Závislost na heroinu je závislostí na heroinu. Časté a pravidelné podávání může způsobit vznik tolerance a mírné fyzické závislosti. Závažná psychická závislost se často vyvíjí u uživatelů heroinu a jako takový má heroin velmi vysoký potenciál k závislosti.
V průběhu let došlo ke sporům o tom, jak návyková hrdinka je.
Bylo tvrzeno, že trvalé užívání heroinu již po dobu tří dnů může způsobit abstinenční příznaky, které se objeví, pokud je užívání ukončeno, a mýtus, že „pouhá jedna dávka vás zahákne na celý život“, byl jedním z mnoha senzacechtivých tvrzení o této droze, a víra v její nepřekonatelnou schopnost narkomanie každého, kdo ji vyzkouší, je jedním z hlavních ospravedlnění pokračující prohibice heroinu. Pravdou je, že skutečná fyzická závislost na heroinu prokázaná skutečnými fyzickými abstinenčními příznaky po přerušení užívání, [na rozdíl od duševní nebo psychické touhy po opakování zážitku s heroinem], není získána o nic rychleji než při nepřetržitém užívání jakéhokoli jiného opiátu, obvykle mezi třemi až šesti týdny u osoby naivní opiáty. Mnohdy jsou pacienti v britských nemocnicích léčeni diamorfinem denně po mnoho týdnů po bolestivé operaci, aniž by po přerušení užívání drogy zažili abstinenční příznaky.
Přístupy ke zvládání a léčbě závislosti
Přístupy ke snižování škodlivých účinků heroinu
Zastánci filozofie harm reduction se snaží minimalizovat škody, které vznikají rekreačním užíváním heroinu. Doporučují se bezpečnější způsoby užívání drogy, jako je kouření nebo nosní, orální a rektální inzerce, vzhledem k tomu, že injekce mají vyšší riziko předávkování, infekcí a virů přenášených krví.
Tam, kde síla drogy není známa, se uživatelům doporučuje vyzkoušet nejprve malé množství, aby se změřila síla, aby se minimalizovalo riziko předávkování. Ze stejného důvodu se nedoporučuje užívat více drog najednou (užívání dvou nebo více drog najednou). Uživatelé se také vyzývají, aby heroin neužívali sami, protože v případě předávkování mohou pomoci jiní.
Uživatelé heroinu, kteří se rozhodnou pro injekci, by měli při každé injekci vždy použít nové jehly, stříkačky, lžíce/sterilní kelímky a filtry a nesdílet je s ostatními uživateli. Vlády, které podporují přístup ke snižování škod, často provozují výměnné programy Jehla a stříkačky, které dodávají nové jehly a stříkačky na důvěrném základě, stejně jako školení o správném filtrování před injekcí, bezpečnějších injekčních technikách, bezpečné likvidaci použitých injekčních pomůcek a dalších pomůcek používaných při přípravě heroinu na injekci, včetně sáčků s kyselinou citronovou/vitamínem C, sterilních kelímků, filtrů, alkoholových předinjekčních tamponů, ampulí se sterilní vodou a škrtidel (k zastavení používání tkaniček nebo pásků).
K usnadnění fyzické části abstinenčního syndromu opioidů jsou k dispozici tři obecné přístupy. Prvním je nahrazení déle působícího opioidu, jako je metadon nebo buprenorfin, heroinem nebo příležitostně jiným krátkodobě působícím opioidem a poté pomalé snižování dávky.
V druhém přístupu mohou být benzodiazepiny jako diazepam (Valium) doporučeny k vysazení opiátů, zejména pokud dojde ke komorbidnímu vysazení alkoholu. Benzodiazepiny mohou dočasně zmírnit úzkost, svalové křeče a nespavost spojené s vysazením opioidů. Užívání benzodiazepinů musí být pečlivě sledováno, protože tyto léky mají vysoké riziko fyzické závislosti i potenciál zneužívání a mají malou nebo žádnou zkříženou toleranci s opiáty, a proto nejsou obecně doporučovány jako léčebná strategie první volby. Také, i když je to velmi nepříjemné, vysazení opioidů je zřídka smrtelné, zatímco komplikace spojené s vysazením benzodiazepinů, barbiturátů a vysazením alkoholu (jako je psychóza, sebevražedná deprese, epileptické záchvaty, srdeční zástava a delirium tremens) se mohou ukázat jako nebezpečné a mohou být potenciálně život ohrožující.
Mnoho příznaků opioidního abstinenčního syndromu je způsobeno zpětnou hyperaktivitou sympatického nervového systému, která může být potlačena klonidinem (Catapres), centrálně působícím agonistou alfa-2, který se primárně používá k léčbě hypertenze. Dalším lékem, který se někdy používá ke zmírnění příznaku abstinenčního syndromu „neklidných nohou“, je baklofen, lék na uvolnění svalů. Průjem lze rovněž léčit periferně aktivním opioidním lékem loperamidem.
Metadon je dalším μ-opioidním agonistou, který se nejčastěji používá jako náhražka heroinu při léčbě závislosti na heroinu. Ve srovnání s heroinem je methadon dobře (ale pomalu) absorbován trávicím traktem a má mnohem delší trvání účinku přibližně 24 hodin. Udržování methadonu tak zabraňuje rychlému koloběhu mezi intoxikací a abstinencí spojenou se závislostí na heroinu. Metadon tak prokázal úspěch jako náhražka heroinu; navzdory tomu, že má přibližně stejný potenciál závislosti jako heroin, je doporučen pro ty, kteří opakovaně nedokončili abstinenční příznaky nebo nedávno relabovali. Pacienti řádně stabilizovaní na metadonu vykazují málo subjektivních účinků na lék (tj. nečiní je „sjetými“) a nejsou schopni dosáhnout „sjetých“ z jiných opioidů s výjimkou velmi vysokých dávek. Metadon, protože působí déle, vyvolává abstinenční příznaky, které se objevují později než u heroinu, ale obvykle trvají podstatně déle a v některých případech mohou být intenzivnější. Abstinenční příznaky metadonu mohou potenciálně přetrvávat déle než měsíc, ve srovnání s heroinem, kde významné fyzické příznaky odezní během 4 – 7 dnů.
Buprenorfin je další opioid, který byl nedávno licencován pro substituční léčbu opioidy. Jako částečný agonista μ-opioidního receptoru se u pacientů kvůli jeho částečné aktivaci opiátového receptoru vyvine menší tolerance k němu než k heroinu nebo metadonu. Pacientům se během léčby buprenorfinem nedaří dosáhnout „vysokého“ účinku jiných opioidů s výjimkou velmi vysokých dávek. Při náhlém přerušení léčby má také méně závažné abstinenční příznaky než heroin nebo jiné plně agonistické opiáty, i když trvání abstinenčního syndromu je často delší než u heroinu. Obvykle se podává sublingválně (rozpuštěný pod jazykem) každých 24-48 hodin. Buprenorfin je také antagonista κ opioidního receptoru, což vedlo ke spekulacím, že by lék mohl mít další antidepresivní účinky; nicméně nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v příznacích deprese mezi pacienty užívajícími buprenorfin a pacienty užívajícími metadon.
Výzkumníci z Univerzity Johnse Hopkinse testují „depotní“ formu buprenorfinu s prodlouženým uvolňováním, která může zmírnit chutě a abstinenční příznaky až po dobu šesti týdnů. Léková forma s prodlouženým uvolňováním by umožnila snadnější podávání a dodržování léčby a snížila riziko zneužití nebo nesprávného použití.
K dispozici jsou tři antagonisté opioidů: naloxon a déle působící naltrexon a nalmefen. Tyto léky blokují schopnost heroinu, stejně jako ostatní opioidy vázat se na místo receptoru.
Existuje také kontroverzní léčba závislosti na heroinu založená na africké droze Iboga, ibogainu. Mnoho lidí cestuje do zahraničí za léčbou ibogainem, která obecně přerušuje poruchy užívání návykových látek na 3-6 měsíců a více až u 80% pacientů.
Zpráva Rollestonova výboru britského ministerstva zdravotnictví z roku 1926 zavedla britský přístup k předepisování heroinu uživatelům, který byl zachován dalších čtyřicet let: dealeři byli stíháni, ale lékaři mohli heroin uživatelům předepisovat, pokud by odstoupení od něj způsobilo pacientovi újmu nebo těžkou újmu. Tato politika „hlídání a předepisování“ účinně kontrolovala problém vnímaného heroinu ve Velké Británii až do roku 1959, kdy se počet závislých na heroinu zdvojnásobil každých šestnáct měsíců během období deseti let, 1959-1968. Tento neúspěch změnil postoje; v roce 1964 směly heroin uživatelům předepisovat pouze specializované kliniky a vybraní schválení lékaři. Zákon byl zpřísněn v roce 1968. Od sedmdesátých let se důraz přesunul na abstinenci a užívání metadonu, až do současnosti je heroin ve Velké Británii předepisován pouze malému počtu uživatelů.
V roce 1994 zahájilo Švýcarsko zkušební program údržby heroinu pro uživatele, kteří neuspěli v několikanásobných odvykacích programech. Cílem tohoto programu je udržet zdraví uživatele, aby se předešlo zdravotním problémům plynoucím z užívání nelegálního pouličního heroinu. Dalšími dvěma cíli bylo omezení trestné činnosti související s drogami a prevence předávkování. První zkušební verze v roce 1994 se zúčastnilo 340 uživatelů, ačkoliv zápis byl později rozšířen na 1000 uživatelů na základě zdánlivého úspěchu programu. Účastníci si smějí injekčně aplikovat heroin ve speciálně navržených lékárnách za 15 švýcarských franků na dávku. Celostátní referendum v listopadu 2008 ukázalo, že 68% voličů podpořilo tento plán a zavedlo předepisování heroinu do federálních zákonů. Předchozí zkoušky byly založeny na časově omezených exekutivních nařízeních.
Úspěch švýcarských procesů vedl německá, nizozemská a kanadská města k vyzkoušení vlastních programů předepisování heroinu. Některá australská města (například Sydney) zavedla v souladu s dalšími širšími programy minimalizace škod legální injekční centra pod dohledem heroinu.
Od ledna 2009 bude Dánsko také předepisovat heroin několika závislým, kteří neúspěšně zkoušeli metadon a subutex.