Samota, Frederic Leighton
Samota člověka znamená odloučení nebo izolaci, tj. nedostatek kontaktu s ostatními lidmi. Může pramenit ze záměrné volby, nakažlivé nemoci, znetvořujících rysů nebo odpudivých osobních návyků nebo z okolností zaměstnání či situace.
Krátkodobá samota je často ceněna jako čas, kdy člověk může nerušeně pracovat, přemýšlet nebo odpočívat. Může být žádoucí kvůli soukromí.
Dlouhodobá samota je často vnímána jako nežádoucí, způsobující osamělost nebo uzavřenost, která je důsledkem neschopnosti navazovat vztahy. Pro některé lidi však samota není deprimující. Jiní (např. mniši) považují dlouhodobou samotu za prostředek duchovního osvícení.
Lze rozlišovat mezi fyzickým a psychickým odloučením. Lidé mohou vyhledávat fyzické odloučení, aby se zbavili rušivých vlivů a mohli se lépe soustředit, přemýšlet nebo meditovat. Není to však samoúčelné a jakmile je dosaženo určité schopnosti odolávat rozptýlení, lidé se stávají méně citlivými na rušivé vlivy a jsou schopnější udržet si bdělost a zůstat vnitřně pohrouženi a soustředěni. Někteří vysoce vyspělí lidé (např. někteří buddhističtí mniši) dokáží udržet velmi vysokou úroveň soustředění téměř bez ohledu na vnější okolnosti. Takoví lidé, pokud nemají za úkol pomáhat druhým, nevyhledávají žádnou interakci s vnějším fyzickým světem. Jejich bdělost je jejich světem, alespoň zdánlivě.
Příznaky izolace často zahrnují úzkost, smyslové iluze nebo dokonce zkreslení času a vnímání. Mladí lidé mají tendenci přizpůsobovat se izolaci lépe než starší lidé. Průkopnický výzkum v této oblasti provedla McGillova univerzita v kanadském Montrealu.
Ochranná izolace je typ izolace vytvořený při testech. Obvykle ji lze klasifikovat podle toho, že se lze z experimentu nebo izolace odhlásit. Často se na ni lze připravit a zpravidla není negativní. (Častěji je za čas strávený pokusem subjekt odměněn).
Emocionální izolace je termín používaný k popisu stavu izolace, kdy je jedinec emocionálně izolován, ale může mít dobře fungující sociální síť.
Izolace v podobě samovazby je trest používaný v mnoha zemích světa pro vězně obviněné ze závažných trestných činů, pro ty, kteří mohou být ve vězeňské populaci rizikoví (např. pedofilové), pro ty, kteří mohou spáchat sebevraždu, a pro ty, kteří se nemohou účastnit vězeňské populace kvůli nemoci nebo zranění.
Kromě toho mohou psychiatrické léčebny zavést úplnou nebo částečnou izolaci některých pacientů, zejména násilných nebo podvratných, aby vyhověly jejich specifickým potřebám a ochránily zbytek zotavující se populace před jejich vlivem.