Mužská psychologie nebo psychologie mužů je termín, který se někdy používá k popisu a kategorizaci otázek týkajících se genderové psychologie lidské mužské identity, stejně jako otázek, kterým muži čelí během svého života. Jeden proud zdůrazňuje genderové rozdíly a má vědecký a empirický přístup, zatímco druhý, více terapeutický v orientaci, je více spjat s psychoanalytickou tradicí. Vztahuje se také k pojmům, jako je mužnost a machismus.
Jungičtí analytici Guy Corneau a Eugene Monick tvrdí, že vytváření a udržování mužské identity je choulostivější a spojeno s komplikacemi než vytváření a udržování ženské identity. Takoví psychologové naznačují, že to může být způsobeno tím, že muži se rodí z ženského těla, a tak se rodí z těla, které je odlišným pohlavím než oni sami. Ženy se naopak rodí z těla, které je stejného pohlaví jako jejich vlastní.
Camille Paglia se vyjádřila, že věří, že ženy se rodí, ale muži se musí „stát“. Jinými slovy, mužnost není něco, co je dáno narozením, ale je to něco, co se musí zasloužit v dospělosti.
Sigmund Freud a Carl Jung tvrdili, že otec je velmi důležitý pro chlapcův vývoj identity. Ve své knize Absent Fathers, Lost Sons (Nepřítomní otcové, ztracení synové) kanadský jungiánský analytik Guy Corneau píše, že přítomnost otcova těla během vývojových fází syna je nedílnou součástí toho, že si syn rozvíjí pozitivní pocit vlastního já jako mužského těla. Corneau také tvrdí, že pokud se syn nevyvíjí pozitivně vůči otcovu mužskému tělu, pak se syn vystavuje riziku, že se bude vyvíjet negativně vůči všem tělům. Sigmund Freud tvrdil, že v mysli syna představuje otcovo tělo zákon a že úlohou otcova těla je narušit vazbu, kterou syn cítí k matce a potažmo ke svému vlastnímu zvířeti.
Freudovští analytici tvrdí, že všichni synové mají pocit, že soupeří se svým otcem a často se cítí v bitvě proti otci. (Sigmund Freud o tom mluvil jako o Oidipově komplexu.) Freudovští psychologové tvrdí, že riziko, kterému je syn vystaven, spočívá v tom, že v některých případech je těžší vyhrát bitvu proti otci, než prohrát bitvu proti otci. Je to proto, že společným výsledkem vítězství v bitvě proti otci je to, že syn trpí obrovskou vinou.
Francouzská psychoanalytička Annette Fréjavilleová představila svou tezi, že všichni muži zažívají to, co ona označuje jako „primární homosexualitu“. Tvrdí, že primární homosexualita se odehrává velmi brzy v životě syna a skládá se z „milostného příběhu“ mezi synem a otcem. Tento „milostný příběh“ se skládá z idealizací syna otce, v nichž syn vyjadřuje zájem o svého otce a touhu stát se tím, co pro něj otec představuje, např. „Až vyrostu, budu jako tatínek“. Fréjavilleová teoretizovala, že takové uznání podobnosti je základem veškeré identifikace a že taková idealizace a identifikace poskytuje synovi pevný základ v jeho vlastní mužnosti.
Vliv na abrahámovská náboženství
Abrahamická náboženství jsou nejvlivnějšími náboženstvími v západním světě. Všechna tři náboženství založili muži, takže někteří učenci a psychologové mají teorii, že mohou dramatizovat důležitá témata ve vztahu mužů s jejich otci. Naopak konzervativní teologové v rámci těchto tradic, zejména křesťanství, vidí samotné otcovství podle vzoru Boha Otce.
Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, ve své knize Mojžíš a monoteismus předkládá svou tezi, že judaismus je náboženství otce a křesťanství je náboženství syna.
Studium mužské psychologie přineslo vydání několika knih.
Obálka knihy Eugene Monick Phallos: Sacred Image of the Masculine
Eugene Monick PhD. je Jungian Analyst praktikující ve Scrantonu, Pennsylvannii a New Yorku. Je absolventem Virginia (Episcopal) Theological Seminary. Doktorát získal na Union Graduate School a diplom z analytické psychologie na C.G. Jung Institute v Curychu. Monick vydal tři knihy o mužské psychologii.
Ve svých knihách Phallos: Sacred Image of the Masculine (ISBN 0-919123-26-0), Kastrace a mužská zuřivost (ISBN 0-919123-51-1) a Potency: Masculine Aggression as a Path to the Soul (ISBN 1-894574-15-X) Monick koreluje mužskou sexualitu a spiritualitu, když říká, že „phallos“ (ztopořený penis) je pro muže něco jako existenciální Boží obraz. Předkládá také svou tezi, že existuje rozdíl mezi mužstvím a patriarchátem. Autor také tvrdí, že v mužích existuje hluboká potřeba účastnit se bratrství s muži a mít své mužství uznáváno jinými muži, ale že naše společnost to často nebere v úvahu. Autor tvrdí, že to, co obvykle vede k tomu, že tyto potřeby jsou frustrovány a projevují se v často antisociálním chování a aktivitách, jako jsou rituály buzerace.
Autor říká, že je zarážející, že žijeme v tom, co je z velké části považováno za společnost ovládanou muži, a přesto bylo vykonáno jen velmi málo práce pro pochopení archetypálního základu mužnosti. Naznačuje, že to může být způsobeno předpokladem mužské nadřazenosti, založeným na přesvědčení, že člověk by neměl zpochybňovat to, co je považováno za správné a nadřazené.
Mnoho myšlenek této druhé knihy je založeno na myšlenkách uvedených v jeho první knize. Vzhledem k tomu, že tato první práce označuje faldy jako „existenciální božský obraz“ pro muže, Monick píše, že návrh kastrace, ať už symbolická nebo doslovná, je pro muže vysoce traumatizující. Monick naznačuje, že velká část hněvu vyjadřovaného muži je určitým způsobem spojena s jejich pocitem kastrace. Ve třetím díle, který Monick označil jako „trilogii o fallech“, Monick tvrdí, že „kolaps patriarchátu – tedy společenská dominance mužů jako předpokládaný kulturní dar – je na našem prahu, ne-li již v domě“.
V knize Sama Keena je autorem knihy Oheň v břiše: O bytí člověkem.
Susan Faludi, známá feministická autorka, vydala knihu Stiffed: The Betrayal of the American Man v roce 1999. V této knize tvrdí, že ve 20. století muži trpěli rozpadem patriarchálních struktur.
Robert Moore a Douglas Gillette
Moore a Douglas Gillette spolupracovali na sérii pěti knih o mužské psychologii a mytologických aspektech lidského vývoje, včetně King, Warrior, Magician, Lover a knihy zkoumající každý z těchto čtyř archetypů. Kniha a její autoři jsou považováni za důležité součásti mužského hnutí v druhé polovině 20. století.
Mužský strach z ženy
Mužský strach z ženskosti je fenomén, o kterém se diskutuje od 30. let 20. století. Poprvé ho představila německá psychoanalytička a kritika freudovské teorie Karen Horney (1932) ve své práci nazvané „Strach z žen“. Erich Neumann (1954), v Německu narozený jungovský analytik, věnoval diskusi jeden esej nazvaný „Strach z ženskosti“ (Orig: Die Angst vor dem Weiblichen, 1959). Neumann považuje „patriarchální normalitu za formu strachu z ženskosti“ (str.261).
Pozdějším přispěvatelem je Chris Blazina, působící na Tennessee State University, psychoanalytik školy Kleinian object relations. Blazina má za to, že „strach z ženskosti pomáhá definovat, co je mužské“ (1997). V roce 1986 James O’Neil et.al. teoretizoval, že mužský strach z ženskosti je základním aspektem mužské psychiky. Vyvinul psychometrický test s 37 otázkami nazvaný gender-role-conflict-scale (GRCS), aby změřil, do jaké míry je muž v rozporu s tradičními mužskými hodnotami rolí; tento test je postaven na představě mužského strachu z ženskosti.
V roce 2003 Werner Kierski, německý rodilý psychoterapeut a výzkumník žijící v Londýně, spojený s humanistickou psychologií, transpersonální a existenciální psychoterapií, navrhl první empirický výzkum mužského strachu z ženskosti s výsledky publikovanými v roce 2007 a prezentovanými veřejnosti na výroční konferenci Americké asociace mužských studií (AMSA) v roce 2007 a na výzkumné konferenci Britské asociace pro poradenství a psychoterapii (BACP) v roce 2007.
Když muži zažívají zranitelné pocity a jiné pocity, které jsou spojeny se ženami, muži se mohou vyděsit. Podle Kierskiho (2007) pak strach z ženy působí dvěma způsoby: a) Jako vnitřní monitor, který má zajistit, aby muži zůstávali v mezích toho, co je považováno za mužské, tj. být akční, soběstačný, hlídaný a zdánlivě nezávislý; b) pokud to muž nezažije a cítí se nekontrolovaně, zranitelný nebo závislý, strach z ženy může působit jako obrana, která vede k odloučení, potlačení nebo projekci těchto pocitů.
Kierskiho výzkum zjistil, že muži skutečně uznávají, že mužský strach z ženskosti může mít silný vliv na hetero i homo sexuální muže. Výzkum také naznačil, že zřejmě existuje souvislost mezi strachem z ženskosti a negativními názory mužů na poradenství a psychoterapii. Kromě toho tento výzkum identifikoval čtyři možné skupiny zkušeností, které vedou k mužskému strachu z ženskosti a které se týkají vnitřních a vnějších spouštěčů. Jsou to: zkušenosti se zranitelností a nejistotou; ženy, které jsou silné a kompetentní; ženy, které jsou naštvané nebo agresivní; ženy, které jsou jako matka.
Otázky homofobie a napadání gayů mají význam pro studium maskulinní psychologie. Muži (například Matthew Shepard) každoročně umírají v důsledku napadání gayů. Oběťmi napadání gayů jsou nejčastěji sami sebe označující homosexuální muži nebo ti, kteří projevují to, co je běžně vnímáno jako zženštilé chování nebo manýry, které jsou u mužů často spojovány s homosexualitou. Sami sebe označující heterosexuální muži jsou obvykle pachateli napadání gayů.
Sigmund Freud představil tezi, že každý je na nějaké úrovni bisexuál, a výsledky výzkumu Alfreda Kinseyho tvrdily, že až 37% amerických mužů se zabývalo homosexuální aktivitou (počet, který není podložen všemi výzkumy). Francouzsko-kanadský psycholog Guy Corneau říká, že navzdory výsledkům Kinseyho výzkumu zůstaly postoje k homosexualitě nepřátelské.
Mezi umělci a vědci během renesance převládalo přesvědčení, že studium mužské formy je samo o sobě studiem Boha. Michelangelův David je založen na této umělecké disciplíně, která je známá jako disegno. V rámci této disciplíny je sochařství považováno za nejlepší formu umění, protože napodobuje božské stvoření. Protože se Michelangelo držel pojmů disegno, pracoval s předpokladem, že obraz Davida je již v kamenném bloku, na kterém pracoval – podobně jako si někteří myslí, že lidská duše se nachází ve fyzickém těle.
Soutěžní sporty jsou silně ovlivněny mužskou psychologií. I když ženy sportují, kulturně mužským sportovcům je často věnována větší pozornost a respekt než jejich ženským protějškům. V profesionálních sportech mužské sportovní ligy vzkvétají, zatímco ženské sporty často mívají špatnou návštěvnost na hrách a jsou v důsledku toho často nuceny ukončit činnost. Moderní olympiáda je založena na starověkých olympijských hrách v Řecku. Ve starověkých řeckých hrách bylo ženám nejen zakázáno soutěžit na hrách, ale dokonce jim nebylo ani dovoleno účastnit se olympijských her. Sportovní terminologie byla převedena do běžného denního slangu, často se sexuálním podtextem. Například je běžné, že muži odkazují na „skórování“ se ženou.
Blazina, C. 1997. The Fear of the Feminine in the Western Psyche and the Masculine Task of Disidentification. The Journal of Men’s Studies Vol 9, č. 22.
Blazina, C. (2003). Kulturní mýtus o mužnosti. Westport, CT: Praeger. (ISBN 0-275-97990-3)
Horney, K. (1932). Strach z ženy. International Journal of Psycho-
Analysis, 13, znovu publikováno v Grigg, R., Hecq, D., and Smith, C., (Eds) (1999). Ženská sexualita: The Early Psychoanalytic Controversies. London: Rebus Press. (ISBN 10-1892746395)
Kierski, W. 2002. Násilí žen: můžeme se tomu my, terapeuti, postavit? Counselling and Psychotherapy Journal, Vol 13, no 10, December 2002, p. 32-35. (ISSN 1474-5372)[]
Kierski, W. 2007. Men and the Fear of the Feminine. Self&Society []. Vol 34, no 5. March-April 2007, p. 27-33.
Neumann, E. 1994. The Fear of the Feminine. Princeton: Princeton University Press. (ISBN 0-691-03473-7)
(Poprvé publikováno v němčině jako: die Angst vor dem Weiblichen, 1959. Zürich: Racher Verlag)
O’Neil, J.M., Helmes, B.J., Gable, R.K., David, L.,Wrightsman, L.S. 1986. Gender-Role-Conflict-Scale: Vysokoškolský strach z ženskosti. Sex Roles. No. 14, p. 335-350.