Signorelliho parapraxis představuje první a nejznámější příklad parapraxisu a jeho analýzu ve Freudově knize Psychopatologie všedního života. Parapraxis se soustředí na problém hledání slov a výrobu náhražek. Freud si nedokázal vzpomenout na jméno (Signorelli) malíře fresek z Orvieta a jako náhražky vytvořil jména dvou malířů Botticelliho a Boltraffia. Freudova analýza ukazuje, jaké asociativní procesy spojovaly Signorelliho s Botticellim a Boltraffiem. Analýza byla kritizována nejen lingvisty.
Botticelli – Boltraffio – Trafoi
Jednou z důležitých ingrediencí Freudovy analýzy byla severoitalská vesnice Trafoi, kde obdržel zprávu o sebevraždě jednoho ze svých pacientů, který se potýkal se sexuálními problémy. Bez Trafoiho by byla náhražka Boltraffiova rýmu nesrozumitelná. Freud spojuje Trafoiho s tématem ‚smrt a sexualita‘, což je téma předcházející problému nalezení slova v konverzaci, kterou měl Freud během cesty vlakem přes Bosnu a Hercegovinu.
Druhou důležitou složkou Freudovy analýzy je extrakce italského slova signor ze zapomenutého jména Signorelli. Herr, německý protějšek Signora, je pak spojen s Herzegowinou a slovo Herr se vyskytuje, jak nám Freud říká, v rozhovoru.
Freud popírá relevanci obsahu fresek. Nicméně psychoanalytici pokračovali ve svých výzkumech zejména tímto směrem, ale nenašli žádné nové vysvětlení parapraxis. Jacques Lacan naznačil, že parapraxis může být aktem sebezapomínání.
Trafoi v Kraepelinově snu
První kritika Freuda přišla od Emila Kraepelina, který v postskriptu ke své monografii o jazykových poruchách ve snech z roku 1906 líčí sen týkající se Trafoiho. Sen se točí kolem neologismu Trafei, který Kraepelin spojuje s Trafoim. Sen může být chápán jako implicitní kritika Freudovy analýzy. Italské trofei je spojováno s Trafeim stejně jako Trafoi (srov. van Ooijen, 1996) a objasňuje Kraepelinův sen. Význam trofei se čte v německém Siegeszeichen (znamení vítězství) a toto německé slovo spolu s latinským znaménkem jasně odkazuje na Freudovo křestní jméno (Engels, 2006, s. 22-24).
Freud zanedbal vlastní pozorování
Freud ve své analýze nepoužil skutečnost, že si velmi dobře pamatoval obraz malíře v levém dolním rohu jedné z fresek (viz: Fresko skutků Antikrista). Obraz, jakýsi podpis, byl tedy třetí náhražkou zapomenutého jména Signorelli. „Podpis“ může být interpretován jako odkaz na latinské sloveso signare a toto slovo, namísto Freudova signore, pak vede k jednoduché analýze Signorelliho parapraxis (Engels, 2006, s. 66-69). Zdá se, že už není potřeba bosensko-hercegowinských asociací (Bo a Herr) představovaných samotným Freudem. V alternativě k Freudově analýze zůstává sebevražedné poselství v Trafoi důležitým bodem k pochopení parapraxis (toto poselství je ranou pro Freudovo sebevědomí). Výskyt Signorelliho parapraxis během Freudovy cesty z Ragusy do Trebinje (v Herzegowině) není zpochybňován, jak to učinil Swales.