Vokální zatížení je stres, který působí na řečové orgány při dlouhém mluvení.
Z pracující populace má asi 15% povolání, kde je jejich hlas primárním nástrojem. To zahrnuje profese, jako jsou učitelé, prodavači, herci a zpěváci a televizní a rozhlasoví reportéři. Mnozí z nich, zejména učitelé, trpí zdravotními problémy spojenými s hlasem. Ve větším rozsahu to zahrnuje miliony dnů pracovní neschopnosti každý rok, například v USA i v Evropské unii. Výzkum vokálního zatížení byl přesto často považován za vedlejší předmět.
Hlasová řeč se vyrábí prouděním vzduchu z plic přes hlasivky, čímž dochází k jejich oscilačnímu pohybu. Při každé oscilaci se hlasivky na krátkou dobu uzavřou. Když se záhyby znovu otevřou, uvolní se tlak pod záhyby. Tyto změny tlaku tvoří vlny, které se nazývají (hlasová) řeč.
Zatížení tkáně v hlasových záhybech
Základní frekvence řeči pro průměrného muže je kolem 110Hz a pro průměrnou ženu kolem 220Hz. To znamená, že pro vyslovené zvuky se hlasové záhyby spojí 110, respektive 220 krát za sekundu. Předpokládejme pak, že žena mluví nepřetržitě po dobu jedné hodiny. Z této doby je asi pět minut vyslovená řeč. Záhyby se pak spojí více než 30 tisíc krát za hodinu. Je intuitivně jasné, že hlasová tkáň záhybů bude díky tomuto velkému množství zásahů pociťovat určitou únavu.
Vokální zátěž zahrnuje i další druhy zátěže na řečové orgány. Patří mezi ně všechny druhy svalové zátěže v řečových orgánech, podobně jako při použití jakýchkoli jiných svalů dochází k zátěži, pokud jsou používány delší dobu. Největší zájem výzkumníků však spočívá ve zátěži vyvíjené na hlasivkové záhyby.
Vliv mluvícího prostředí
Kromě toho by kouření a další druhy znečištění ovzduší mohly mít negativní vliv na orgány produkující hlas.
Objektivní vyhodnocení nebo měření hlasové zátěže je velmi obtížné kvůli těsnému propojení prožívaného psychického a fyziologického stresu. Existují však některé typické příznaky, které lze objektivně změřit. Za prvé se sníží rozsah výšky tónu hlasu. Rozsah výšky tónu označuje možné výšky tónu, kterými lze mluvit. Při načtení hlasu se sníží horní mez výšky tónu a zvýší se dolní mez výšky tónu. Podobně se sníží i rozsah hlasitosti.
Za druhé, často je slyšet zvýšený chrapot a namáhání hlasu. Obě vlastnosti je bohužel obtížné objektivně měřit a lze provádět pouze percepční hodnocení.
Pravidelně vyvstává otázka, jak by měl člověk používat svůj hlas, aby minimalizoval únavu ve vokálních orgánech. V podstatě je optimální metodou pro tvorbu hlasu normální, uvolněný způsob řeči, a to jak v řeči, tak ve zpěvu. Jakákoliv nadměrná síla použitá při řeči zvýší únavu. Řečník by měl pít dostatek vody a úroveň vlhkosti vzduchu by měla být normální nebo vyšší. Neměl by být přítomen žádný hluk v pozadí, nebo pokud to není možné, hlas by měl být zesílen. Od kouření se odrazuje.