Schematická reprezentace normálního sinusového rytmu ukazující standardní vlny, segmenty, a intervaly
Sinusový rytmus je termín používaný v medicíně k popisu normálního tlukotu srdce, měřeného elektrokardiogramem (EKG). Má určité generické rysy, které slouží jako charakteristické znaky pro srovnání s normálními EKG.
Obvykle existuje šest odlišných vln (označených písmeny P, Q, R, S, T a U) v jediném tepu srdce v sinusovém rytmu a vyskytují se v určitém pořadí, v určitých časových obdobích, se specifickými relativními velikostmi. I když existuje významný rozsah, v němž jsou změny rytmu považovány za normální, cokoliv, co se odchyluje od sinusového rytmu o více než určitou hodnotu, může svědčit o srdečním onemocnění.
Sinusový rytmus je charakterizován obvyklou rychlostí někde mezi 60-100 bpm. Každému komplexu QRS předchází vlna P a po každé vlně P musí následovat vlna QRS (opak nastává, pokud je AV blok druhého nebo třetího stupně). Morfologie a osa P vlny musí být normální a PR interval bude obvykle 120 ms až 200 ms.
V normálním sinusovém rytmu putují elektrické impulsy z uzlu SA do uzlu AV s úspěšnou kontrakcí obou síní. Elektrické impulsy z uzlu AV úspěšně stahují komory. Na EKG jsou normální prvky PQRST bez známek arytmie, tachykardie nebo bradykardie.
Normální sinusový rytmus na EKG nevylučuje diagnózu infarktu myokardu. Je třeba vyhodnotit dokumentaci stavu ST segmentu a hodnot QT. Prosté zdokumentování „EKG NSR“ (Normální sinusový rytmus) indikuje pouze základní rytmus.