Obecný symbol pro rovnost žen a mužů
Genderová rovnost (také známá jako genderová rovnost, genderové rovnostářství nebo sexuální rovnost) je cílem rovnosti pohlaví nebo pohlaví, pramenící z víry v nespravedlnost bezpočtu forem genderové nerovnosti.
Pohyb směrem k rovnosti pohlaví, zejména v západních zemích, začal sufražetkovým hnutím konce 19. století. Poté došlo ke změně ve vztahu k majetkovým právům ženy v manželství. (Viz například zákon o majetku vdaných žen z roku 1882.) V 60. letech se rozvinulo obecnější hnutí za rovnost pohlaví založené na osvobození žen a feminismu. Skutečné změny v postojích se však nadále zaměřovaly na konkrétní otázky.
Výsledkem hnutí byly změny zákonů, které se buď týkaly konkrétních otázek, nebo obecných zákonů proti diskriminaci na základě pohlaví. Změny postojů k rovnosti ve vzdělávacích příležitostech pro chlapce a dívky prošly také kulturním posunem. Některé změny nastaly přijetím politik afirmativních akcí. Změna zahrnovala také změny společenských názorů, včetně „stejné odměny za stejnou práci“ a také toho, že většina povolání je stejně dostupná pro muže i ženy, a to v mnoha zemích. Mnoho zemí například nyní povoluje ženám sloužit v ozbrojených silách, u policie a být hasičkami. Stále větší počet žen je také aktivní v politice a zaujímá vysoké pozice v podnikání.
Naopak muži stále častěji pracují v povoláních, která byla v předchozích generacích považována za „ženská povolání“, jako je ošetřovatelství. Také v domácnosti, i když se uznávají biologické rozdíly mezi muži a ženami, především ve vztahu k rození dětí, není role výchovy dětí tak široce považována za výlučně ženskou roli. Dalším projevem změny společenských postojů je neautomatické převzetí příjmení manžela ženou při sňatku a také to, že manželka může po sňatku svobodně vykonávat svou kariéru.
Mnoho lidí, feministických i nikoli, stále nepovažuje cíl rovnosti žen a mužů za dosažený, zejména v nezápadních zemích. Velmi spornou otázkou týkající se rovnosti žen a mužů je role žen v křesťanských církvích a kněžek. Tato otázka způsobila v některých církvích rozkol.
Ne všechny myšlenky na rovnost žen a mužů byly lidově přijaty. Například hnutí za práva topfreedom zůstalo okrajovým tématem, i když práva na kojení na poloveřejných místech byla akceptována. Nicméně ženy přijímající pornografii a antisociální chování v době spojené s mužskými skupinami jsou široce kritizovány.
Úsilí o boj s nerovností
Světové orgány definovaly rovnost žen a mužů z hlediska lidských práv, zejména práv žen, a hospodářského rozvoje. UNICEF definuje rovnost žen a mužů jako „vyrovnání podmínek pro dívky a ženy tím, že zajistí, aby všechny děti měly rovné příležitosti rozvíjet svůj talent“.
Populační fond OSN vyhlásil, že ženy mají právo na rovnost. „Rovnost pohlaví“ je jedním z cílů projektu tisíciletí OSN, ukončit světovou chudobu do roku 2015; projekt tvrdí: „Každý jednotlivý cíl přímo souvisí s právy žen a společnosti, kde ženám nejsou poskytnuta stejná práva jako mužům, nemohou nikdy dosáhnout rozvoje udržitelným způsobem.“
Podpora rovnosti žen a mužů je tedy vnímána jako povzbuzení k větší hospodářské prosperitě. Například státy arabského světa, které popírají rovnost příležitostí pro ženy, byly v roce 2008 varovány ve zprávě sponzorované Organizací spojených národů, že toto vyloučení je kritickým faktorem ochromujícím návrat těchto národů do první řady globálních lídrů v oblasti obchodu, učení a kultury.
V roce 2010 Evropská unie otevřela Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) v litevském Vilniusu s cílem podporovat rovnost žen a mužů a bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví.
Organizace a ministerstva
Dennis O’Brien (30. května 2008). Gender gap clues. Baltimore Sun. [mrtvý odkaz]