Ponoření obličeje do vody způsobuje savčí potápěčský reflex, který se vyskytuje u všech známých savců (včetně člověka, i když je méně výrazný), ale zejména u vodních savců (jako jsou například velryby a tuleni.) Výsledkem reflexu je soubor složitých fyziologických adaptací, které se u těchto savců vyvinuly a které uvádějí tělo do režimu úspory kyslíku, aby se maximalizovala doba, kterou lze strávit pod vodou. Reflex zahrnuje tři procesy, které se spouští postupně:
Jak člověk při vědomí, tak člověk v bezvědomí tak může bez kyslíku pod vodou přežívat déle než ve srovnatelné situaci na souši. Děti obvykle přežívají déle než dospělí, jsou-li bez kyslíku pod vodou. Přesný mechanismus tohoto účinku byl diskutován a může být důsledkem ochlazení mozku podobného ochranným účinkům pozorovaným u pacientů léčených hlubokým podchlazením.
Když je obličej ponořen, receptory, které jsou citlivé na chlad v nosní dutině a dalších oblastech obličeje, dodávaných kraniálním nervem V (trigeminální) předávají informace do mozku a pak inervují kraniální nerv X, který je součástí autonomního nervového systému. To způsobuje bradykardii a periferní vazokonstrikci. Krev se odstraňuje z končetin a všech orgánů kromě srdce a mozku, čímž se vytváří srdeční-mozkový okruh a savec může šetřit kyslíkem.
U lidí není savčí potápěčský reflex navozen, když jsou končetiny zavedeny do studené vody. Mírná bradykardie je způsobena tím, že subjekt zadržuje dech, aniž by ponořil obličej do vody. Při dýchání s ponořeným obličejem to způsobuje potápěčský reflex, který se zvyšuje úměrně snižující se teplotě vody.[citace nutná] Aktivaci potápěčského reflexu studenou vodou lze použít k léčbě supraventrikulární tachykardie. Nicméně největší efekt bradykardie je navozen, když subjekt zadržuje dech s ponořeným obličejem.