny v roce 2005 ve zprávě Výboru pro přezkum autorského práva. Hlavním doporučením bylo ukončit rozlišování mezi Korunou a ostatními držiteli autorských práv. Výbor zejména „důrazně“ požadoval, aby Koruna ztratila své jedinečné postavení, kdy získává autorská práva na materiál, kdykoli je prvním vydavatelem takového materiálu. (Například dříve nezveřejněná povídka by po zveřejnění ve vládním díle přestala patřit autorovi a místo toho by se stala autorským právem Koruny, což by autorovi odpíralo jakékoli budoucí autorské honoráře.)
Podle paragrafu 12 autorského zákona si vláda vyhrazuje svá práva ve vztahu ke všem dokumentům vypracovaným vládou Kanady.
Vymáhání tohoto práva je poměrně málo časté, a tak jeho účinnost zůstává u některých materiálů nejistá. U některých materiálů to však neplatí. Koruna v minulých letech uplatnila svá práva, pokud jde o námořní mapy, které byly používány pro obchodní společnosti pro průzkum ropy a zemního plynu. To naznačuje, že jejich právo v oblasti korunových autorských práv je pravděpodobně vymahatelné.
V Kanadě, ponecháme-li stranou otázku výsadního práva Koruny, má federální vláda zákonodárnou pravomoc pro autorská práva v zákoně. Paragraf 12 zákona o autorských právech je ustanovení zabývající se autorskými právy Koruny. Tento paragraf dává autorská práva Koruně v dílech, která jsou „připravena nebo zveřejněna Jejím Veličenstvem nebo jakýmkoli vládním orgánem nebo pod jeho vedením nebo kontrolou“.
V roce 1996 byla federální vládou zavedena „Reprodukce federálního právního řádu“, která dala veřejnosti svolení k reprodukci federálních právních předpisů a nařízení, jakož i rozhodnutí federálních soudů (např. Nejvyššího soudu, odvolacích soudů). Jedinou podmínkou je, aby byla dodržena náležitá péče k zajištění přesnosti a dokument nebyl prezentován jako oficiální verze. Nicméně, řád je pouze licencí ke kopírování, takže vláda může zrušit budoucí kopírování podle vlastního uvážení. Vláda si navíc stále vyhrazuje svá morální práva.
Žádná z provincií takový licenční režim pro své vládní dokumenty nezavedla. Místo toho některé provincie, například Ontario, povolují kopírování pouze pod podmínkou, že dokument jasně uznává svou neoficiální povahu a že je označen rokem zveřejnění, například:
Poradní rada pro informační dálnice ve své závěrečné zprávě z roku 1995 doporučila, aby byla zachována autorská práva obecně, a ne konkrétně ve vztahu k zákonům, ale aby Koruna v právu Kanady zpravidla umisťovala informace a data federální vlády do veřejného prostoru.
Bylo také doporučeno, aby tam, kde se uplatňuje korunní autorské právo pro generování příjmů, bylo udělování licencí založeno na zásadách nevýlučnosti a návratnosti maximálně mezních nákladů vzniklých při reprodukci informací nebo dat … federální vláda by měla vytvořit a vést soupis korunních děl, na něž se vztahuje duševní vlastnictví, které může zajímat vzdělávací obec a odvětví výroby informací obecně; vyjednat nevýhradní licence pro jejich užívání na základě návratnosti nákladů na digitalizaci, zpracování a distribuci; a vyzvat provinční a územní vlády, aby poskytovaly podobné služby.
Vzhledem k tomu, že federální vláda byla lídrem ve zveřejňování stanov a nařízení zdarma v Kanadě a je odpovědná za zákon o autorských právech, je důležité vzít na vědomí nařízení o reprodukci federálního práva, PC 1996-1995, 19. prosince 1996. Preambule uvádí základní principy, které podporují oznámení o autorských právech.
Vzhledem k tomu, že pro demokratickou společnost má zásadní význam, aby její právo bylo široce známo a aby její občané měli k tomuto právu neomezený přístup […]. Kdokoli může bez poplatku nebo žádosti o povolení reprodukovat právní předpisy a konsolidace právních předpisů kanadské vlády a rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí federálně zřízených soudů a správních tribunálů, pokud je vynaložena náležitá péče při zajišťování přesnosti reprodukovaných materiálů a reprodukce není prezentována jako oficiální verze.
Federální ministerstvo spravedlnosti udělilo bezplatnou licenci pro kopírování federálních zákonů.
Území Yukonu má snad nejjednodušší upozornění na autorská práva ze všech kanadských jurisdikcí: „Právní materiál na této stránce může být reprodukován, zcela nebo částečně a jakýmkoli způsobem, bez dalšího povolení Yukon Justice.“
Naproti tomu všechny ostatní jurisdikce v Kanadě omezují kopírování pro komerční účely (a někdy také pro jiné účely). Lze spekulovat, že důvodem, proč některé provincie uplatňují autorská práva a omezují elektronický přístup k zákonům, je prodej právních textů právním vydavatelům a právnické profesi. Aby vlády měly co prodávat, je nutné stanovit hranice autorských práv a zajistit, aby elektronický přístup k zákonům, který je poskytován, nebyl tak funkční, jak by mohl být.
Je třeba také poznamenat, že vlády stále více omezují výrobu papíru a distribuci svých zákonů a soudních rozhodnutí. O to důležitější je, aby vlády poskytovaly maximální přístup k elektronickým verzím zákonů.
Zřejmě nejpodrobnější zmínka o autorských právech pochází z Britské Kolumbie, kde se hovoří o věcech vlastnictví, rozmnožování, distribuce, prodeje soukromého studia a tak dále. Čtenáři se tam dokonce dozví, na koho se obrátit, pokud má nějaké dotazy, a jak to udělat.
Jak by se dalo očekávat, jurisdikce, které nezveřejňují své stanovy zdarma na internetu, mají přísnější upozornění na autorská práva.
Oznámení nadřízených soudů Britské Kolumbie zní:
Otázka, kdo vlastní autorská práva ve stanovách a soudních rozhodnutích a rozhodnutích správních tribunálů, je otázkou, o níž se vedou spory jen zřídka. Některé vlády ji používají k odůvodnění odmítnutí zveřejnit zákony elektronicky a k odůvodnění použití zákonů k vytváření příjmů. Jedním ze způsobů, jak tyto argumenty zpochybnit, je zpochybnit právní teorii autorských práv v zákonech, ale možná lepším způsobem je zaměřit se na politická rozhodnutí a argumenty týkající se přístupu k zákonům.
Ve věci Tolmie v. generální prokurátor Kanady, 14. října 1997 (F.C.T.D.), se McGillis J zabýval případem, kdy pan Tolmie dne 6. ledna 1995 podle zákona o přístupu k informacím požadoval revidované stanovy Kanady v elektronické podobě. „Preferovaným formátem je stávající formát WordPerfect 5.1, který je v současné době používán v rámci Justice Canada pro vytváření stanov. Nicméně alternativní formáty, jako je formát Folio použitý na CD-ROMu vyrobeném za tímto účelem, by byly přijatelné.“ Dne 20. srpna 1995 ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo elektronické stanovy a oznámilo, že budou brzy zveřejněny na CD-ROMu, což se stalo v říjnu 1995. CD-ROM byl oceněn na 225 USD. McGillis J odmítl žádost pana Tolmieho s odůvodněním, že stanovy jsou veřejně dostupné v elektronické podobě, a proto jsou vyloučeny z použití zákona podle § 68(a).
Korunní autorské právo na Novém Zélandu je definováno v § 2 odst. 1, v článcích 26 a 27 zákona o autorském právu z roku 1994. Koruna je prvním vlastníkem jakýchkoli autorských práv, která se vztahují na jakékoli dílo vytvořené osobou, která je zaměstnána nebo angažována Korunou, na základě smlouvy o poskytování služeb, učňovské přípravy nebo smlouvy o poskytování služeb. Vztahuje se na díla královny v právu Nového Zélandu, ministrů Koruny, kanceláří parlamentu a vládních úřadů. Pro subjekty Koruny a státní podniky však místo toho platí regulérní ustanovení o autorském právu.
Podle § 26 odst. 3 písm. b) platí doba 100 let s výjimkou 25 let pro typografické úpravy publikovaných materiálů.
Paragraf 27(1) definuje další výjimku z autorských práv a autorských práv — návrhy zákonů, zákony parlamentu, nařízení, vyhlášky, Hansard, předložené zprávy výborů, soudní rozsudky, rozsudky tribunálů, zprávy královské komise, zprávy vyšetřovací komise, zprávy ministerské vyšetřovací komise a zprávy zákonné vyšetřovací komise nenesou žádná autorská práva, bez ohledu na věk. Paragraf 27(1) vstoupil v platnost 1. dubna 2001. Na Novém Zélandu, podle paragrafu 27 zákona o autorských právech z roku 1994, nejsou v předpisech autorská práva.
Výjimky podle § 27 odst.1 se samozřejmě vztahují na původní dílo a nevztahují se na nová typografická vydání jiných ani na anotace organizací, jako jsou právní vydavatelé.