Systematická ideologie je studium ideologií založené koncem 30. let 20. století v Londýně a jeho okolí Haroldem Walsbym, Georgem Walfordem a dalšími. Snaží se porozumět vzniku a vývoji ideologií, způsobu fungování ideologií a ideologických skupin a možnostem usměrňování vývoje ideologií v globálním měřítku. Základním předpokladem systematické ideologie je, že ideologie je ústředním motivem v lidských záležitostech; že charakteristiky, které tvoří hlavní ideologie, přicházejí v souborech; že tyto soubory charakteristik tvoří řadu; a že ideologická řada tvoří systém.
Obálka brožury Asociace společenských věd Intelektuál a lidé
Skupina, která se zformovala kolem Harolda Walsbyho a jeho myšlenek, se oddělila od Socialistické strany Velké Británie. Během druhé světové války tato skupina propadla fascinaci.
vnímanými překážkami masového socialistického uvědomění mezi dělnickou třídou. Teorii, kterou rozvinuli, vyjádřil sám Walsby ve své knize The Domain of Ideologies z roku 1947 a členové skupiny založili organizaci pro šíření svých názorů s názvem Social Science Association, která existovala od roku 1944 do roku 1956 a během „Turnerovy kontroverze“ přilákala řadu nových členů. Později ji vystřídala
Walsbyho společnost a z ní vzešlý časopis s názvem Ideological Commentary.
Od 80. let George Walford, redaktor časopisu Ideological Commentary a bývalý tajemník SSA, zmírnil některé zjevně elitářské prvky teorie a v době své smrti dokonce opustil SPGB za peníze. Učinil tak s odůvodněním, že ačkoli podle jeho názoru strana nikdy nepomůže k dosažení socialismu, plní cennou funkci tím, že
svým uplatňováním kritické analýzy, logického myšlení a teorie ukazovala na omezenost jiných politických skupin, které si jich cenily méně (z tohoto pohledu se Harold Walsby v roce 1950 rozhodl tajně vstoupit zpět do strany prostřednictvím její poštovní pobočky)
a psát články pro Socialist Standard pod pseudonymem „H.W.S.Bee“).
Ideologický komentář přežil až do Walfordovy smrti v roce 1994. V roce 2007 zůstala sotva hrstka představitelů systematické ideologie.
Walsby, Walford a jejich skupina v průběhu času vydali velké množství letáků, brožur a další literatury, z nichž značná část se týkala SPGB. Nejčtivějšími projevy systematické ideologie jsou Walfordova kniha Beyond Politics (Za hranice politiky) vydaná v roce 1990 a brožura Socialist Understanding (Socialistické porozumění) vydaná o deset let dříve.
Teorie skupiny se postupem času vyvíjela a v roce 1976 ji Walford překřtil na „systematickou ideologii“. Jejím základním předpokladem bylo, že předpoklady a identifikace lidí (faktory tvořící jejich „ideologii“) nejsou vysvětlitelné z hlediska materiálních podmínek obecně a jejich vztahu k výrobním prostředkům zvláště – a nikdy pravděpodobně nebudou. Namísto toho existují ve společnosti trvalé a zřetelné ideologické skupiny, které procházejí napříč společenskými třídami a tvoří řadu, přičemž pro největší skupiny je nejtypičtější, že se řídí svými myšlenkami a
jednání upřednostňují rodinu, autoritu, známost a tradici. Z politického hlediska nacházejí tyto preference převažující výraz v představách velkého počtu tzv.
„nepolitiků“ ve společnosti a v konzervatismu a následně liberalismu (síla těchto preferencí v průběhu řady postupně slábne).
Jak seriál pokračuje, další, postupně se zmenšující ideologické skupiny se snaží potlačit tyto identifikace a preference ve prospěch dynamiky, společenské změny, logického myšlení a snahy o teorii jako vodítko pro rozhodování, což se politicky projevuje v labouristickém hnutí, ještě otevřeněji v komunismu a pak, v konečné a extrémní podobě, v anarchismu (nebo „anarchosocialismu“, jeho puristické odrůdě, kterou údajně hlásá Socialistická strana Velké Británie). Čím více ideologie potlačuje preference rodiny, tradice atd. ve prospěch společenské změny, dynamiky a snahy o teorii jako vodítko pro jednání, tím méně v
Její přívrženci budou pravděpodobně nejmenší, přičemž anarchistů (nebo „anarchosocialistů“) bude ze všech nejméně. Ti, kdo usilují o radikální společenskou změnu, budou podle této teorie vždy brzděni a omezováni trvalými preferencemi největších ideologických skupin.
George Walford se ve své knize Beyond Politics snaží analyzovat ideologie na základě povrchového chování jejich stoupenců, jejich základních pocitů a předpokladů („ethos“) a základních kognicí („eidos“). Zvláštní pozornost věnuje jedné skupině, nepolitickým, a pěti hlavním politickým ideologiím, konzervatismu, liberalismu, socialismu, komunismu a anarchismu, které lze uvést jako řadu, přičemž každá z nich se snaží „potlačit“ svou předchůdkyni. Formuluje řadu hypotéz o povaze těchto šesti ideologií a konstatuje, že je lze posuzovat podle různých hledisek: podle relativní velikosti a politického vlivu jejich stoupenců, jejich relativního spoléhání na teorii oproti praxi a míry, v jaké usilovaly o změnu. Postuluje, že nepolitičtí mají největší vliv a nejmenší zájem o teorii, zatímco anarchisté vykazují nejmenší vliv a největší zájem o teorii, přičemž ostatní mají smíšený stupeň těchto vlastností.
Formuluje také, že každý z nich je relativní k určitému ideologickému étosu: a) (krátkodobá) účelnost, b) (tradiční) principy, c) přesnost, d) (zásadní) reforma, e) revoluce a e) zavržení. Podle jeho formulací lze historické změny, rozvoj techniky a vývoj složitějších společenských vztahů vysvětlit tak, že probíhají ve fázích podél této řady.
Zatímco někteří jiní filozofové zastávají názor, že politický liberalismus je vrcholem či konečným stádiem historického vývoje (viz teze Francise Fukuyamy o „konci dějin“), Walford tvrdí opak. „Více než kdykoli předtím je náš svět vroucím, ohraničeným, bublajícím kvasem ideologických novinek a tempo změn se zrychluje. Pokud ideologický systém dosáhl úplnosti, pak pouze v tom smyslu, jako je úplné novorozeně.“ (Beyond Politics)
Systematické ideologii samotné spíše překáželo, že i když je ideologická řada, kterou předkládá, historicky přesná (což je samo o sobě velmi sporné), vždy nebyla schopna adekvátně vysvětlit, proč by tomu tak mělo být. Přesněji řečeno, co je to, co ovlivňuje
některé lidi, a jiné ne, aby prostřednictvím této řady tíhli k ideologii, jakou údajně představuje socialistická strana? Pokud to někteří dokáží, ale jiní ne, systematická ideologie zatím nedokázala důsledně formulovat proč.
Walsbyho raná verze teorie byla jasně hierarchizovaná (ti, kdo teorii rozuměli, byli nejmenší skupinou ze všech, metaforicky umístěnou na vrcholu pyramidy, těsně nad SPGB) a podléhala kritice z důvodu, že se jednalo o pouhý zvláště
„lidskou povahou“. To byla v podstatě reakce nastíněná v recenzi Walsbyho knihy v Socialist Standard z dubna 1949, nazvané The Domain of Sterilities.