Michael Meaney (nar. 1951), CM, CQ, FRSC, PhD je profesorem na McGillově univerzitě, specializuje se na biologickou psychiatrii, neurologii a neurochirurgii a je známý především svým výzkumem stresu, mateřské péče a genové exprese. Jeho výzkumný tým „objevil ve studiích na zvířatech význam mateřské péče pro modifikaci exprese genů, které regulují behaviorální a neuroendokrinní reakce na stres a také vývoj hipokampálních synapsí“. Výzkum má důsledky pro domácí a veřejnou politiku v oblasti mateřské podpory a její role v prevenci lidských onemocnění a ekonomického zdraví.
Meaney je zástupcem ředitele výzkumného centra Douglasova univerzitního ústavu duševního zdraví, ředitelem Programu pro studium chování, genů a prostředí a profesorem Jamese McGilla na katedrách psychiatrie a neurologie a neurochirurgie McGillovy univerzity. V roce 2007 byl Institutem pro vědecké informace jmenován „nejcitovanějším vědcem“ v oblasti neurověd a byl také zvolen členem Kanadské královské společnosti (RSC) a jmenován rytířem Národního řádu Quebecu. Za výzkum v oblasti stresu obdržel v roce 1997 cenu Senior Scientist Career Award od Kanadského institutu pro výzkum zdraví (CIHR). Spolu se svým kolegou z Douglasova institutu Dr. Gustavem Tureckým byl také oceněn cenou Vědec roku, kterou uděluje Radio-Canada V roce 2011 byl jmenován členem Řádu Kanady.
Meaney byl průkopníkem epigenetického výzkumu, zejména ve vztahu ke stresu zvířat. Jeho původní výzkum se zaměřil na vztah mezi ranou mateřskou péčí a stresovou reakcí u mláďat potkanů. Meaney a jeho kolegové zjistili, že u mláďat, která byla 15 minut denně oddělena od matky a byla s nimi manipulováno, byla reakce hypotalamu, hypofýzy a nadledvinek (HPA) nižší než u mláďat oddělených od matky na 3 hodiny denně a u mláďat, s nimiž nebylo manipulováno vůbec. Předpokládal, že hustota glukokortikoidních receptorů (GR) se podílí na zpětné vazbě HPA. Meaney a jeho kolegové později tuto zpětnovazební smyčku potvrdili ve výzkumu zkoumajícím vliv mateřské péče na expresi GR. V tomto výzkumu Meaney a jeho kolegové rozdělili krysí matky do dvou skupin: matky s vysokou mírou olizování a péče (HLG) a matky s nízkou mírou olizování a péče (LLG). Mláďata matek HLG měla v hipokampu významně větší hustotu GR než mláďata matek LLG. Dále tento výzkum – na rozdíl od předchozích – prokázal kauzální vztah mezi mateřskou péčí a behaviorálním epigenetickým programováním při křížové výchově mláďat různými matkami s odlišným mateřským chováním. Příčinný vztah mezi mateřskou péčí a epigenetickým programováním byl dále upevněn studiem exprese estrogenových receptorů v mediální preoptické oblasti mozku. Tento výzkum zjistil, že HLG matky vytvářejí mláďata, která jsou rovněž HLG matkami, a to i při křížové výchově. Jeho raný epigenetický výzkum měl zásadní význam pro pochopení potenciálu, který má epigenetický výzkum pro chování zvířat i lidí. Meaneyho průkopnický kauzální výzkum v oblasti epigenetiky je dále patrný zejména v jeho práci o expresi GR z roku 2004, neboť je více než 700krát citována jinými autory.
Meaneyho dřívější výzkum byl důležitým impulsem pro aplikovaný behaviorální epigenetický výzkum i u lidí. Jeho první výzkum na lidech porovnával sebevrahy, kteří v minulosti zažili zneužívání dětí, se sebevrahy, kteří v minulosti zneužívání dětí nezažili. Podobně jako ve své studii o glukokortikoidních receptorech na potkanech Meaney zjistil, že oběti zneužívání měly menší expresi glukokortikoidních receptorů v hipokampu než sebevrazi, kteří nebyli zneužíváni, i než osoby bez sebevražedného chování. To naznačuje, že zneužívání v dětství mění hipokampus způsobem, který souvisí se sebevražedným chováním.
Foundations in Social Neuroscience, John T. Cacioppo, Gary G. Berntson, Ralph Adolphs, C. Sue Carter, Richard J. Davidson, Martha K. McClintock, Bruce S. McEwen, Michael J. Meaney, Daniel L. Schacter, Esther M. Sternberg, Stephen S. Suomi a Shelley E. Taylor (Eds.) MIT Press, červenec 2002.