Termín sensorium (množné číslo: sensoria) označuje souhrn vnímání organismu, „sídlo pocitů“, kde organismus prožívá a interpretuje prostředí, v němž žije. Termín se do angličtiny původně dostal z pozdní latiny v polovině 17. století, a to z kmene sens- (viz: sense). V dřívějším užití se v širším smyslu vztahoval k mozku jako orgánu mysli (Oxford English Dictionary 1989). V lékařském, psychologickém a fyziologickém diskurzu se začal používat pro označení celkového charakteru jedinečného a proměnlivého smyslového prostředí, které jedinec vnímá. Patří sem cítění, vnímání a interpretace informací o světě smysly, percepčními systémy a myslí (MedTerms 2001).
Ve 20. století se koncept sensoria stal klíčovou součástí kulturních teorií Marshalla McLuhana, Edmunda Carpentera a Waltera J. Onga (Carpenter a McLuhan 1960; Ong 1991). Zaměřili se na rozdíly v sensoriu v různých sociálních kontextech a navrhli, že svět je vysvětlován a prožíván odlišně v závislosti na specifických „poměrech smyslů“, které členové kultury sdílejí v sensoriích, jež se naučili obývat (Howes 1991, s. 8). Novější práce ukázaly, že jedinci mohou do svých jedinečných sensorií zahrnout percepční sklony, které přesahují jejich kulturní normy; a to i tehdy, když je, jako v historii čichu na Západě, daný smysl potlačován nebo většinou ignorován (Classen, Howes a Synnott 1994).
Tuto souhru různých způsobů vnímání světa lze přirovnat ke zkušenosti synestezie, kdy podnět jednoho smyslu vyvolá vnímání jiným, zdánlivě nesouvisejícím smyslem, jako je tomu u hudebníků, kteří mohou ochutnat intervaly mezi slyšenými tóny (Beeli et. al., 2005), nebo u umělců, kteří mohou cítit barvy. U mnoha jedinců, kteří mají jeden nebo více smyslů omezených nebo ztracených, se vyvíjí smyslové vnímání s poměrem smyslů, který upřednostňuje ty, které mají plnější. Často nevidomí nebo neslyšící hovoří o kompenzačním efektu, kdy se jejich hmat nebo čich stávají ostřejšími, což mění způsoby jejich vnímání a uvažování o světě; obzvláště výmluvné příklady lze nalézt v případech „divokých dětí“, jejichž rané dětství bylo stráveno v týraném, zanedbávaném nebo nelidském prostředí, což zintenzivnilo i minimalizovalo vnímací schopnosti (Classen 1991).
Vývoj jedinečných senzorií v kulturách a u jednotlivců
Ačkoli někteří považují tyto modality za abnormální, je pravděpodobnější, že tyto příklady ukazují kontextovou a sociálně naučenou povahu vjemů. „Normální“ senzorika a „synestetická“ senzorika se liší na základě rozdělení, propojení a vzájemného působení rozmanitého smyslového aparátu těla. Synestetik má jednoduše vyvinutý jiný soubor vztahů, včetně kognitivních nebo interpretačních dovedností, které poskytují jedinečné schopnosti a porozumění světu (Beeli et. al., 2005). Senzorika je výtvorem fyzického, biologického, sociálního a kulturního prostředí individuálního organismu a jeho vztahů při pobytu ve světě.
To, co je z jednoho pohledu považováno za podivné rozostření vjemů, je z jiného pohledu normální a „přirozený“ způsob vnímání světa, a mnoho jedinců a jejich kultur skutečně rozvíjí sensoria, která se zásadně liší od modality většiny západní vědy a kultury zaměřené na zrak. Jedním z odhalujících kontrastů je myšlenka jednoho bývalého Rusa na toto téma:
Smyslová ekologie a antropologie
Tyto poznatky byly podnětem pro rozvoj rozvíjejícího se oboru smyslové antropologie, který se snaží porozumět jiným kulturám z hlediska jejich vlastních jedinečných smyslových vjemů. Antropologové jako Paul Stoller (1989) a Michael Jackson (1983, 1989) se zaměřili na kritiku hegemonie vidění a textovosti ve společenských vědách. Přesvědčivě argumentují ve prospěch vtěleného porozumění a analýzy, které jsou citlivé k jedinečnému kontextu pocitů těch, jimž chceme porozumět. Domnívají se, že důkladné uvědomění si a přijetí jiných sensorií je klíčovým požadavkem, má-li se etnografie přiblížit skutečnému porozumění.
Související oblastí studia je smyslová (nebo percepční) ekologie. Tato oblast se zaměřuje na pochopení jedinečných smyslových a interpretačních systémů, které si všechny organismy vytvářejí na základě specifického ekologického prostředí, v němž žijí, které zažívají a kterému se přizpůsobují. Klíčovým badatelem v této oblasti byl psycholog James J. Gibson, který napsal řadu zásadních svazků, v nichž uvažuje o smyslech z hlediska holistických, samostatných percepčních systémů. Ty vykazují vlastní vědomé, interpretační chování, spíše než aby fungovaly pouze jako kanály dodávající informace pro kognitivní zpracování, jak je tomu v reprezentativnějších filozofiích vnímání nebo teoriích psychologie (1966, 1979). Percepční systémy zjišťují v objektech ve světě „affordances“ a zaměřují pozornost na informace o objektu z hlediska možného využití, které organismus nabízí.
Jednotlivé smyslové systémy těla jsou pouze součástí širší percepční ekologie, která zahrnuje fyzický aparát vnímání, vnímané prostředí a naučené i vrozené systémy pro usměrňování pozornosti a interpretaci výsledků. Tyto systémy představují a uskutečňují informace (jako vliv, který vede k transformaci) potřebné k vnímání, identifikaci nebo uvažování o světě a jsou rozmístěny v samotné konstrukci a strukturách těla, ve vztahu k fyzickému prostředí, stejně jako v pojmech a interpretacích mysli. Tyto informace se liší v závislosti na druhu, fyzickém prostředí a kontextu informací v sociálních a kulturních systémech vnímání, které se rovněž mění v čase a prostoru a tak, jak se jedinec učí životem. Každá jednotlivá percepční modalita může zahrnovat nebo překrývat více smyslových struktur, stejně jako další způsoby vnímání, a součet jejich vztahů a poměr smíšení a důležitosti tvoří senzorium. Vnímání, chápání a uvažování organismu je závislé na konkrétní zkušenosti se světem, kterou přinášejí měnící se poměry smyslů.
„Zakalené smysly“ je lékařský termín označující neschopnost jasně myslet nebo se soustředit. Souvisí s velkým množstvím základních příčin od stavů vyvolaných léky až po patogenní stavy vyvolané nemocí nebo nedostatkem minerálů.
Sensorium je také gothic rocková kapela, ve které zpívá Peter ‚Bob‘ White a na bicí hraje Simon Rippin, který působil v Nefilim – bicí.
Vydali album Jahazralah