Spolurozhodování (také: codetermination) je praxe, kdy zaměstnanci mají určitou roli ve vedení společnosti. Práva na spolurozhodování jsou v různých právních prostředích různá. V některých zemích, například v USA, nemají zaměstnanci prakticky žádnou roli ve vedení společností a v některých, například v Německu, je jejich role velmi důležitá. O spolurozhodování a jeho dopadech na výkonnost společností a ekonomik se vedou spory.
V systémech se spolurozhodováním pracovníci ve velkých podnicích obvykle tvoří zvláštní orgány – rady zaměstnanců a v menších podnicích volí zástupce zaměstnanců. Ti vystupují jako zprostředkovatelé při výkonu práv zaměstnanců na to, aby byli informováni o rozhodnutích týkajících se postavení a práv zaměstnanců nebo aby s nimi byla tato rozhodnutí konzultována. Volí nebo vybírají také zástupce zaměstnanců v řídících a dozorčích orgánech společností.
V systémech se spolurozhodováním jsou zaměstnancům přidělena místa v představenstvu v jednostupňových systémech řízení nebo místa v dozorčí radě a někdy v představenstvu v dvoustupňových systémech řízení.
V jednoúrovňových systémech se spolurozhodováním mají zaměstnanci obvykle pouze jednoho nebo dva zástupce v představenstvu. Někdy jsou jim také přidělena místa v určitých výborech (např. výbor pro audit). Nikdy nemají zástupce mezi výkonnými řediteli.
Typický dvoustupňový systém se spoluurčováním v německém systému. Typický jednostupňový systém se spoluurčováním je švédský systém.