Světová mapa počtu sebevražd na 100 000 obyvatel.
Epizody velké deprese často časem odezní, ať už jsou léčeny, nebo ne. U ambulantních pacientů na čekací listině dochází během několika měsíců ke snížení příznaků o 10-15 % a přibližně 20 % již nesplňuje plná kritéria. Medián trvání epizody byl odhadnut na nejméně 23 týdnů, přičemž nejvyšší míra zotavení je v prvních třech měsících.
Recidiva je pravděpodobnější, pokud příznaky po léčbě zcela nezmizely. Současné pokyny doporučují pokračovat v podávání antidepresiv po dobu čtyř až šesti měsíců po dosažení remise, aby se zabránilo recidivě. Důkazy z mnoha randomizovaných kontrolovaných studií naznačují, že pokračování v léčbě antidepresivy po vyléčení může snížit pravděpodobnost relapsu o 70 % (41 % na placebu oproti 18 % na antidepresivech). Preventivní účinek pravděpodobně trvá nejméně prvních 36 měsíců užívání.
Osoby s depresí mají kratší průměrnou délku života než osoby bez deprese. Ačkoli jsou pacienti s depresí ohroženi sebevraždou, jsou také náchylnější ke zdravotním potížím, jako jsou srdeční choroby.
Až 60 % osob, které spáchají sebevraždu, trpí poruchou nálady, jako je velká deprese, a riziko je obzvláště vysoké, pokud má osoba výrazný pocit beznaděje nebo trpí současně depresí a hraniční poruchou osobnosti. Lidé s depresí mají také vyšší míru úmrtí z jiných příčin.
Celoživotní riziko sebevraždy spojené s diagnózou velké deprese se v USA odhaduje na 3,4 %, což jsou v průměru dvě velmi rozdílné hodnoty, téměř 7 % u mužů a 1 % u žen (ačkoli pokusy o sebevraždu jsou častější u žen). Tento odhad je podstatně nižší než dříve přijímaný údaj 15 %, který byl odvozen ze starších studií hospitalizovaných pacientů.
Jakmile se jednou objeví epizoda deprese, je nejméně 50% pravděpodobnost, že se během života bude opakovat. U jedinců, kteří prodělali několik depresí, se pravděpodobnost opakování zvyšuje až na 90 %. Až jedna třetina depresivních epizod se může stát chronickou.
Účinnost léčby často závisí na faktorech, jako je míra optimismu a naděje, kterou si nemocný dokáže udržet, kontrola nad stresory, závažnost příznaků, doba, po kterou nemocný trpí depresí, výsledky předchozí léčby a míra podpory rodiny, přátel a významných osob.
Ačkoli je léčba obecně účinná, v některých případech stav nereaguje. Deprese rezistentní na léčbu si zaslouží komplexní posouzení, které může vést k doplnění psychoterapie, vyšším dávkám léků, změně medikace nebo kombinované léčby, vyzkoušení ECT/elektrošoku nebo dokonce ke změně diagnózy s následnou změnou léčby. Přestože tento proces mnohým lidem pomáhá, u některých lidí příznaky přetrvávají.
Recidiva je pravděpodobnější, pokud léčba nevedla k úplné remisi příznaků.4 Současné pokyny pro užívání antidepresiv doporučují po vymizení příznaků pokračovat v léčbě 4 až 6 měsíců, aby se předešlo recidivě.
Kombinované důkazy z mnoha randomizovaných kontrolovaných studií ukazují, že pokračování v léčbě antidepresivy po zotavení podstatně snižuje (na polovinu) pravděpodobnost relapsu. Tento preventivní účinek pravděpodobně trvá nejméně prvních 36 měsíců užívání.
Z neoficiálních údajů vyplývá, že chronické onemocnění je doprovázeno relapsy po dlouhodobé léčbě antidepresivy (tachyfylaxe). Psychiatrické texty naznačují, že lékaři na relapsy reagují zvýšením dávky, doplněním léku jinou skupinou nebo úplnou změnou skupiny léků. Důvod relapsu v těchto případech je stejně málo známý jako změna fyziologie mozku vyvolaná samotnými léky. Mezi možné důvody může patřit stárnutí mozku nebo zhoršení stavu. Většina psychiatrických léků SSRI byla vyvinuta pro krátkodobé užívání (rok nebo méně), ale jsou hojně předepisovány na dobu neurčitou. \
Deprese – prevence relapsu