Stálost barev je příkladem subjektivní stálosti a rysem systému lidského vnímání barev, který zajišťuje, že vnímaná barva objektů zůstává za různých podmínek osvětlení relativně konstantní. Například jablko nám připadá zelené v poledne, kdy je hlavním osvětlením bílé sluneční světlo, a také při západu slunce, kdy je hlavní osvětlení červené. To nám pomáhá identifikovat objekty. U některých nelidských druhů, jako jsou opice a zlaté rybky, byla také prokázána stálost barev. Je pravděpodobné, že všechna zvířata s barevným viděním mají stálost barev.
Stálost barev funguje pouze tehdy, když dopadající osvětlení obsahuje rozsah vlnových délek. Různé kuželovité buňky oka registrují různé rozsahy vlnových délek světla odraženého každým objektem na scéně. Z těchto informací se vizuální systém pokouší určit přibližné složení svítícího světla. Toto osvětlení je pak diskontováno, aby se získala „skutečná barva“ nebo odrazivost objektu: vlnové délky světla, které objekt odráží. Tato odrazivost pak do značné míry určuje vnímanou barvu. Přesný algoritmus použitý pro tento proces není znám.
Efekt byl popsán v roce 1971 Edwinem Landem, který formuloval teorii sítnice, aby ji vysvětlil. Slovo „sítnice“ je tvořeno z „sítnice“ a „kůry mozkové“, což naznačuje, že na zpracování se podílí oko i mozek.
Efekt lze experimentálně demonstrovat následovně. Zobrazení, nazývané „Mondrian“ (podle Pieta Mondriana, jehož obrazy jsou podobné) sestávající z četných barevných skvrn, je zobrazeno člověku. Zobrazení je osvětleno třemi bílými světly, jedním promítaným přes červený filtr, jedním promítaným přes zelený filtr a jedním promítaným přes modrý filtr. Osoba je požádána, aby upravila intenzitu světel tak, aby konkrétní skvrna na displeji vypadala bíle. Experimentátor pak změří intenzity červeného, zeleného a modrého světla odraženého od této bíle vypadající skvrny. Pak experimentátor požádá osobu, aby identifikovala barvu sousední skvrny, která se například jeví zeleně. Pak experimentátor upraví světla tak, aby intenzity červeného, modrého a zeleného světla odraženého od zelené skvrny byly stejné, jako byly původně naměřeny od bílé skvrny. Osoba vykazuje barevnou stálost v tom, že zelená skvrna se nadále jeví zelená, bílá skvrna se nadále jeví bílá a všechny zbývající skvrny mají nadále své původní barvy.