Clinical Governance je termín používaný ve Spojeném království National Health Service (NHS) a v soukromém zdravotnickém systému k popisu systematického přístupu k udržení a zlepšení kvality péče o pacienty. Nejčastěji citovaná formální definice popisuje klinickou správu jako:
Tento koncept má určitou paralelu s obecněji známou Corporate Governance v tom, že se zabývá těmi strukturami, systémy a procesy, které zajišťují kvalitu, odpovědnost a řádné řízení provozu a poskytování služeb dané organizace. Klinická správa se však vztahuje pouze na zdravotnické a sociální organizace a pouze na ty aspekty těchto organizací, které se týkají poskytování péče pacientům a jejich pečovatelům; netýká se ostatních obchodních procesů dané organizace, pokud neovlivňují poskytování péče. Vznikl koncept „integrovaného řízení“, který společně odkazuje na povinnosti správy a řízení společnosti a klinického řízení zdravotnických organizací.
Před rokem 1999 bylo hlavní zákonnou povinností Trust Boards UK zajistit řádné finanční řízení organizace a přijatelnou úroveň bezpečnosti pacientů. Trust Boards neměly žádnou zákonnou povinnost zajistit určitou úroveň kvality. Udržování a zlepšování kvality péče bylo chápáno jako odpovědnost příslušných klinických profesí. Od roku 1999 převzaly Trust Boards právní odpovědnost za kvalitu péče, která je v míře rovnocenná jejich ostatním zákonným povinnostem. Clinical Governance je mechanismus, kterým je tato odpovědnost vykonávána.
„Řízení klinické péče“ nenařizuje žádnou konkrétní strukturu, systém nebo proces pro udržování a zlepšování kvality péče, kromě toho, že určená odpovědnost za řízení klinické péče musí existovat na úrovni správní rady a že každá správní rada musí připravit výroční přehled řízení klinické péče, ve kterém podá zprávu o kvalitě péče a jejím udržování. Nad rámec toho je správní rada a její různá klinická oddělení povinna vykládat princip řízení klinické péče do místně vhodných struktur, procesů, rolí a odpovědností.
Prvky klinického řízení
Klinické řízení je agregace procesů zlepšování služeb, které jsou regulovány jedinou ideologií.
Klinické řízení se skládá z těchto prvků:
Již se nepovažuje za přijatelné, aby se kterýkoli klinický lékař zdržel dalšího vzdělávání po získání kvalifikace – příliš mnoho z toho, co se naučí během vzdělávání, rychle zastarává. V NHS Trusts byl trvalý profesní rozvoj klinických lékařů odpovědností Trust. Bylo také profesní povinností klinických lékařů, aby zůstali aktuální.
Klinický audit je hodnocení klinické výkonnosti, výsledné zpřesnění klinické praxe a měření výkonnosti podle dohodnutých standardů – cyklický proces zlepšování kvality klinické péče. V té či oné podobě je audit součástí správné klinické praxe po celé generace. Zatímco audit byl požadavkem zaměstnanců NHS Trust, v primární péči byl klinický audit pouze podporován, kde doba auditu musela konkurovat jiným prioritám.
Klinická účinnost je měřítkem toho, do jaké míry konkrétní zásah funguje. Opatření samo o sobě je užitečné, ale zvyšuje se tím, že se zvažuje, zda je zásah vhodný a zda představuje hodnotu za vynaložené peníze. V moderním zdravotnictví je třeba zpřesnit klinickou praxi s ohledem na nově se objevující důkazy o účinnosti, ale musí také zvážit aspekty účinnosti a bezpečnosti z pohledu jednotlivého pacienta a pečovatelů v širší komunitě.
Osvědčená odborná praxe se vždy snažila o změnu s ohledem na poznatky z výzkumu. Časová prodleva pro zavedení takové změny může být velmi dlouhá a snížení časové prodlevy a s ní spojené nemocnosti vyžaduje důraz nejen na provádění výzkumu, ale také na využívání a realizaci takového výzkumu.
Techniky, jako je kritické hodnocení literatury, projektové řízení a vypracování pokynů, protokolů a realizačních strategií, to vše jsou nástroje pro podporu realizace výzkumné praxe.
Špatný výkon a špatná praxe mohou příliš často vzkvétat za zavřenými dveřmi. Nezbytnou součástí zajišťování kvality jsou procesy, které jsou přístupné veřejné kontrole a zároveň respektují mlčenlivost jednotlivých pacientů a praktických lékařů a které lze otevřeně odůvodnit. Charakteristickým rysem rámce by mělo být otevřené řízení a diskuse o otázkách klinického řízení.
Každá organizace poskytující vysoce kvalitní péči musí prokázat, že uspokojuje potřeby obyvatel, kterým slouží. Posouzení zdravotních potřeb a pochopení problémů a tužeb komunity vyžaduje spolupráci mezi organizacemi NHS, veřejnými zdravotnickými odděleními, místními orgány a komunitními zdravotnickými radami.
Systém klinického řízení spojuje všechny prvky, které se snaží podporovat kvalitu péče.
Řízení rizik zahrnuje zvážení následujících složek:
Rizika pro pacienty: dodržování zákonných předpisů může pomoci minimalizovat rizika pro pacienty. Rizika pro pacienty lze navíc minimalizovat zajištěním pravidelného přezkumu a zpochybňování systémů – například auditem kritických událostí a poučením se ze stížností.
Rizika pro praktické lékaře: zajištění toho, aby byli kliničtí lékaři imunizováni proti infekčním nemocem, pracovali v bezpečném prostředí a pomáhali jim udržovat aktuální informace, jsou důležitými součástmi zajištění kvality.
Rizika pro organizaci: špatná kvalita je hrozbou pro každou organizaci. Kromě snižování rizik pro pacienty a praktické lékaře musí organizace snížit svá vlastní rizika zajištěním vysoce kvalitní praxe v zaměstnání (včetně locum procedur a přezkumů výkonnosti jednotlivců a týmů), bezpečného prostředí (včetně pozůstalostí a soukromí) a dobře navržených politik týkajících se zapojení veřejnosti.
G Scally a L J Donaldson, ‚Clinical governance and the drive for quality improvement in the new NHS in England‘ BMJ (4. července 1998): 61-65
N Starey, ‚What is clinical governance?‘, Evidence-based medicine, Hayward Medical Communications, What is clinical governance?