Drew Westen je profesorem na katedře psychologie a psychiatrie na Emory University v Atlantě v Georgii. Bakalářský titul získal na Harvardově univerzitě, titul M.A. v oboru sociální a politické myšlení na University of Sussex (Anglie) a titul Ph.D. v oboru klinické psychologie na University of Michigan, kde několik let vyučoval úvodní psychologii.
Během studia na Michiganské univerzitě byl dva roky po sobě oceněn jako nejlepší profesor pedagogiky na univerzitě a byl držitelem první ceny Golden Apple Award za vynikající vysokoškolskou výuku. Jeho výzkum se zabývá kognitivními, emocionálními a motivačními procesy, které umožňují lidem udržovat intimní vztahy se zaměřením na lidi s poruchami osobnosti, kteří mají interpersonální problémy.
Poté se přestěhoval na Harvardovu univerzitu, kde byl profesorem na katedře psychologie a udržoval klinickou praxi v Cambridgeské nemocnici.
Na Harvardově univerzitě a v Emory se Westenova práce zaměřila na vývoj a zdokonalování Shedler-Westenovy hodnotící procedury jako nástroje pro výzkumníky a klinické lékaře, které pomáhají dále porozumět osobnosti a jejím poruchám. Přispěl do literatury o poruchách příjmu potravy.
Velká část Westenovy teoretické práce se snažila překlenout perspektivy, zejména kognitivní, psychodynamické a evoluční. Publikoval přes 140 výzkumných prací ve vědecké literatuře.
Sérii jeho videozáznamů přednášek o abnormální psychologii s názvem Is Anyone Really Normal?, vydala Teaching Company ve spolupráci se Smithsonian Institution. Poskytuje také psychologické komentáře k politickým otázkám pro pořad „All Things Considered“ na National Public Radio. Jeho hlavní láskou mimo psychologii je hudba. Píše komediální hudbu a vystupoval jako stand-up komik v Bostonu. Má ženu a dvě děti.
V lednu 2006 skupina vědců vedená Drewem Westenem oznámila na výroční konferenci Společnosti pro osobnost a sociální psychologii v Palm Springs v Kalifornii výsledky studie, ve které funkční magnetická rezonance ukázala, že svérázní demokraté a republikáni reagovali na negativní poznámky o svém zvoleném politickém kandidátovi systematicky zkreslenými způsoby.
Konkrétně, když byly republikánským testovaným subjektům ukázány seberozporuplné citace George W. Bushe a když byly demokratickým testovaným subjektům ukázány seberozporuplné citace Johna Kerryho, obě skupiny měly tendenci vysvětlovat zjevné rozpory způsobem zaujatým ve prospěch svého kandidáta volby. Podobně oblasti mozku zodpovědné za uvažování (pravděpodobně prefrontální kůra) během těchto závěrů nereagovaly, zatímco oblasti mozku ovládající emoce (pravděpodobně amygdala a/nebo cingule gyrus) vykazovaly zvýšenou aktivitu ve srovnání s reakcemi subjektu na politicky neutrální prohlášení spojená s politicky neutrálními lidmi (jako je Tom Hanks).
Subjektům pak byly předloženy informace, které jejich kandidáta zprostily viny. Když k tomu došlo, oblasti mozku zapojené do zpracování odměny (pravděpodobně orbitofrontální kůra a/nebo striatum/nucleus accumbens) vykazovaly zvýšenou aktivitu.
Jak řekl doktor Westen, „žádný z okruhů zapojených do vědomého uvažování nebyl nijak zvlášť zapojen… V podstatě to vypadá, jako by partyzáni točili kognitivním kaleidoskopem, dokud nedospějí k závěrům, které chtějí… Každý… může vést k emocionálně zaujatým úsudkům, když má nezadatelný zájem na tom, jak interpretovat ‚fakta‘.“
Studie byla publikována v Journal of Cognitive Neuroscience 18:11, s. 1947-1958 v recenzovaném vědeckém časopise.