Trémou z vystoupení nebo úzkostí z vystoupení se rozumí úzkost, strach nebo přetrvávající fobie související s vystoupením před publikem nebo kamerou. Tato forma úzkosti může předcházet nebo doprovázet účast na jakékoli činnosti zahrnující veřejnou sebeprezentaci.
Často je termín „tréma“ spojován s glosofobií, širším strachem z mluvení na veřejnosti.
Úzkost z výkonu je pozorována i u sportovců. V druhém případě je interpretována jako strach z nedostatečného výkonu (s ohledem na skutečnou veřejnou nebo předpokládanou publicitu).
Poměrně často tréma vzniká v pouhém očekávání vystoupení, často dlouho dopředu. Má četné projevy: chvění nebo bušení srdce, třes v rukou a nohou, průjem, tiky lícního nervu, sucho v ústech.
Trému lze pozorovat u obyčejných lidí, začínajících umělců, ale i u těch uznávaných.
Úzkost způsobuje negativní účinky kvality výkonu v mnoha různých situacích: vyšetření, pracovní pohovory, sportovní výkon a sex.
V 80. letech provedli Barrell, Medeiros, Barrell a Price experiment s úzkostí z výkonu, přičemž použili metody sebepozorování, sebehlášení a sebeobjevování. Tímto způsobem bylo zjištěno, že ve zkušenosti s úzkostí z výkonu je přítomno pět kauzálních prvků:
(1) Vnímám nebo si představuji přítomnost významných druhých, kteří jsou schopni mě soudit.
Jedním z možných řešení úzkosti z výkonu by mohlo být snížení významu druhé osoby (dalších osob). Při prožívání úzkosti z výkonu často investujeme ostatním imaginární moc, zejména do jejich schopnosti ovlivnit nás prostřednictvím jejich hodnocení našeho výkonu. Způsoby, jak snížit tuto imaginární moc, je zvýšit pocit vlastní síly, vnímat zranitelnost druhých a přijmout sám sebe.
(2) Zvažuji možnost mého viditelného selhání při plnění úkolu.
Dalším možným řešením úzkosti z výkonu by bylo eliminovat představivost negativních možností. Negativní výsledek je vždy možný, ale to neospravedlňuje obavy z něj před tím, než nastane. Soustředit svou pozornost na přítomnost, spíše než na budoucnost, je mnohem produktivnější. Způsobem, jak toho dosáhnout, je sledování vlastního výkonu.
(3) Cítím potřebu dělat dobře, aby se zabránilo selhání.
Třetím řešením úzkosti z výkonu je udržení výkonu v perspektivě tím, že jeho výsledek vnímáme jako bezvýznamný ve vztahu k celistvosti života. Uvědomíme-li si, že nic katastrofického pravděpodobně nenastane, může se potřeba vyhnout se neúspěchu snížit a přejít k pozitivnějšímu cíli. Příkladem pozitivního cíle by bylo poskytnout ostatním radost. Dále je užitečné zaměřit se na proces, momentální zážitek, spíše než na výsledky výkonu. Dále je důležité soustředit se na příjemný aspekt procesu.
(4) Cítím se nejistý, zda budu dělat dobře.
Nejistota hraje hlavní roli při prožívání úzkosti. Mohlo by být užitečné mít na paměti, že člověk nemůže kontrolovat reakce nebo úsudky druhého, ale pouze vlastní výkon.
(5) Soustředím se na své vlastní chování a vzhled.
Důležitou složkou úzkosti z výkonu je akutní uvědomění si vlastního chování a/nebo vzhledu. Při prožívání úzkosti z výkonu člověk soustředí svou pozornost na viditelný vzhled výkonu. Možným způsobem, jak snížit úzkost z výkonu, by bylo zvýšit své uvědomění si ostatních, aniž by je považoval za soudce.
Souhrnně lze říci, že optimální strategie zvládání úzkosti z výkonu zahrnují „zaměření na proces spíše než na výsledky, moment zkušenosti spíše než na budoucnost, pozitivní přístup cíle spíše než negativní vyhýbání se cílům, a sebepřijetí spíše než sebepochybnosti“.
Kognitivní chování Terapie může být užitečné.
Někteří hudebníci používají betablokátory, aby se vyhnuli trémě během konkurzů a vystoupení.