Slabá centrální teorie koherence (WCC), také nazývaná centrální teorie koherence (CC), naznačuje, že specifický percepčně-kognitivní styl, volně popisovaný jako omezená schopnost porozumět kontextu nebo „vidět velký obraz“, je základem centrální poruchy autismu a souvisejících poruch autistického spektra. Autismus je neurovývojová porucha charakterizovaná narušenou sociální interakcí a komunikací, stejně jako opakujícím se chováním a omezenými zájmy.
Slabá centrální teorie koherence se pokouší vysvětlit, jak někteří lidé s diagnostikovaným autismem mohou vykazovat pozoruhodné schopnosti v předmětech, jako je matematika a inženýrství, a přesto mají problémy s jazykovými schopnostmi a mají tendenci žít v izolovaném společenském světě. Teorie patří mezi prominentnější konceptuální modely, které se snaží vysvětlit abnormality jedinců s autismem při úkolech zahrnujících místní a globální kognitivní procesy.
Uta Frithová z University College London poprvé představila slabou teorii centrální soudržnosti na konci 80. let. Frithová předpokládala, že autisté obvykle myslí na věci v nejmenších možných částech. Její hypotéza je, že děti s autismem ve skutečnosti vnímají detaily lépe než normální lidé, ale že „nevidí dřevo pro stromy“.
V posledních deseti letech byla tato teorie tématem mnoha studií, ve kterých se porovnávají schopnosti autistických jedinců v oblasti centrální soudržnosti s dovednostmi kontrolních vzorků.
V současnosti však nepanuje shoda ohledně platnosti slabé teorie centrální koherence. Existují výzkumníci, kteří nacházejí výsledky, které teorii WCC vyvracejí.
V roce 1994 Sally Ozonoffová, David L. Strayer, William M. McMahon a Francis Filloux porovnávali schopnosti zpracování informací u neoretardovaných autistů a kontrolních skupin:
„Výkon dětí s autismem bez retardace byl porovnáván s výkonem dvou odpovídajících kontrolních skupin, jedné s Tourettovým syndromem a druhé vývojově normální. Autistické subjekty prováděly i kontroly úkolů vyžadujících globálně-lokální zpracování a inhibici neutrálních odpovědí.“
Laurent Mottron, Jacob A. Burack, Johannes E. A. Stauder a Philippe Robaey (1999) došli k závěru, že:
„Oproti očekáváním založeným na centrálních teoriích koherence a hierarchizačního deficitu [naše] zjištění naznačují neporušené holistické zpracování mezi osobami s autismem.“
„Závěry: [Naše] zjištění jsou v souladu s jinými zprávami o vynikající výkonnosti v detekci vložených čísel (Jolliffe & Baron-Cohen, 1997; Shah & Frith, 1983), ale typická výkonnost v globálním a konfiguračním zpracování (Mottron, Burack et al., 1999; Ozonoff et al., 1994) mezi osobami s vysoce funkčním autismem. Pojmy lokálního zkreslení a globálního zhoršení, které jsou součástí WCC, tak možná bude třeba znovu prozkoumat.“
Také v roce 2003 Beatriz López, Susan R. Leekam uzavírají svou studii:
„Závěry: [Naše] zjištění ukazují, že děti s autismem nemají obecné potíže se spojováním kontextových informací a informací o položkách, jak předpovídá slabá centrální teorie koherence. Místo toho výsledky naznačují, že existují specifické potíže se složitými slovními podněty a zejména s používáním větného kontextu k rozřešení významu.“
Natasja van Lang dává následující vysvětlení pro tyto protichůdné výsledky:
„Výsledky, ve kterých se měří dovednosti centrální koherence pomocí percepčních nebo slovně-sémantických úloh, odhalily, že autisté mají tendenci k roztříštěnému vnímání (Jarrold & Russell, 1997; Happé, 1996) a že méně těží z kontextu významu ve větách, vyprávění a paměťových testech (Happé, 1994b; Jolliffe & Baron-Cohen, 1999). Některé studie však tato zjištění nedokázaly zopakovat (Brian & Bryson, 1996; Ozonoff et al., 1991; Ropar & Mitchell, 1999). Tato nekonzistence může být vysvětlena na základě toho, jak slabá centrální koherence byla měřena z hlediska neschopnosti zpracovat globálně oproti preferenci zpracovat lokálně. Nedávné studie naznačují, že lidé s autismem jsou schopni zpracovat globálně, když jsou k tomu instruováni, nicméně zpracovávají informace lokálně, když žádné takové instrukce nejsou nabízeny (Mottron et al., 1999; Plaisted et al., 1999; Rinehart et al., 2000).“
„Existují zde samozřejmě rozdíly v typech ‚velkého obrazu‘. Jeden se týká systémů a ty ostatní, o nichž Frith a Happe automaticky předpokládali, že jsou univerzální, mají zásadní sociální prvek.“
Naja Melan tvrdí, že tzv. neurotypičtí lidé jsou často zaujatí, aby příliš zdůrazňovali jeden kontext a zanedbávali všechny ostatní kontexty. To prohlašuje za vyjádření WCC, ve srovnání s autisty, kteří mají možnost vědomě se soustředit na více kontextů, pokud to považují za vhodné nebo o to požádají.
Příčiny • Komorbidní podmínky • Epidemiologie • Dědičnost • Sociologické a kulturní aspekty • Terapie
Aspergerův syndrom • Autismus • Dětská dezintegrační porucha • PDD-NOS • Rettův syndrom
Epilepsie • Fragile X syndrom • Vysoce funkční autismus • Hyperlexie • Multiple-complex Developmental Disorder • Semantic pragmatic disorder • Nonverbal learning disorder
Hnutí za práva autismu • Autistická enterokolitida • Chelace • MMR vakcína • Neurodiversity • Lednice matka • Thiomersal
Témata související s autismem • Další čtení o Aspergerově syndromu •
Aspies For Freedom • Autism Network International • Autistic Self Advocacy Network • Autism Society of America • Autism Speaks • Generation Rescue • National Autistic Society • SafeMinds