Osobní nebo rodinný rozpočet je finanční plán, který rozděluje budoucí osobní příjmy na výdaje, úspory a splácení dluhů. Při sestavování osobního rozpočtu se zohledňují výdaje z minulosti a osobní dluhy. Pro tvorbu, používání a úpravu osobního rozpočtu existuje několik metod a nástrojů. Správa takového rozpočtu vyžaduje rozpočtové dovednosti.
Rozpočet rozděluje očekávané příjmy na očekávané výdaje a plánované úspory. Následující ukázka ilustruje, jak by mohly být rozděleny příjmy.
Průměrné měsíční výdaje na osobu ve Spojených státech jsou:
Pro sestavení osobního rozpočtu jsou užitečné následující nástroje. Bez ohledu na použitý nástroj je přesnost rozpočtu jen tak dobrá, jak přesné jsou údaje o rozpočtu aktualizované jednotlivcem; starý rozpočet, který neodráží skutečné příjmy nebo výdaje, je pro aktuální rozpočet málo užitečný. Běžně se začaly používat rozpočty generované počítačem, protože nahrazují nutnost přepisovat a přepočítávat rozpočet při každé změně.
Jednoduchý rozpočet lze napsat na kus papíru tužkou a případně s kalkulačkou. Takové rozpočty lze uspořádat do tříkroužkových pořadačů nebo kartotéky. Ještě jednodušší jsou předpřipravené formuláře pro sestavení domácího rozpočtu nebo účetnictví, které vytvoří rozpočet vyplněním prázdných políček.
Diskuse o osobním rozpočtu a formulář čtvrtletního rozpočtu (ke stažení ve formátu .doc) jsou k dispozici na webu ThriftyWays.com.
Tabulkový software, jako je Microsoft Excel, iWork Numbers nebo OpenOffice.org Calc, pomáhá uspořádat rozpočty podle potřeby a snadno provádět výpočty pomocí základních vzorců. Rozpočtové tabulky slouží například k evidenci příjmů a výdajů. Hlavním důvodem, proč většina lidí přestane používat rozpočtové tabulky, které nenabízejí možnost posunu data, je to, že na konci každého měsíce je třeba informace znovu zadat nebo přesunout. Tabulky jsou stále vynikající pro komplexní rozpočty a plánování.
Některé programy jsou napsány speciálně pro správu peněz. Produkty jako Quicken a Microsoft Money jsou určeny ke sledování informací o jednotlivých účtech, například o běžných a spořicích účtech nebo účtech peněžního trhu. Tyto programy mohou kategorizovat minulé výdaje a zobrazovat měsíční přehledy, které jsou užitečné pro sestavování rozpočtu na další měsíce.
Software pro správu výdajů
Software pro správu výdajů, jako je například You Need a Budget (YNAB), je variantou softwaru pro správu peněz. Tento typ softwaru se zaměřuje na poskytování informací koncovému uživateli o tom, co zbývá utratit v aktuálním měsíci. Stejně jako software pro správu peněz se některé softwarové balíčky pro správu výdajů mohou připojit k online bankovním účtům, aby bylo možné získat aktuální zprávu o stavu aktuálního měsíčního rozpočtu.
Sestavování osobního rozpočtu sice není nijak zvlášť obtížné, ale u mnoha spotřebitelů má spíše negativní konotaci. Dodržování několika základních pojmů pomáhá vyhnout se několika běžným nástrahám rozpočtování.
Čím složitější je proces sestavování rozpočtu, tím menší je pravděpodobnost, že ho člověk dodrží. Účelem osobního rozpočtu je určit, kde se vyskytují příjmy a výdaje společné domácnosti; není to určení každého jednotlivého nákupu dopředu. To, jak je definována jednoduchost s ohledem na používání rozpočtových kategorií, se v jednotlivých rodinách liší, ale mnoho drobných nákupů lze obecně zařadit do jedné kategorie (auto, věci do domácnosti atd.).
Proces sestavování rozpočtu je navržen tak, aby byl flexibilní; spotřebitel by měl počítat s tím, že se rozpočet bude měsíc od měsíce měnit a bude vyžadovat měsíční revizi. Překročení nákladů v jedné kategorii rozpočtu by mělo být v následujícím měsíci zohledněno nebo by mu mělo být zabráněno. Pokud například rodina přes veškerou snahu utratí za potraviny o 40 USD více, než plánovala, měl by rozpočet na příští měsíc odrážet přibližně 40 USD navýšení a odpovídající snížení v jiných částech rozpočtu.
„Překračování rozpočtu“ je častým úskalím při sestavování osobního rozpočtu; časté překračování rozpočtu může spotřebitelům umožnit, aby si osvojili výdajové návyky z doby před sestavením rozpočtu. Předvídání událostí, při nichž dojde k porušení rozpočtu (a nedočerpání výdajů v jiných kategoriích), a odpovídající úprava rozpočtu umožňuje spotřebitelům určitou míru flexibility v oblasti jejich příjmů a výdajů.
Rozpočtování nepravidelných příjmů
Je zřejmé, že pro domácnost je nejdůležitější odhadnout její průměrný (roční) příjem; výdaje, které budou relativně konstantní, je třeba udržet pod touto částkou. Protože rozpočet je přibližný odhad, měl by být vždy ponechán prostor pro chybu, takže udržování výdajů o 5 % nebo 10 % pod odhadovaným příjmem je rozumný přístup. Při správném postupu by domácnostem mělo na konci každého roku zbýt přibližně 5 % jejich příjmů. Samozřejmě čím lepší jsou odhady, tím lepší jsou výsledky.
Abyste se vyhnuli nedostatku peněz, protože výdaje vzniknou dříve, než peníze skutečně dorazí (v podnikatelském žargonu známé jako problém cash flow), měli byste si vytvořit „bezpečnostní polštář“ přebytečné hotovosti (na pokrytí měsíců, kdy skutečné příjmy nedosahují odhadovaných hodnot). Neexistuje jednoduchý způsob, jak si vytvořit bezpečnostní polštář, takže rodiny často musí utrácet méně, než vydělávají, dokud si polštář nevytvoří. To může být náročný úkol, zejména pokud se začíná v období nízkých příjmů, ačkoli takto začíná většina rozpočtů. Obecně platí, že domácnosti, které začínají s výdaji o 5 % nebo 10 % nižšími, než jsou jejich průměrné příjmy, by si měly pomalu vytvářet polštář úspor, který mohou využít, když jsou příjmy nižší než průměr. Zda je toto tempo vytváření polštáře pro danou finanční situaci dostatečně rychlé, závisí na tom, jak proměnlivý je příjem a zda proces sestavování rozpočtu začíná ve vysokém nebo nízkém bodě výdělkového cyklu.
Jedním z přístupů je žít z příjmu za poslední měsíc. Při sestavování rozpočtu na daný měsíc tak člověk přesně ví, kolik má k dispozici. K tomu by však rodina musela udělat vše, co je v jejích silách, aby po celý měsíc neutratila nic ze svých příjmů. Další možností by bylo použít část již naspořených peněz.
Při rozdělování peněz do rozpočtu se můžete řídit několika zásadami. Jednou z nejdůležitějších priorit jsou minulé výdaje; důležitým krokem většiny strategií osobního rozpočtu je sledování výdajů prostřednictvím účtenek za uplynulý měsíc, aby bylo možné sladit výdaje za daný měsíc s výdaji plánovanými v rozpočtu na následující měsíc. Lze použít kterýkoli z následujících pokynů pro přidělování peněz; vyberte si ten, který bude dobře vyhovovat vaší situaci.
60% řešení je systém sestavování rozpočtu, který vytvořil šéfredaktor MSN Money Richard Jenkins. Název „The 60% Solution“ pochází z Jenkinsova návrhu vydávat 60 % hrubého příjmu domácnosti (před zdaněním) na fixní výdaje. Mezi fixní výdaje patří federální daně, státní daně a daně ze sociálního zabezpečení, pojištění, běžné účty a životní náklady – jako je jídlo a oblečení, splátky za auto a dům.
Zbývajících 40 % se rozdělí následovně, přičemž 10 % připadá na každou kategorii:
Pokud má jednotlivec vysoký nehypoteční dluh, Jenkins doporučuje, aby 20 % určených na důchod a dlouhodobé úspory směřovalo na splácení dluhu; jakmile je dluh splacen, 20 % (důchod + dluh) se má okamžitě přesměrovat zpět do původních kategorií. Podle Jenkinse je sledování jednotlivých výdajů zbytečné, protože zůstatek na jeho primárním běžném účtu zhruba odpovídá částce, kterou lze v rámci tohoto plánu utratit.
Software určený ke snadnému nastavení a sledování rozpočtu 60 % řešení je integrován do „deluxe“ a vyšších verzí Microsoft Money 2007 a Microsoft Money Plus.
Bydlení jako 25 % příjmu, který lze utratit
Další zásadou rozdělování je, že výdaje na bydlení (hypotéka nebo nájemné) by měly být omezeny na 25 % příjmu, který lze utratit. Toto pravidlo platí zejména pro rodiny, které se stěhují do nového bydlení; pokud splátka za dům v hodnotě 300 000 USD plus daně vyústí v měsíční účet za hypotéku ve výši 2 000 USD, nezabere příliš velkou část rozpočtu?
Na trzích s mimořádně vysokými cenami nemovitostí, jako je Kalifornie nebo Boston v Massachusetts na počátku roku 2000, může být obtížné toto pravidlo dodržet. Vysoké procento příjmů vynaložených na bydlení bude vyžadovat nižší procenta v ostatních kategoriích.
Jakmile je rozpočet sestaven a správné částky v dolarech jsou rozděleny do příslušných kategorií, je třeba se při sestavování osobního rozpočtu zaměřit na jeho dodržování. Stejně jako v případě přidělování peněz existují různé metody, jak rozpočet dodržovat.
Obálkové účetnictví je metoda sestavování rozpočtu, kdy se pravidelně (tj. měsíčně, jednou za dva týdny atd.) vyčlení určitá částka peněz na konkrétní účel nebo kategorii v obálce označené pro tento účel. Pak se při každém nákupu podíváte do obálky pro daný typ nákupu, abyste zjistili, zda je na nákup dostatek prostředků. Pokud tam peníze jsou, je vše v pořádku. V opačném případě nákup neprovedete, alespoň ne do doby, než bude provedeno další přidělení. Platí to i obráceně, pokud tento měsíc neutratíte vše, co je v obálce, pak se další příděl přidá k tomu, co už tam je, a výsledkem je více peněz na další měsíc.
Díky obálkovému rozpočtu lze kdykoli spočítat částku, která zbývá k utracení v dané kategorii, a to tak, že spočítáte peníze v obálce. Volitelně lze každou obálku označit částkou splatnou každý měsíc (pokud je účet znám předem) a datem splatnosti účtu.
Rozpočtování v tabulkovém procesoru s posunem data
Rozpočtové tabulky obvykle nabízejí podrobný pohled na 12měsíční plán příjmů a výdajů. Dobrým způsobem, jak sledovat a spravovat rozpočet při použití tabulky, která nabízí posun data, je nastavit aktuální měsíc o několik měsíců v rámci 12měsíčního cyklu, například 4. měsíc. Tímto způsobem lze při tvorbě nebo úpravě rozpočtového plánu zobrazit předchozí výdaje a výsledky.