Metakommunication [-kəmyo̅o̅′nikā′shən] (Etymologie: Gk, meta + L, communicare, informovat), také psáno meta-komunikace, je speciální forma komunikace, která naznačuje, jak by měla být slovní informace interpretována. Týká se podnětů obklopujících slovní komunikaci, které mají také význam, a které mohou, ale nemusí být shodné, podporující nebo rozporné s touto slovní komunikací. Slovo bylo uvedeno do popředí a možná vymyslel Gregory Bateson.
Lidská komunikace zahrnuje kromě verbální komunikace také neverbální komunikaci, kinetické a paralinguistické prvky, které lze chápat jako metakomunikativní signály, tj. zprávy o zprávách. Ty naznačují, jak by měla být verbální komunikace chápána a interpretována. Význam nezávisí pouze na doslovném slovním významu, ale je kriticky určován intenzitou a modulací hlasu, výrazem obličeje, doprovodnými gesty, sekundárními signály vysílanými kolemjdoucím atd. Stejná verbální zpráva rámovaná odlišnou metakomunikací může znamenat něco zcela jiného, včetně jejího opaku.
Gregory Bateson v knize Communication: The Social Matrix of Psychiatry definuje metakomunikaci jako „všechny vyměněné podněty a tvrzení o (a) kodifikaci a (b) vztahu mezi komunikátory“ (Ruesch a Bateson, 1951, s. 209).
Zatímco metakomunikace je obecně považována za původce Gregory Bateson, Frits Staal, emeritní profesor filozofie a jihoasijských studií na Kalifornské univerzitě v Berkeley, měl za to, že v indické kultuře pojem metalanguage vznikl brzy v kontextu lingvistiky a spekulací o jazyce, zatímco na Západě vznikl pozdě v kontextu logiky.
Termín kineziologie, používaný Batesonem, poprvé použil (v roce 1952) antropolog Ray Birdwhistell, který chtěl studovat, jak lidé komunikují prostřednictvím držení těla, gesta, postoje a pohybu. Část Birdwhistelovy práce zahrnovala natáčení filmů o lidech v sociálních situacích a jejich analýzu, aby se ukázaly různé úrovně komunikace, které nejsou jinak jasně viděny. Ke studii se připojilo několik dalších antropologů, včetně Margaret Meadové a Gregoryho Batesona.
V letech 1952-1962 řídil Bateson výzkumný projekt o komunikaci. Ten věnoval zvláštní pozornost logickým paradoxům včetně Russellova paradoxu 1901 a jeho řešení Bertranda Russella, Teorie typů. Bateson a jeho spolupracovníci zde byli průkopníky konceptu metakomunikace – něčeho, co znamená různé (často protichůdné) věci na různých úrovních. Metakomunizace je charakteristickým rysem komplexních systémů.
Russellovo řešení jeho paradoxu z roku 1902 vychází z velké části z tzv. principu bludného kruhu, že žádná výroková funkce nemůže být definována před určením rozsahu použití funkce. Jinými slovy, než může být funkce definována, je třeba nejprve přesně specifikovat ty objekty, na které se funkce bude vztahovat (doména funkce). Například před definováním, že predikát „je prvočíslo“, je třeba nejprve definovat množinu objektů, které by případně mohly vyhovovat predikátu, konkrétně množinu N přirozených čísel. Funguje jako formální definice funkce metakomunikace v komunikaci.
V pokusu Ivana Pavlova, při kterém psi, vycvičení k tomu, aby slintali, když uslyší zvonek. Toho dosáhli zazvoněním na zvonek těsně před krmením psů. Po opakování tohoto postupu po nějakou dobu se zjistilo, že psi po zaslechnutí zvonku slintají – aniž by bylo třeba podávat potravu. Dozvěděli se, že zvonění zvonku sděluje, že „potrava je na cestě“.
Něco, co není často diskutováno v souvislosti s tímto experimentem, je skutečnost, že psi by slintat, pokud by na sobě zvláštní postroj. Když je vystaven zvonek zvonění bez nošení postroj, psi slintat. Psi slintali pouze po zaslechnutí zvonek při nošení postroj.
Zvonění bylo přímým sdělováním informací. Kontext sdělení (metakomunikace) také zprostředkovával informace.