Kastrace Urana: freska od Vasariho a Cristofana Gherardiho (kolem roku 1560, Sala di Cosimo I, Palazzo Vecchio, Florencie).
Kastrace (též kastrace, kastrace, fixace, orchiektomie a orchidektomie) je jakýkoli chirurgický, chemický nebo jiný zákrok, kterým samec ztrácí funkci varlat. V běžném použití se tento termín obvykle používá pro muže, ačkoli jako lékařský termín se používá jak pro muže, tak pro ženy. Další informace o kastraci žen naleznete na stránce ooforektomie.
Kastrace má své kořeny již v dávné historii lidstva. V některých kulturách Evropy, Blízkého východu, Indie, Afriky a Číny se kastrace často používala z náboženských nebo sociálních důvodů. Po bitvách v některých případech vítězové kastrovali své zajatce nebo mrtvoly poražených, aby symbolizovali své vítězství a „převzali“ svou moc. Vykastrovaní muži – eunuchové – byli často přijímáni do zvláštních společenských vrstev a byli využíváni zejména jako personál byrokracie a palácových domácností: zejména harému. Kastrace figurovala také v řadě náboženských kastračních kultů. Jiná náboženství, například judaismus a islám, se proti této praxi ostře stavěla. Například kodex svatosti v knize Leviticus výslovně vylučuje eunuchy nebo jakékoli muže s vadnými pohlavními orgány z kněžství, stejně jako jsou kastrovaná zvířata vyloučena z obětování.
Eunuchové v Číně si uzurpovali moc v mnoha obdobích čínské historie, zejména v období dynastie Chan, Tchang a Ming. Podobné události jsou zaznamenány i na Blízkém východě.
Ve starověku kastrace často znamenala úplné odstranění všech mužských pohlavních orgánů. To s sebou neslo velké nebezpečí smrti v důsledku krvácení nebo infekce a v některých státech, například v Byzantské říši, bylo považováno za totéž co rozsudek smrti. Odstranění pouze varlat představovalo mnohem menší riziko.
V Číně se v císařských dobách prováděla kastrace muže, který vstoupil do kasty eunuchů, spočívající v odstranění celých genitálií, tedy varlat, penisu a šourku. Odstraněné orgány se vracely eunuchovi, aby byly po jeho smrti pohřbeny spolu s ním a aby se po znovuzrození mohl stát opět celým mužem. Penis, varlata a šourek byly v mandarínské čínštině eufemisticky označovány jako bǎo (寶), což doslova znamená „drahocenný poklad“. Ty byly uchovávány v alkoholu a eunuch je uchovával v keramické nádobě.
Rakovina varlat se obvykle léčí chirurgickým odstraněním rakovinného varlete (orchiektomií), po kterém často následuje ozařování nebo chemoterapie. Pokud nejsou rakovinná obě varlata, odstraňuje se pouze jedno.
Transsexuálové z muže na ženu často podstupují orchiektomii, stejně jako někteří další transsexuálové. Orchiektomie může být provedena jako součást obecnější operace změny pohlaví, a to buď před jinými zákroky, nebo během nich, ale může být provedena i u někoho, kdo si další operaci nepřeje nebo si ji nemůže dovolit [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
Nedobrovolná kastrace se objevuje i v dějinách válečnictví, někdy ji jedna strana používala k mučení nebo demoralizaci nepřátel. I když je provedena rychle, například úderem meče, je nesnesitelně bolestivá, protože nejen varlata, ale i semenné provazce jsou hustě obaleny nervovými vlákny a jsou mimořádně citlivé na nárazy a zranění. Kastrace se praktikovala také k vyhlazení soupeřících mužských rodů a umožnila tak vítězi sexuálně ovládnout ženy poražené skupiny.
Tamerlán podle záznamů vykastroval arménské válečné zajatce, kteří bojovali jako spojenci osmanského sultána Bajezida I., zatímco jiné pohřbil zaživa.[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]
Edward Gibbon ve svém slavném díle Úpadek a pád říše římské uvádí kastraci poražených nepřátel z rukou Normanů. Kastrace byla použita i v moderních konfliktech, například milice Džandžavíd útočící na obyvatele oblasti Dárfúr v Súdánu často kastrovaly vesničany a nechávaly je vykrvácet.
Sima Qian, slavný čínský historik, byl na příkaz císaře Wu z dynastie Han vykastrován za svůj nesouhlas.
Další známou obětí kastrace byl středověký francouzský filozof, učenec, učitel a (později) mnich Pierre Abélard, kterého vykastrovali příbuzní jeho milenky Héloïse.[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]
Vykastrován byl také biskup Wimund, anglický dobrodruh a útočník na skotské pobřeží z 12. století [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
„Dobrovolná“ chemická nebo chirurgická kastrace se v mnoha zemích – k dispozici jsou zprávy zejména z amerických, skandinávských a evropských zemí – praktikuje již více než osmdesát let (chemická asi posledních třicet let) jako možnost léčby osob, které porušily zákony sexuální povahy, což jim umožňuje návrat do společnosti po jinak dlouhém zadržení [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]. O účinnosti a etice této léčby se vedou rozsáhlé diskuse.
Dočasná chemická kastrace byla zkoumána a vyvinuta jako preventivní opatření a trest za několik opakovaných sexuálních trestných činů, jako je znásilnění nebo jiné sexuálně motivované násilí. Chemická kastrace byla trestem Alana Turinga, když byl v roce 1952 odsouzen za „činy hrubé neslušnosti“ (homosexuální jednání); nepřímo vedla k jeho sebevraždě.
Fyzická kastrace se jeví jako vysoce účinná, neboť podle rozsáhlé studie německého výzkumníka A. Langelüddekeho z roku 1963, které se zúčastnilo celkem 1036 pachatelů sexuálních trestných činů, je její výsledkem míra recidivy po dvaceti letech méně než 2,3 % oproti 80 % u neléčené kontrolní skupiny, což je mimo jiné mnohem méně, než se jinak očekávalo ve srovnání s celkovou mírou recidivy sexuálních delikventů.
Scott Peterson ve své knize Me Against My Brother píše, že vojáci OSN vyslaní na ochranu Agathe Uwilingiyimany byli vykastrováni, zacpáni roubíkem s vlastními genitáliemi a poté popraveni.
Kastrační hrátky jsou jedním z mnoha fetišů v rámci komunity BDSM, ačkoli nejsou v mainstreamu tolik známé. Při kastračních hrátkách se simulují účinky kastrace, aniž by k ní skutečně došlo.
V Evropě, kde v římskokatolické církvi nesměly ženy zpívat v kostelních a katedrálních sborech, byli chlapci někdy kastrováni, aby se jim v pubertě nezlomil hlas a aby si vypěstovali zvláštní vysoký hlas. První dokumenty, které se zmiňují o kastrátech, jsou italské církevní záznamy z 50. let 15. století. V éře barokní hudby byli tito zpěváci vysoce ceněni i operními skladateli. Mezi slavné kastráty patří Farinelli, Senesino, Carestini a Caffarelli. Joseph Haydn byl téměř vykastrován. Posledním kastrátem, jehož nahrávky se dochovaly jako jediné, byl Alessandro Moreschi (1858-1922), který působil ve sboru Sixtinské kaple. Koncem 19. století však římskokatolická církev, která kastraci vždy považovala za zmrzačení těla, a tedy za těžký hřích, oficiálně odsoudila produkci kastrátů; jejich kastrace byly prováděny tajně v rozporu s církevním právem [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
, ačkoli o tomto příběhu panují určité pochybnosti (Schaff[How to reference and link to summary or text] považuje tuto zprávu za pravou, ale v opozici cituje Baur et al.[How to reference and link to summary or text]). Stejný verš inspiroval ke kastraci i Bostona Corbetta (Corbett byl americký voják z 19. století, o němž se obecně soudí, že vystřelil a zabil Johna Wilkese Bootha). Biskup Melito ze Sard (zemř. asi 180) byl podle církevních dějin Eusebia z Cesareje eunuch, i když v Rufínově latinském překladu Eusebia bylo slovo „panna“ významně nahrazeno slovem „panna“. První kánon prvního nicejského koncilu odsuzuje sebekastraci, což svědčí o přítomnosti této praxe ve 4. století.
V případě chemické kastrace jsou nutné pravidelné injekce antiandrogenů.
Zdá se, že chemická kastrace má větší vliv na hustotu kostí než fyzická kastrace. Od doby, kdy byl vyvinut teriparatid, se podařilo tento závažný úbytek kostní hmoty téměř ve všech případech zvrátit. V současné době je omezeno používání tohoto léku na 24 měsíců, dokud nebude lépe vyhodnoceno jeho dlouhodobé užívání.
S nástupem chemické kastrace není fyzická kastrace lékařskou komunitou obecně doporučována, pokud není z lékařského hlediska nezbytná nebo žádoucí.
Mužský jedinec, který byl vykastrován před nástupem puberty, si zachová vysoký hlas, nesvalnatou postavu a malé genitálie. Kastrovaní chlapci mohou dorůst výšky vyšší než průměrní muži, protože bez přispění hormonů pokračuje růst dlouhých kostí. Tato mimořádná výška se někdy označuje jako „eunuchoidní“ efekt. Tomu lze u transsexuálních dívek (těch, které se mění z chlapce na dívku) zabránit podáváním estrogenu, který nežádoucí růst omezí. Dotyčnému se nemusí vyvinout pubické ochlupení a bude mít malý nebo žádný sexuální apetit. Kastrace po nástupu puberty obvykle výrazně sníží sexuální apetit nebo ho zcela odstraní. Kastráti jsou také automaticky neplodní, protože varlata produkují pohlavní buňky potřebné k pohlavnímu rozmnožování. Hlas se s nástupem puberty neprohlubuje. Někteří kastráti uvádějí změny nálad, například deprese nebo klidnější pohled na život. Tělesná síla a svalová hmota se mohou poněkud snížit. Někdy může dojít k úbytku tělesného ochlupení. Kastrace zabraňuje mužské plešatosti, pokud je provedena před ztrátou vlasů; kastrace však neobnoví růst vlasů poté, co již vlasy vypadaly. Kastrace nutně eliminuje riziko vzniku rakoviny varlat.
Historicky eunuchové, kteří dodatečně podstoupili penectomii, údajně trpěli močovou inkontinencí spojenou s odstraněním penisu a měli své vlastní specializované lékaře.
Bez hormonální substituční léčby (HRT) jsou typickými příznaky (podobnými těm, které zažívají ženy v menopauze) návaly horka, postupná ztráta hustoty kostí, která může vyústit v osteopenii a/nebo osteoporózu, možný přírůstek hmotnosti nebo přesun tělesného tuku do boků a/nebo hrudníku. Náhrada testosteronu pomocí gelu, náplastí nebo injekcí může tyto účinky do značné míry zvrátit, ačkoli jako možný vedlejší účinek užívání testosteronu bylo hlášeno také zvětšení prsou.
Kastrace v psychoanalýze a literární teorii
Pojem kastrace hraje v psychoanalýze důležitou roli; viz např. kastrační úzkost.
Kastrace hraje důležitou roli také v psychoanalyticky ovlivněné literární teorii, například v knize Harolda Blooma Úzkost z vlivu. Poezii lze také chápat jako kastraci, přičemž muži básníci jsou buď kastrováni tím, že jsou překonáni svými mužskými předchůdci (jako u Blooma), nebo jsou muži básníci (a dokonce i pouhý čtenáři) kastrováni silou ženského vznešeného, které jim zprostředkovává poezie (jako u Maxwella). Catherine Maxwellová označuje Filomélu za vykastrovanou Tereem, když ji znásilní a zmrzačí [potřebné citace].
Kastrace ve veterinární praxi
Kastrace se běžně provádí u domácích zvířat, která nejsou určena k chovu.
Domácí zvířata se obvykle kastrují, aby se zabránilo nechtěnému nebo nekontrolovanému rozmnožování, aby se omezily nebo předešlo jiným projevům sexuálního chování, jako je teritoriální chování nebo agresivita (např. boj mezi nekastrovanými samci daného druhu), nebo aby se omezily jiné důsledky sexuálního chování, které mohou ztížit chov zvířat, jako je ničení hranic/plotů/ohrad při snaze dostat se k blízkým samicím daného druhu.
Samci koní se obvykle kastrují (kastrace) pomocí emaskulátorů, protože hřebci jsou poměrně agresivní a problematičtí. Totéž platí pro samce mul, i když jsou sterilní. Samci skotu se kastrují, aby se zlepšilo jejich osvalení a poslušnost pro použití jako volové.
Chovní jedinci se chovají celí a používají se k chovu: při prodeji mohou dosáhnout vyšší ceny.
Hospodářská zvířata mohou být kastrována, pokud jsou využívána ke krmení, aby se zvýšil růst nebo hmotnost jednotlivých samců nebo obojí a kvůli nežádoucí chuti a zápachu masa pohlavně zralých samců. U domácích prasat je pachuť způsobena koncentrací androstenonu a skatolu, které se po pohlavní zralosti ukládají v tukových tkáních zvířete. Uvolňuje se při zahřátí tuku a má výrazný zápach a chuť, které jsou obecně považovány za nechutné pro spotřebitele. V komerční produkci masa jsou proto samci prasat kastrováni krátce po narození nebo poráženi před dosažením pohlavní dospělosti. Nedávný výzkum v Brazílii ukázal, že kastrace prasat není nutná, protože většina prasat nemá „kančí pachuť“. Důvodem je skutečnost, že mnoho plemen prasat jednoduše nemá dědičný kančí pach a že prasata jsou obvykle porážena v mladé tržní hmotnosti.
V případě domácích zvířat se kastrace obvykle nazývá kastrace a je podporována, aby se zabránilo přemnožení nechtěných zvířat v komunitě a aby se snížil výskyt některých onemocnění, jako je onemocnění prostaty a rakovina varlat u psů (ooforektomie u fen se často nazývá kastrace). Rakovina varlat je u psů vzácná, ale problémy s prostatou jsou u neočkovaných psů ve vyšším věku poněkud časté. Kastrovaní jedinci mají ve srovnání s nimi mnohem nižší riziko vzniku problémů s prostatou, s výjimkou rakoviny prostaty, u které je riziko zvýšené. U nekastrovaných kocourů je větší pravděpodobnost, že se u nich vyvine překážka v močové trubici, která jim do jisté míry brání v močení; nezdá se však, že by kastrace statisticky znamenala velký rozdíl, protože mnoho kastrovaných kocourů má tento problém také[upřesnit].
Neúplně vykastrovaný samec se u hospodářských zvířat (koní a skotu) nazývá rig. U ovcí a skotu je jelen pozdně nebo neúplně vykastrovaný samec.
Metody veterinární kastrace zahrnují okamžité chirurgické odstranění, použití elastického nástroje k zajištění pásky kolem varlat, která přeruší přívod krve, použití Burdizzova nástroje nebo emaskulátorů k rozdrcení spermatických provazců a přerušení přívodu krve, farmakologické injekce a implantáty a imunologické techniky k očkování zvířete proti jeho vlastním pohlavním hormonům.
Kastrace mezka přes perineum
Některá zvířata, jako jsou koně a prasata, se obvykle chirurgicky kastrují šourkem (což lze provést ve stoje, pod sedativy a po aplikaci lokálního anestetika), zatímco jiná, jako jsou psi a kočky, se při chirurgické kastraci anestetizují a leží, přičemž u psů se používá řez před šourkem, u koček řez před šourkem nebo šourkem. Kastrace ve stoje se často provádí ve stoje. U koní a jiných koňovitých je alternativou kastrace vleže na boku, v takovém případě lze použít perineální přístup.
Ve veterinární praxi se „otevřenou“ kastrací rozumí kastrace, při níž je inguinální tunika naříznuta a není sešita. O „uzavřené“ kastraci hovoříme tehdy, když je zákrok proveden tak, že je tříselná kůže po naříznutí sešita.