Evoluční pedagogická psychologie je studium vztahu mezi vrozenými lidovými znalostmi a schopnostmi a doprovodnými inferentiálními a atribučními předsudky, protože ty ovlivňují akademické učení v evolučně neotřelých kulturních kontextech, jako jsou školy a průmyslové pracoviště. Základní předpoklady a principy této disciplíny jsou uvedeny níže.
Prostory evoluční pedagogické psychologie
Stav objektu tam jsou
Principy evoluční pedagogické psychologie
Principy představují základní předpoklady pro evoluční pedagogickou psychologii. Podstatou jsou znalosti a odborné znalosti, které jsou užitečné v kulturním prostředí nebo ekologii, v níž se skupina nachází, budou předávány napříč generacemi v podobě kulturních artefaktů, jako jsou knihy, nebo vzdělávací tradice, jako v učňovském školství (např. Baumeister, 2005; Richerson & Boyd, 2005; Flinn, 1997; Mithen, 1996). Sklad kulturních znalostí se napříč generacemi hromadí a vytváří propast mezi touto znalostní základnou a formami lidových znalostí a schopností, které se epigeneticky vynořují s aktivitami dětí, které samy iniciovaly.
Musí samozřejmě existovat vyvinutý potenciál učit se evolučně neotřelé informace a s tím spojená zaujatost hledat novost během vývojového období a vlastně během celé délky života; to může souviset s otevřeností prožitkové dimenze osobnosti (Geary, 1995, 2002, v tisku).
Nicméně mezigenerační akumulace znalostí napříč kulturami, jednotlivci a doménami (např. lidé vs. fyzika) má za následek exponenciální nárůst množství sekundárních znalostí dostupných v dnešních moderních společnostech. Pro většinu lidí bude šířka a složitost těchto znalostí velmi pravděpodobně přesahovat jakékoli předsudky k učení v evolučních neotřelých doménách.
Tvorba znalostí vs. učení znalostí
Související problematika se týká znaků, které umožňují vytváření biologicky sekundárních znalostí a tím i kultury a do jaké míry se tyto znaky překrývají se schopností učit se znalostem vytvořeným druhými.
Je cílem vzdělávání, aby děti znovu vytvářely proces objevování, aby se učily produkty objevování nebo nějakou kombinaci? Někteří pedagogové obhajují zaměření na proces objevování bez plného zvážení konstelace znaků a příležitostí, které přispívají k vytváření sekundárních znalostí (např. Cobb, Yackel, & Wood, 1992). Výzkum kreativně-produktivních jedinců ve skutečnosti naznačuje, že úplná konstelace znaků, které usnadňují objevování a vytváření sekundárních znalostí, je vzácná a pravděpodobně není reprodukovatelná ve velkém měřítku (Simonton, 1999a, 1999b, 2003; Sternberg, 1999; Wai, Lubinski, & Benbow, 2005).