Hřbetní proud je cesta vizuální informace, která proudí vizuální kůrou, tou částí mozku, která poskytuje vizuální zpracování. Podílí se na prostorovém uvědomění: rozpoznávání objektů v prostoru. Hřbetní proud je jednou ze dvou hlavních cest vizuální kůry, druhou je ventrální proud.
Hřbetní proud (také známý jako parietální proud nebo proud „kde“) se táhne od primární zrakové kůry (V1) v týlním laloku dopředu do temenního laloku. Je propojen s paralelním ventrálním proudem (proudem „co“), který vede dolů od V1 do spánkového laloku. Hřbetní proud byl poprvé definován Ungerleiderem a Miškinem (In: Ingle DJ, Goodale MA and Mansfield RJW (Editors), Analysis of Visual Behavior. MIT Press, Boston, 1982). Vlivná raná recenze na toto téma byla publikována Goodalem a Milnerem v roce 1992 (Trends Neurosci. 15(1):20-5).
Neurologická komunita se stále neshoduje v tom, do jaké míry jsou tyto proudy segregovány (jsou vzájemně propojeny) nebo jaký funkční význam by jim měl být přisuzován.
Hřbetní proud se podílí na prostorovém uvědomění a vedení činností, tj. dosahování. V tom má dvě odlišné funkční charakteristiky – obsahuje podrobnou mapu zorného pole a je také dobrý v detekci a analýze pohybů.
Hřbetní proud začíná s čistě vizuálními funkcemi v týlním laloku, než se postupně přenese do prostorového vědomí při jeho ukončení v temenním laloku.
Zadní parietální kůra je nezbytná pro „vnímání a interpretaci prostorových vztahů, přesný obraz těla a učení se úkolům zahrnujícím koordinaci těla v prostoru“ (z: Neuroscience: Exploring the brain, Bear, Connors, Paradiso).
Obsahuje individuálně fungující lobuly, z nichž jedna oblast obsahuje neurony, které produkují zvýšenou aktivaci, když je pozornost přesunuta na podnět (LIP), a další část, kde jsou integrovány vizuální a somatosenzorické informace (VIP).
Účinky poškození nebo lézí
Poškození zadní parietální kůry způsobuje řadu prostorových poruch včetně: