6 typů nezdravých vztahů mezi otcem a dcerou

Odmítnutí odpovědnosti: Účelem tohoto článku je šířit osvětu mezi širokou veřejností, nikoliv provádět autodiagnostiku. Neberte to prosím jako osobní útok na vaši osobu.

Podle Dr. Pii Britto z oddělení raného dětského vývoje UNICEF by otcové měli nést odpovědnost za péči o své děti v prvních letech jejich života tím, že jim budou dávat lásku a ochranu, hrát si s nimi a poskytovat jim výživnou stravu, aby měly méně problémů s chováním, byly chytřejší a mohly být zdravějšími a šťastnějšími lidmi. Během prvních 1000 dnů života dítěte je to kritické období pro vývoj mozku a přibývá důkazů, že otcové mají v tomto procesu obrovský podíl.

Pojďme se tedy podívat na typy nezdravých vztahů mezi otcem a dcerou, ano?

Jsi šestiletá dcera. Tvůj otec pracuje od devíti do pěti a po práci si jde rovnou zacvičit do posilovny. Když večer přijde domů, je už příliš unavený na to, aby si s tebou mohl hrát.

Podle rodinného a manželského terapeuta Jeda Diamonda je „otcovská rána psychologickou, vztahovou a fyzickou dysfunkcí, která se vyskytuje u lidí, kteří vyrůstali s citově nebo fyzicky nepřítomným otcem“.

Ellis a jeho kolegové (2003) zjistili souvislost mezi absencí otce a sexuálním chováním dívek na demograficky rozmanitém vzorku dívek v průběhu 13 let. Ukázalo se, že u dospívajících dívek, které během svého raného vývoje zažily nepřítomnost otce, byla dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se zapojí do pohlavního styku, a sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že do 17 let otěhotní, ve srovnání s dospívajícími dívkami, jejichž otcové byli v raném věku přítomni.

Jdeš ke školnímu poradci, aby ti pomohl s otcem, který tě neustále citově zneužívá. Když přijde domů z práce, vždy vás kritizuje, vysmívá se vám a neustále na vás útočí. Často vás také bije. Cítíte se v depresi. Poradce tedy zavolá vašemu otci, který se jen vysměje a řekne: „Proč vlastně vylévá rodinné problémy někomu zvenčí?“ Vypadá to, že se vám to nelíbí.

Doporučujeme:  5 způsobů, jak vaše nejistota odstrkuje vaši lásku

Ve zprávě Světové zdravotnické organizace (WHO) provedla Mezinárodní společnost pro prevenci týrání a zanedbávání dětí srovnání definic týrání z 58 zemí a zjistila určité podobnosti v tom, co se považuje za týrání. Konzultace WHO o prevenci týrání dětí (1999) nastínila následující definici:

„Zneužívání nebo špatné zacházení s dítětem představuje všechny formy fyzického a/nebo citového týrání, sexuálního zneužívání, zanedbávání nebo nedbalého zacházení nebo komerčního či jiného vykořisťování, které vede ke skutečnému nebo potenciálnímu poškození zdraví, přežití, vývoje nebo důstojnosti dítěte v kontextu vztahu odpovědnosti, důvěry nebo moci.

Pokud byla žena v mládí sexuálně, verbálně nebo fyzicky zneužívána svým otcem, může mít problémy s výběrem láskyplného partnera, má tendenci k rizikovému chování, které může ovlivnit její rozhodovací schopnosti. Kromě toho může mít tato žena také emocionální důsledky, jako je nízké sebevědomí, slabá sebedůvěra a pocit bezcennosti, což může vést ke klinické depresi. U těchto zneužívaných dětí se v dospělosti mohou objevit příznaky úzkosti, deprese, špatné koncentrace a paměti, noční můry a flashbacky (Campbell, n.d.).

Těšíte se na příchod svého prvního novorozence. Slibujete si, že dceři dáte vše, co si bude přát. Chcete být tím milujícím otcem, který se jí bude pokaždé věnovat.

Ukázka otcovské lásky a zapojení otce do výchovy dcery je skutečně velmi důležitá, nicméně existuje hranice, kterou je třeba dodržovat. Například když tříapůlletá dcera chce každý den jíst nezdravé jídlo a v samoobsluze prosí a hází záchvaty vzteku; co by měl otec dělat? Měl by prostě slepě splnit přání dítěte, přestože ví, že to může z dlouhodobého hlediska poškodit její zdraví?

Podle adlerovské psychologické teorie, kterou vypracoval sociální psychiatr Alfred Adler, se rozmazlování dělí na 5 typů:

Rozmazlování zahrnuje jakýkoli rozsah, v němž dítě potřebuje pozornost a péči, například fyzickou, emocionální, vývojovou a/nebo psychologickou. Pokud je dítě hýčkáno často a soustavně, brzy si osvojí „hýčkaný životní styl“, kdy bude mít postoj oprávněnosti a bude očekávat zvláštní zacházení. Tyto děti si vytvoří postoj nadřazenosti a budou věřit, že potřeby ostatních lidí jsou méně důležité než jejich vlastní potřeby (Mueller, 2011).

Doporučujeme:  5 příznaků, že jste přerostli své přátelství

Podle Sharon Martinové, LCSW, když máte toxického otce, vytvoříte si k němu spoluzávislý vztah, ve kterém je pro vás těžké činit vlastní rozhodnutí, mít vlastní cíle a žít naplněný život. Když řeknete „ne“ na to, co po vás otec chce, bude vás obviňovat, což způsobí, že se nikdy nebudete cítit dost dobře.

Žijete s otcem alkoholikem? Nebo má váš otec jiné formy těžké závislosti (drogy, pornografie, kouření)? Nebo má snad váš otec diagnostikovanou depresi?

Darlene Lancer, JD, MFT (2017) uvedla, že když máte závislého otce, může u něj dojít ke změně osobnosti. Stane se tak nespolehlivým, nedůsledným a nepředvídatelným. Nikdy vám nedá pocit bezpečí a důslednosti. Když tato dcera s otcem alkoholikem a závislým na alkoholu vyroste, může se u ní rozvinout posttraumatický stresový syndrom, nediagnostikovaná deprese a úzkost. 6. Úzkostný otec

Zjistil jsi, že tvůj otec podvádí tvou matku. Viděla jsi, jak tvá matka doma pláče, její jasná osobnost se náhle změnila v pochmurnou. V hloubi duše jste si vůči otci vypěstovali odpor. Říkáte si: „Jak to mohl mé milující matce udělat?“ Víte, že to není pravda.

Trápící se otec vás neustále zklamává. Dcery utrápeného otce často volí nezdravý životní styl, jako je rizikový sex a poruchy příjmu potravy, protože věří, že když se samy poškodí, otec se svými zlozvyky přestane. Dcery jednoduše nevědí, jak reagovat na své vlastní problémy nebo starosti, a tak si dobrovolně ubližují.

Ellis, B.J., Bates, J.E., Dodge, K.A. a další (2003). Představuje nepřítomnost otce pro dcery zvláštní riziko předčasné sexuální aktivity a těhotenství v dospívání? Child Development, 74(3), 801-821.

Zpráva z konzultace o prevenci zneužívání dětí, 29.-31. března 1999, WHO, Ženeva. Ženeva, Světová zdravotnická organizace, 1999 (dokument WHO/HSC/PVI/99.1).