V teorii behaviorálních systémů a v dynamickém modelování systémů behaviorální model reprodukuje požadované chování původního (analyzovaného) systému, například existuje vzájemná korespondence mezi chováním původního systému a simulovaného systému. Z toho konkrétně vyplývá, že model jedinečně předpovídá budoucí stavy systému z minulých stavů systémů. Behaviorální přístup je motivován cílem získat rámec pro systémovou analýzu, který respektuje základní fyziku a nastavuje odtud příslušné matematické pojmy.
Klíčovou otázkou behaviorálního přístupu je, zda lze odvodit veličinu w1 vzhledem k pozorované veličině w2 a modelu. Pokud lze odvodit veličinu w2 vzhledem k veličině w1 a modelu, říká se, že w2 je pozorovatelné. Z hlediska matematického modelování se má odvodit veličina nebo veličina, často se označuje jako latentní veličina a pozorovaná veličina je manifestní veličina. Takový systém se pak nazývá pozorovatelný (latentní veličina) systém.
Výše uvedená systémová teoretická definice je do jisté míry základem většiny současných užití pojmu behaviorální model. Přesněji řečeno, pojem behaviorální modelování se vyskytuje také v následujících oblastech: