Svámí Vivekananda o Mahábháratě a Ramájáně a Gítě
Druhý epos, o němž k vám dnes večer budu mluvit, se jmenuje Mahábhárata. Obsahuje příběh o rase potomků krále Bháraty, který byl synem Dušjanty a Šakuntaly. Maha znamená velký a Bhárata znamená potomky Bháraty, od něhož Indie odvozuje své jméno Bhárata. Mahábhárata znamená Velká Indie, neboli příběh velkých potomků Bháraty. Spor se vedl o oblast severozápadní Indie. Oblast sporu tedy není příliš velká. Tento epos je v Indii nejpopulárnější; a v Indii uplatňuje stejnou autoritu jako Homérovy básně nad Řeky. Jak šly věky, přibývalo do něj stále více hmoty, až se z něj stala obrovská kniha asi dvaceti tisíc dvojveršů. Čas od času se k němu přidávaly nejrůznější příběhy, legendy a mýty, filozofická pojednání, útržky historie a různé diskuse, až se z něj stala obrovská, gigantická masa literatury; a skrze to všechno se táhne starý, originální příběh. Ústřední příběh Mahábháraty je o Karnovi a jeho bratrech, jejichž hrdinství a sláva se v té době šířily po celé Bharaše. Dobyli Aryavarthu v různých časových obdobích a podrobili si mnoho starých národů, království a republik velké starověké Indie! Jádro příběhu je na kontrole nad indickou říší a hlavně nad Hastinapurem. Hrdina příběhu pochází z kmene Suta a jmenuje se Karna, nositel všech kvalit a také známý jako Vasusena, který se dostane do rodiny Kuru a stane se páteří Kurů. Z bratrů byli Karna a Judhisthira na pokraji usednutí na trůn Hastinapuru, zatímco ostatní postavy byly jejich podřízenými a podporovateli. Ironií v této situaci je, že Judhisthira neví, že Karna je jeho nejstarší bratr a právoplatný dědic trůnu, ačkoliv to Karna ví, ale při hře osudu se musel postavit na stranu Judhisthiry a ostatních Pandavů. Jak jsem vám řekl v Ramayaně, Bharat navzdory tomu, že je 2. nejstarší bratr sedí na trůnu, v Mahábháratě také sedí na trůnu Judhisthira. Nicméně stejně jako každý staroindický text, konec eposu nebude tragický, ale bude v nebi, kde se 106 bratrů spojí a Karna jako nejstarší bratr bude korunován jako král Aditya Lok. V Ramayaně také nebyl konec tragický, Ráma se spojil se svými bratry a byl korunován jako král Ayodhya. Pozitivní konec ve starověkých eposech autorů a spisovatelů časů odnepaměti je ukázat, že život je „nekonečný“ a měl by být vždy brán jako pozitivní aspekt, aby se v životě pohnul kupředu a konečně dosáhl nejvyššího cíle, kterým je „spása“. Na rozdíl od Buddhova učení nás tyto kousky historie učí hrdinství, způsobu života. Navzdory tomu, že byli nejstarším bratrem, Ráma a Karna nedostali své právo na království. Oba byli zpevněni svými přísahami, ale nakonec se sjednotili se svými bratry a žili šťastně v nebi. Oba eposy učí bratrství. Dnes jsou v Indii Yudhisthira a Bharat považováni za horlivé bratrské oddané a od toho by se měl každý učit, dnes je Rámova a Karnina sláva slyšet v každém domově, protože jejich bratři jim byli oddaní a uctívání staršího bratra vedle boha bylo od věků praxí. Až do teď vidíme v Ramayaně, brahmíni pějí chválu na Rámu, který byl králem, ale poprvé v indické tradici jsme viděli hrdinu z nižšího kmene, který povstal a stal se dobyvatelem světa, přestože čelil tolika životním výzvám. Šel do Dronina Ašramu, aby získal základní znalosti o zbraních spolu s dalšími Pandavy a Kauravy. Karna byl nemanželským synem Kuntiho, který byl hozen do řeky. Narodil se s neproniknutelnou zbrojí, která ho vždy chránila. Tato událost v našich textech nám ukazuje, jak vyspělou technologii jsme měli před tisíci lety a dítě se narodilo v Šukalské pakše, která leží v říjnu-Novemeberu. Pár z kmene Suta Adiratha a Radha se o něj starali a věnovali mu veškerou mateřskou lásku a péči.Pár si myslel, že dítě je magické, protože nosil zbroj a nemůže být synem obyčejné lidské bytosti. Vzali dítě do munis a poradili se s nimi, řekli, že dítě je synem slunce a v budoucnu dobude zemi,dobude bohatství všech světů a bude se proto jmenovat Vasusena. Vasusena znamená ten, kdo se narodí s bohatstvím. Při Vasusenině narození devas oslavili tento příznivý okamžik a požehnali dítěti a prohlásili: „Hezké dítě získá srdce milionů a dobude celou zemi, dítě bude vždy oblíbené u dam“ a při jeho narození zasypali květinami. Jakšové, Gandharvas a Apsaras křičeli: „Vítězství Vasuseně! Sláva dobyvateli Aryvartha! “ Chudáci rodiče Suty byli potěšeni, že mají dítě a když chlapec dostatečně vyrostl, Radha mu řekla, že je synem slunce, ale Karna slíbila, že nikdy neopustí své rodiče za žádnou cenu. Mezitím se Kunti oženil s Pandu a Dhritarashtra se oženil s Gandharim. Dhritarashtra měl sto synů a Pandu jen pět. Po smrti Pandu v raném věku se Dhritarashtra stal králem Kurů a vychoval syny Pandu spolu se svými vlastními dětmi. Když vyrostli, byli umístěni pod dozor velkého kněze-válečníka Drony a byli dobře vycvičeni v různých materiálních uměních a vědách, které se slušely princům. Karna chodil do Dronina aashramu a on se chtěl naučit zacházet se zbraněmi. Karniným přímým protivníkem byla Arjuna, která v eposu přináší Arjunu ve světle navzdory tomu, že nebyla nejstarší Pandavou. Karna viděla, že Drona upřednostňuje Arjunu více než ostatní studenti, tiše šel za Dronou a zeptal se na znalost „Brahmastry“, což Drona odmítl. Karna se začal cítit sklíčeně, protože nebyl z královské rodiny a neměl
mít jakéhokoliv jiného učitele, kterého by mohl získat. Jeho rodiče mu nikdy nepomohli v jakémkoliv uplácení guru, aby ho vycvičili tak, jak oni sami byli nyní staří. Karna byla nyní sama a neměla kmotra jako ostatní. Vzal trochu odvahy a šel za mistrem všech učitelů Bhargava Parshurama a lhal, že je bráhman. Zde se musíme naučit něco, co když je někdo bezmocný, vydá se cestou lží. Parshurama se dozví o tom, že není bráhman, protože Karna zůstala v klidu, když ho hmyz kousl do stehen. Hmyz nebyl nikdo jiný než Indra, otec Arjuny. Karna opouští Bhargavův Ašram. V Hastinapuru se koná soutěž rangbhoomi, kam celá Indie s acharyas, gurusy, munis a jejich studenty včetně knížat Kuru a Panchala s jejich rodiči přišla ukázat své dovednosti. Králové jako Jarasandha, Shishupala, Rukmi také přišli sledovat dovednosti svých synů. Všichni acharyas, králové chválili výkon svých synů v lukostřelbě a palcátu. Bhima a Duryodhana přicházejí bojovat. Bhima bojuje s Duryodhanou, ale je zastaven Ashwathammou, synem Drony. Nyní vstupuje Arjuna a předvádí svou udatnost publiku a chvála je slyšet z publika. Dronacharya prohlašuje Arjunu za nejlepšího lukostřelce na celém světě. V této době se otevírají brány pro vznik nového hrdiny historie Aryavartha-Karna vstupuje na zem a publikum se odvrací ke Karně a nastane hluboké ticho, Karna předvádí všechny výkony a dokonce předčí Arjunu. Arjuna se cítí uražen a byl extrémně naštvaný. Karna pak žádá o souboj s Arjunou, ale Kripa to nedovolil. Uražený Arjuna pak řekl Karnovi ostrá slova a pohrozil mu, že ho v bitvě zabije, ale Karna s úsměvem promluvila a řekla, že on Arjunu nenávidí a jen chce souboj, při kterém publikum tleská Karně. Arjuna byl opět uražen. Arjuna šílela drzostí a arogancí. Nenávist mezi Karnou a Arjunou jiskřila v samotném Rangbhoomi. Duryodhana byl také potěšen urážkou Arjuny a udělal z Karny krále Angy. Karna přísahala, že zůstane na straně Duryodhany a když slunce zapadlo, Karna a Duryodhana odešli z arény a Arjunu nechali a ostatní princové byli uraženi. Drona vypráví svým žákům příběh o své urážce v rukou Drupady. Kauravští a Pandavští princové společně jdou a přivedou Drupadu k nohám Drony. Judhisthira, ten nejspravedlivější a nejctnostnější z 5 Pandavů je pak korunován králem Hastinapuru. Duryodhana pak myslel na své manželství, aby jeho syn převzal vládu nad královstvím před synem Juddhistiry.
Karna spolu s Duryodhanou odešly unést Bhanumati z její svajamwary.Svájamwara byla držena v království Kaši, kde byli mocní králové své doby jako Šišupala, Jarasandha, Rukmodhi a mnoho dalších. Když Bhanumati prošla kolem Duryany a odmítla ho, Duryodhana zuřila a s pomocí Karny ji unesla. Karna porazila všechny mocné krále, kteří tam byli přítomni. Bhanumati byla stydlivá princezna a na rozdíl od Karny nikdy nečelila v životě žádnému strádání, ale nakonec se Karna a Bhanumati staly dobrými přáteli a příběh vynese Bhanumati na světlo, která byla horlivou přítelkyní oddané Karny. Karna jako nadaná mluvčí více mluvila a Bhanumati naslouchala jeho rozkazům jako pokorná přítelkyně. Vztah byl oddaný a také přítel. Tento vztah vlastně ukazuje, že starověká společnost byla otevřená i ženám a nebude omezovat ženy v navazování přátelských vztahů s muži. Karna, Bhanumati a Duryodhana jednou mluvili o politice Hastinapury. Karna byl vůdcem Kauravů, Duryodhana před uskutečněním jakéhokoliv plánu by si od něj vyžádal souhlas i když mu spravedlivá Karna radila, aby nepoužíval metodu klamu, ale Šakuni, strýc matky Kauravy, by vždy radil metodu klamu. Karna radila stovce bratrů a Šakunimu, králi Gandhary, aby Kauravové zaútočili na Pandavy a zničili jejich nepřátele, ale Šakuni podnítil Duryanu ke klamu. Dhritarashtra dosadil Judhišthiru, nejstaršího ze synů Pandu, na trůn svého otce. Ctnosti judhisthiry vzbudily v srdcích synů slepého krále žárlivost a na popud Duryany bylo pět bratrů Pandavů přemluveno, aby navštívili Varanavatu, na žádost náboženské slavnosti, která se tam konala. Pak se království zmocnily děti Dhritarashtry. Pět bratrů Pandavů uprchlo do lesa se svou matkou Kunti. Žili tam žebráním a v přestrojení se vydávali za studenty Brahmany. V království Panchala byla také zorganizována swayamwara. U Svayamvary se vždy konal velký erb nebo něco podobného. Při této příležitosti byla vysoko na obloze vztyčena značka v podobě ryby; pod tou rybou bylo kolo s otvorem uprostřed, neustále se otáčející a pod ním vana s vodou. Muž, který se díval na odraz ryby ve vaně s vodou, byl požádán, aby vyslal šíp a trefil oko ryby přes čakru nebo kolo, a ten, kdo uspěje, bude ženatý s princeznou. Nyní přicházeli králové a princové z různých koutů Indie, všichni dychtiví získat ruku princezny, a jeden po druhém zkoušeli své umění, a každý z nich netrefil značku. Nakonec Karna vstala a lehce natáhla luk, všichni králové nad tím žasli. Karna vzala 6 šípů a chystala se vystřelit na cíl, ale pak Draupadi vstal a řekl, že by si nevzala „Sutu“. Karna pohlédla na slunce a zahodila luk na místo. Arjuna pak vstala mezi Brahmíny a trefila cíl a pak se provdala za Draupadiho.Pět bratrů se nyní vrátilo domů do Kunti s princeznou. Brahmanové musí žít žebráním. A tak oni, kteří žili jako Brahmanové, chodívali ven, a co dostali žebráním, přinesli domů a matka to rozdělila mezi ně. Tak pět bratrů s princeznou přišlo do domku, kde žila matka. Křičeli na ni žertem: „Matko, přinesli jsme dnes domů nejkrásnější almužnu.“ Matka odpověděla: „Užívejte si ji společně, vy všichni, mé děti.“ Pak matka uviděla princeznu a zvolala: „Ach, co jsem to řekla! Je to děvče!“ Ale co se dalo dělat! Matčino slovo bylo vyřčeno jednou provždy. Nesmí být ignorováno. Matčina slova musí být splněna. Nemohla být donucena, aby vyslovila nepravdu, jako to nikdy neudělala. A tak se Draupadi stala společnou ženou všech pěti bratrů. Pandavové se vrátili do Hastinapuru a dostali Khandavaprasthu. Pak čtyři mladší bratři vyšli s armádami na dobyvačnou výpravu, každý jiným směrem, a přivedli všechny krále pod podřízenost Judhišthirovi. Čtyři bratři se museli usmířit s mnoha královstvími jen kvůli rádžúsijské Jagje. A tak k této radžúsijské oběti přišli všichni osvobození králové, spolu s těmi, které bratři dobyli, a vzdali poctu Judhišthirovi. Král Dhritaraštra a jeho synové byli také pozváni, aby přišli a podíleli se na vykonání oběti. Na závěr oběti byl Judhišthira korunován císařem a prohlášen za pána na prvním místě. To byl zaset budoucí spor. Duodhryana se vrátil z oběti naplněn žárlivostí vůči Judhišthirovi, protože jejich svrchovanost, ohromná nádhera a bohatství byly víc, než mohl unést; a tak vymyslel plány, jak provést jejich pád lstí, protože věděl, že přemoci je silou je nad jeho síly.
Dodržovaly se v něm staré indiánské zvyky kmene Kšatrijů. Duryodhana se postavila na jednu stranu, Judhišthira na druhou. Od Judhišthiry byli ihned vysláni poslové ke všem okolním králům a prosili je o spojenectví, protože čestní muži vyhoví žádosti, která k nim dorazila jako první. A tak se válečníci ze všech končin shromáždili, aby podle přednosti svých žádostí hájili věc buď Pandavů, nebo Kurů; a tak se jeden bratr připojil k této straně a druhý k té druhé, otec na jedné straně a syn na druhé. Nejpodivnější byl válečný kodex oněch dnů; jakmile ustala bitva na celý den a přišel večer, byly znepřátelené strany dobrými přáteli, dokonce si chodily navzájem do stanů; když však přišlo ráno, opět se pustily do boje mezi sebou. To byla ta zvláštní vlastnost, kterou si hinduisté nesli až do doby mohamedánské invaze. Pak zase člověk na koni nesmí udeřit pěšího; nesmí otrávit zbraň; nesmí porazit nepřítele v jakémkoli nerovném boji nebo nečestností; nesmí nikdy neoprávněně zneužít jiného a tak dále. Pokud by se některý z nich od těchto pravidel odchýlil, byl by zneuctěn a vyhnán. Kšatrijové byli tímto způsobem vycvičeni. A když přišla zahraniční invaze ze Střední Asie, hinduisté se chovali k vetřelcům stejným způsobem. Několikrát je porazili a při tolika příležitostech je poslali zpět do jejich domovů s dárky atd. Stanovený kodex zněl, že nesmějí uzurpovat ničí zemi; a když byl člověk poražen, musí být poslán zpět do své země s náležitým ohledem na své postavení. Mohamedánští dobyvatelé se k hinduistickým králům chovali jinak, a když je jednou dostali, bez výčitek svědomí je zničili.
Pak poslal Judhišthira do Dhritaraštry velvyslance a požadoval, aby jim byla vrácena polovina království, jako jejich podíl. Ale Duryodhana své bratrance nenáviděl a nesouhlasil s jejich legitimními požadavky. Byli dokonce ochotni přijmout jedinou provincii, ba dokonce pět vesnic. Ale tvrdohlavý Duryodhana prohlásil, že se nevzdá bez boje ani takové země, jakou by držela špička jehly. Dhritaraštra znovu a znovu prosil o mír, ale všechno marně. Také Krišna šel a snažil se odvrátit hrozící válku a smrt příbuzných, stejně tak moudří starší z královského dvora; ale všechna jednání o mírovém rozdělení království byla marná. Tak se nakonec na obou stranách uskutečnily přípravy na válku a všechny válčící národy se jí zúčastnily.
Vrátíme-li se k našemu hlavnímu příběhu, Krišna vzal Karnu na svůj vůz a vypráví Karně o svém narození a žádá Karnu, aby se připojila k Pandavům. Pandavové ochotně přijmou Karnu za svého krále, ale Karna to odmítá, protože měl ve svém životě několik povinností, které musí být splněny pouze při tomto narození.Pak přichází ke Karně Kunti a ta žádá Karnu, aby dala život jeho bratrům, ale Karna slibuje, že nezabije 4 pandávy kromě Arjuny.
Krišna dává Arjunovi moudrost a znalosti Gíty. Arjuna povstal, aby bojoval s Bhishmou a po 10 dnech války, Bhishma leží na loži šípů s pomocí Shikhandiho. Karna zabije Ghatotakachu v nelítostné bitvě s použitím zbraně Shakti. Drona se stane vrchním velitelem a je zabit, takže je beze zbraně Dhristhadyumnou, synem Drupady. Karna se pak stane vrchním velitelem, on porazí Arjunu 16. dne a ušetří jeho život. Druhý den porazí 4 pandavy a ušetří jejich život. Také rozdrtí Yuddhistiru, ale ušetří ho, i když by z něj mohl udělat zajatce. Uražený Yuddhistira odešel do tábora Pandavy. 17. den Karna rozdrtil všechny velitele a přinesl do bitvy svůj Vijaya luk. Karna pak vypustí strašlivou zbraň na armádu Pandavy před Arjunou. Arjuna, když viděl Yuddhistiru, spěchal do tábora, opustil svou armádu, aby zemřel a utekl od Karny. Yuddhistira Arjuna hodně zesměšňoval. Arjunova arogance byla úplně zničena. Teď se tady zaměřím na Arjunu. Arjuna byl člověk, který chtěl znalosti bez jakýchkoliv podmínek. Byl to ideální student, ale také byl velmi arogantní. Nebyl dost pokorný, aby přiznal skutečnost, že Karna byla jeho nadřízená navzdory tomu, že Juddhistira a Krishna oba byli vždy pravdiví a prohlásili Karnu za největšího bojovníka. Když Juddhistira zesměšnil Arjunu, Arjuna neschopný tolerovat jeho urážku pozvedl zbraně proti Juddhistirovi. Musíme se také poučit z tohoto scénáře, že arogance často vede ke konfliktu. Krishna s nepřekonatelnou moudrostí byl pokorný a přiměl Arjunu uklidnit se a pak Arjuna spolu s Krishnou šli na bojiště. Karna a Arjuna se střetli tváří v tvář a pak došlo k zuřivému souboji, Karna Arjunu mnohokrát omráčila, přeřízla 11 šňůr Arjuny. Vystřelil šíp, který Arjunu připravil o korunu.Všichni si mysleli, že Arjuna byl zabit, ale pak se Karnův vůz zasekl a při zvedání vozu Arjuna dostal osudný šíp a vystřelil na Karnu, která mu usekla hlavu. Duryodhana byla nyní plná žalu. Shalya byl jmenován velitelem, protože dostal příležitost stát se vozatajem Karny. Shalya se chtěl Pandavům pomstít a všichni zbývající velitelé nyní bojovali, aby pomstili Karninu smrt. Druhý den byli zabiti také Shakuni a Shalya. Duryodhana byla také zabita Bhimou v neférovém boji, protože Bhima zasáhl Duryodhanu pod pas, což bylo proti pravidlům vedení souboje palcátem.
No! O Karniných synech a manželkách je více příběhů, které dnes nebudu vyprávět. Pak se stal králem Hastinapury Juddhistira a později Kunti řekl Pandavům, že Karna je její nemanželský syn, nad čímž Pandavas truchlil nad Karninou smrtí. Juddhistira to pocítil nejvíce a rozhodl se udat království a jít do Kailaši (poblíž Chardhamu).Všichni se ho snažili zpacifikovat, ale on nevěnoval pozornost ani Krišnovi s velkou moudrostí. Pak vystoupil z nebe Narada s dalšími saptarishy, aby vyprávěli příběhy o Karně.Na místě přišel také Vyasa. Narada zpíval příběh o Karně od jeho narození a vyprávěl vše o Karně. Všichni Pandavové a Krišna spolu se svými gratulanty naslouchali příběhu o Karně od začátku do konce. Zpívali ho také jejich následovníci a generace za generacemi, pak se Vyasa rozhodl napsat tuto epopej na žádost Juddhistiry, kterou nazval „Jaya“. Vrishaketu a Karnina manželka byli také přivezeni do Hastinapury a pak Juddhistira předvedl Ašwamedhskou yagyu na jméno svého staršího bratra. Vrishaketu jezdil s koněm po celém indickém subkontinentu. Poté Vrishaketu dostal království Indraprastha a Anga. Pandavové a Draupadi pak odešli do Kailash a jeden po druhém tam zemřel,jen Juddhistira se svým smrtelným tělem dosáhl nebe. Karna se nakonec spojila s Judhisthirou a jeho odpočinkovými bratry Pandavy a Kauravasem. Sám Surya ho korunoval králem Aditya Lok a šťastně žil až do smrti se svými bratry.
Příběhy o Karně a Rámovi vyprávěli od věků bráhmani. Maminka mi také vyprávěla příběhy o těchto hrdinech a o tom, jak si jich jejich bratři vážili a milovali je navzdory tolika tragédiím v jejich životech. Lidské bytosti jako Ráma a Karna byly nositeli všech kvalit a byly příkladem hrdinství, rytířství a šarmu.