Rituál je soubor akcí, o nichž se často předpokládá, že mají symbolickou hodnotu, jejichž provedení je obvykle předepsáno náboženstvím nebo tradicemi společenství náboženskými nebo politickými zákony kvůli vnímané účinnosti těchto akcí.
Rituál může být prováděn v pravidelných intervalech nebo při specifických příležitostech nebo podle uvážení jednotlivců nebo společenství. Může být prováděn jedinou osobou, skupinou nebo celým společenstvím; na libovolných místech nebo na místech, která jsou pro něj zvlášť vyhrazena; buď na veřejnosti, v soukromí nebo před konkrétními lidmi. Rituál může být omezen na určitou podmnožinu společenství a může umožnit nebo podtrhnout přechod mezi náboženskými nebo společenskými stavy.
Účely rituálů jsou různé; patří mezi ně dodržování náboženských povinností nebo ideálů, uspokojování duchovních nebo emocionálních potřeb praktikujících, posilování sociálních vazeb, demonstrace respektu nebo podřízenosti, vyjádření příslušnosti, získání společenského přijetí nebo souhlasu s nějakou událostí – nebo někdy jen pro potěšení ze samotného rituálu.
Rituály různého druhu jsou charakteristickým rysem téměř všech známých lidských společností, minulých i současných. Zahrnují nejen různé bohoslužebné obřady a svátosti organizovaných náboženství a kultů, ale také rituály přechodu určitých společností, přísahy věrnosti, korunovace a prezidentské inaugurace, sňatky a pohřby, tradice a promoce školních „shotů“, klubová setkání, sportovní akce, halloweenské večírky a přehlídky veteránů, vánoční nákupy a další. Mnoho činností, které jsou zdánlivě prováděny pro konkrétní účely, jako jsou soudní procesy s porotou, popravy zločinců a vědecká sympozia, jsou nabity čistě symbolickými akcemi předepsanými předpisy nebo tradicí, a tedy částečně rituální povahy. I běžné akce jako potřesení rukou a pozdrav jsou rituály.
Vzhledem k jejich symbolické povaze neexistují téměř žádné hranice pro druh činů, které mohou být začleněny do rituálu. Rituály minulých a současných společností obvykle zahrnovaly speciální gesta a slova, recitaci pevných textů, provedení speciální hudby, písní nebo tanců, procesí, manipulaci s určitými předměty, použití speciálních šatů, konzumaci speciálního jídla, pití nebo drog a mnoho dalšího. Náboženské rituály také zahrnovaly zvířecí oběti, lidské oběti, rituální sebevraždu a rituální vraždu. Rituální nářek – píseň prováděná s pláčem – byl v mnoha společnostech považován za vyžadovaný k rituálnímu odnesení zesnulé duše do bezpečného posmrtného života (Tolbert 1990a, 1990b; Wilce 2006).
Rituál slouží různým účelům, mimo jiné:
V náboženství může rituál zahrnovat předepsané vnější formy provádění, kult nebo kult určitého pozorování v rámci náboženství nebo náboženského vyznání. Ačkoli je rituál často používán v souvislosti s bohoslužbou prováděnou v kostele, skutečný vztah mezi doktrínou jakéhokoli náboženství a jeho rituálem (rituály) se může značně lišit od organizovaného náboženství po neinstitucionalizované duchovno, jako je šamanismus ayahuasca praktikovaný Urarinou z horní Amazonie. Rituály mají často úzkou spojitost s úctou, takže rituál v mnoha případech vyjadřuje úctu k božstvu nebo idealizovanému stavu lidstva.
Navzdory tomuto chápání rituálu je však význam rituálu jako síly pro vytváření a udržování náboženství do značné míry podceňován. Možnosti, které charakteristická kombinace tradičního významu rituálu s instrumentálními nebo částečně instrumentálními akcemi umožňuje, byly podceňovány mnoha učenci náboženských studií, kteří místo toho vysvětlují vytváření náboženských skupin ve smyslu „vyjádření“ duševního přesvědčení (nebo jiných mentalistických účtů) spíše než ve smyslu společenských tělesných akcí, které se postupem času stávají symbolickými.
Rituály tvoří součást lidské kultury po desítky tisíc let. Nejstarší známé důkazy o pohřebních rituálech pocházejí z doby před asi 20 000 lety. (Starší kostry nevykazují žádné známky úmyslného ‚pohřbívání‘, a jako takové postrádají jasné důkazy o tom, že byly rituálně ošetřeny.)
Vedle osobních dimenzí uctívání a úcty mohou mít rituály zásadnější společenskou funkci ve vyjadřování, upevňování a posilování sdílených hodnot a přesvědčení společnosti. Tato funkce může být zneužita k politickým cílům, ačkoliv je jádrem většiny sociologických chápání náboženského rituálu.
Rituály mohou pomoci při vytváření pevného pocitu skupinové identity. Lidé používají rituály k vytváření sociálních vazeb a dokonce k vyživování mezilidských vztahů.
Jakýkoli artefakt nalezený v archeologické sestavě, který není okamžitě uznán jako nástroj nebo dekorace, je někdy považován nebo zpočátku popisován jako rituální předmět. Například lebky červeného jelena s parohy nalezené u Star Carr nebo vysvětlení kultury Beaker.
Antropologové nalezli rituály prováděné po celé zeměkouli, ve všech myslitelných kulturách. Ve svých nejzákladnějších prvcích je rituál jedním z mnoha kulturních univerzálů, přesto je mezikulturní variace ve formě, obsahu a společenské funkci často velká. Zvláštní zájem antropologů vzbudila role rituálu při strukturování životních krizí, lidského vývoje, náboženského uzákonění a zábavy. Mezi antropology a dalšími etnografy, kteří přispěli k rituální teorii, jsou Victor Turner, Ronald Grimes, Mary Douglas a biotechnologičtí strukturologové. Antropologové od Emila Durkheima přes Turnera a současní teoretici jako Michael Silverstein (2004) zacházejí s rituálem jako se společenskou akcí zaměřenou na konkrétní proměny často koncipované v kosmických pojmech. I když proměny lze také považovat za osobní (např. rituály plodnosti a uzdravení, které popisuje Turner), i zdánlivě světský cíl jako sjednocení válčících států během americké občanské války (Lincolnův Gettysburgův projev [pro sémioticko-antropologickou analýzu viz Silverstein 2002] se stává jakousi kosmickou událostí, která se táhne až do „věčnosti“.
Téměř všechny spolky a spolky mají do své struktury zakomponovány rituály, od propracovaných a někdy „tajných“ iniciačních obřadů až po formalizovanou strukturu svolávání schůzí. Do fungování společností jsou tak vtaženy četné aspekty rituálních a rituálních úkonů.
V psychologii termín rituál odkazuje na opakující se, systematický behaviorální proces uzákoněný s cílem neutralizovat nebo zabránit úzkosti a je příznakem obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD).
Bell, Catherine. (1997) Ritual: Perspectives and Dimensions. New York: Oxford University Press.
Bloch, Maurice. (1992) Prey into Hunter: The Politics of Religious Experience. Cambridge: Cambridge University Press.
D’Aquili, Eugene G., Charles D. Laughlin a John McManus. (1979) The Spectrum of Ritual: A Biogenetic Structural Analysis. New York: Columbia University Press.
Douglas, Mary. (1966) Purity and Danger: An Analysis of Concepts of Pollution and Taboo. London: Routledge.
Durkheim, Emile. (1912) Základní formy náboženského života.
Erikson, Erik. (1977) Toys and Reasons: Stages in the Ritualization of Experience. New York: Norton.
Gennep, Arnold van. (1960) The Rites of Passage. Chicago: Chicago University Press.
Grimes, Ronald L. (1994) The Beginnings of Ritual Studies. Columbia, SC: University of South Carolina Press.
Malinowski, Bronislaw. (1948) Magic, Science and Religion. Boston: Beacon Press.
Rappaport, Roy A. (1999) Ritual and Religion in the Making of Humanity. Cambridge: Cambridge University Press.
Smith, Jonathan Z. (1987) To Take Place: Toward Theory in Ritual. Chicago: University of Chicago Press.
Staal, Frits (1990) „Ritual and Mantras: Rules Without Meaning“. New York: Peter Lang Publishing, Inc.
Turner, Victor W. (1969) The Ritual Process: Structure and Anti-Structure. Chicago: Aldine Publishing Company.
Durkheim, E. 1965 [1915]. Základní formy náboženského života. New York: Svobodný tisk.
Fogelin, L. 2007. Archeologie náboženského rituálu. Výroční přehled antropologie 36:55-71.
Silverstein, M. 2003. Talking Politics :The Substance of Style from Abe to „W“. Chicago: Prickly Paradigm Press (distribuováno University of Chicago).
—. 2004. „Cultural“ Concepts and the Language-Culture Nexus. Current Anthropology 45:621-652.
Tolbert, E. 1990a. Women Cry with Words: Symbolization of Affect in the Karelian Lament. Yearbook for Traditional Music 22:80-105.
—. 1990b. „Magico-Religious Power and Gender in the Karelian Lament“, in Music, Gender, and Culture, vol. 1, Intercultural Music Studies. Edited by M. Herndon and S. Zigler, pp. 41-56. Wilhelmshaven, DE.: International Council for Traditional Music, Florian Noetzel Verlag.
Turner, V. W. 1969. The Ritual Process: Structure and Anti-Structure. Harmondsworth: Penguin.
—. 1967. The Forest of Symbols: Aspects of Ndembu Ritual. Ithaca and London: Cornell University Press.
Wilce, J. M. 2006. Magical Laments and Anthropological Reflections: The Production and Circulation of Anthropological Text as Ritual Activity. Current Anthropology 47:891-914.